Hrozí nám nový „únor 1948"?

Je naivní se domnívat, že zákaz propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka je dostatečnou ochranou před nástupem totality. Je potřeba jít k podstatě událostí a ptát se na příčiny.

V lidovkách byl k výročí 25. února 1948 zveřejněn zajímavý článek s názvem "Hrozí nám nový únor 1948? Měli bychom dávat pozor na jeden varovný signál."

Vnímám článek jako dobře míněný pokus historka varovat společnost před příchodem nové totality. Jde o snahu nalézt v historických událostech roku 1948 jakousi esenci (podstatu), která umožnila či způsobila tzv. dobu nesvobody, trvající 41 let. To bychom si asi zopakovat nechtěli. Pokud bychom tuto esenci nalezli a pochopili, mohli bychom zabránit tomu, aby se nástup totality v jiných kulisách a s jinými postavami zopakoval. Je totiž naivní se domnívat, že zákaz propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka je před touto hrozbou dostatečnou ochranou. Ještě naivnější je představa, že stačí připomínání si historických událostí vyumělkovanými a bezobsažnými projevy při každoročním kladení věnců. Populární úsloví, "kdo nezná svou historii, je nucen si ji zopakovat", je falešné. Znát historii totiž nestačí. Je potřeba historii pochopit, tj. jít k podstatě událostí a ptát se na příčiny.

Podle mého názoru se ale tento pokus nepodařil. Esence v citovaném článku nalezena nebyla. Zásadní chybou jako vždy je, hledat viníky v těch druhých, např. v naivních populistech. Pokud přijmeme tezi, že tzv. populisté nabízejí pouze laciná (jednoduchá, tj. nesprávná) řešení složitých problémů, pak ano, mohou za to oni. Naivní víra populistických voličů v lepší zítřky se nutně zvrhne v totalitu – problém vyřešen – esence nalezena – gratuluji.

Zkusme se ale zamyslet nad otázkou, kde se ti zlí populisté vlastně berou. Vždy se tak nějak z neznámých důvodů, a hlavně v naprosto nevhodnou dobu objeví a způsobí svou naivní vírou v jednoduchá řešení nástup totality. Odpověď se nabízí: Nespokojenost. Ta by ale sama o sobě nestačila. Obecně vzato, jistá míra nespokojenosti může být pro vývoj demokratické společnosti prospěšná jakožto jeho akcelerátor. Totalita přichází na scénu až v situaci, kdy odpovědí na nespokojenost je přehlíživá ignorace. V situaci dneška je velmi populární (chtělo by se říci populistickou) odpovědí na nespokojenost právě nálepkování populismem. Stačí se však seznámit s politologickou definicí tzv. populismu, aby bylo jasné, že tato nálepka představuje vrcholně absurdní a paradoxní fenomén dneška.

Domnívám se proto, že tou hledanou esencí působící nástup totalit je naopak bohorovný a elitářský antipopulismus, který se příznačně pojí s neschopností a ideologickou zaslepeností. Je-li reakcí na jakýkoliv problém v demokratické společnosti antipopulismus, jsou tím volens nolens zpochybněny samotné základy demokracie a otevírá se prostor pro totalitu. Tam kde je nálepka, tam jakákoli smysluplná debata končí a nastupuje něco jiného.