Nutkavá potřeba některých politických stran neustále něco reformovat, není naplněním životní nutnosti, nýbrž extrémním výronem voluntarismu a antisystémismu. Životní nutností je zmizení těchto stran v propadlišti dějin.
Škrty nejsou tupé. Jsou životně nutné - Blog iDNES.cz
13.12.23: Je-li nějaký politik postižen celoživotní obsesivní (nutkavou) potřebou neustále něco reformovat, domnívám se, že ho lze označit nikoliv za reformistu (jak by se snad z jazykového hlediska mohlo nabízet), ale spíše za antisystémového politika, a stranu jejímž je vrcholným funkcionářem za antisystémovou politickou stranu.
Je otázkou, zda by se projevy takovéhoto nutkavého reformismu nedaly považovat za specifický případ politického extremismu, který by stál za zmínku v příslušné výroční zprávě MV o extremismu na území ČR. Nicméně s ohledem na skutečnost, že politická příslušnost stávajícího ministra vnitra zakládá v této otázce tzv. pozitivní systémovou podjatost celého MV, STAN se toho prozatím určitě bát nemusí.
Pro politiky, kteří 33 let po pádu minulého režimu honí politické body prosazováním falešných reforem (za reformu bez uzardění prohlašují i tupé škrty ve výdajích státního rozpočtu), prosazováním reformy reforem (konsolidační balíčky konsolidačních balíčků), lze mít jen nulové pochopení. Tyto jejich samoúčelné reformy jsou ohrožením svobody a demokracie, jakožto hodnot majících svůj skutečný pozitivní obsah. Pro tyto posedlé reformisty jsou však svoboda a demokracie jen prázdné pojmy ze slovníku. Ústavní hodnoty jako jsou rovnost v důstojnosti a právech jsou po ně zcela neznámé.
Kritériem pro hodnocení politické antisystémovosti těchto politických stran by určitě měl být počet prosazených zákonů, které následně zrušil či v budoucnu zruší Ústavní soud pro jejich rozpor s ústavním pořádkem. Ostatně, co jiného by mělo být považováno za antisystémové, když ne schvalování protiústavních zákonů.
