Vrazi a teroristé – proč se s nimi stále nedokážeme vypořádat?

Jsou to vůbec ještě lidé? Mají ještě nějaké morální právo se lidmi nazývat? Jsou to psychopati? Můžeme jim nějak pomoci nebo se před nimi bránit?

Na začátek si půjčím několik slov z úžasného francouzsko-německého historického filmu o obchodníku s koňmi Michaelu Kohlhaasovi, kde bylo doslova řečeno: „skrze temné sklo“.

Tak mi totiž připadá, že na nás nahlížejí právě vrazi a teroristé – skrze temné sklo. Skrze sklo, za nímž nevidí lidskou tvář, skrze sklo, které znetvořuje jejich myšlení.

Staví se do pozice jakýchsi nadlidí, kteří mohou rozhodovat o životech ostatních. Kteří nemají k životu jako takovému žádnou úctu, kteří vidí lidskou bytost jen jako cíl k získání toho, co by jinak získat nedokázali. Lidská bytost je pro ně jen překážkou, kterou je zapotřebí odstranit. Jde jim zpravidla o vlastní obohacení, ať již o materiální či duševní. Zatímco vrahovi jde více o materiální obohacení, terorista má zcela jiné cíle. Jde zpravidla o cíle politické, ale bohužel také o cíle náboženského charakteru.

Je možné jejich činům předejít? Lze uskutečnění vražd a teroristických útoků zabránit? Ano, sice velmi obtížně, ale ano. Mimo vražd provedených v afektu, bývají ostatní vraždy a především teroristické útoky naplánované. Nebudu-li brát v úvahu vynaložené finance a čas, je nejdůležitějším faktorem k předejití takových činů spolupráce mnoha lidí. Mnoha lidí rozdílných národností, barvy pleti, víry…

Nyní jsme všichni svědky toho, že taková spolupráce je možná a samozřejmě i účinná. Sice k ní bohužel dochází až po teroristických činech a po naprosto nedostatečných preventivních opatřeních, ale důležité je, že jednotlivé země odsouvají řady problémů, které navzájem sdílejí a věnují se především spolupráci s cílem nejen zabránit teroristickým útokům, ale dokonce i společně útočí na místa pobytu teroristů. A to je naprosto úžasné. Úžasné je vědět a vidět, jak se lidé, kteří dříve nebyli schopni najít společnou řeč, dokážou semknout a bojovat spolu za spravedlivou věc. Já v tom vidím velkou naději do budoucnosti a spolu s lítostí nad ztrátou každého lidského života sdílím i víru, že se takové teroristické činy, jejichž jsme byli, byť jen vzdáleně svědky, již nebudou opakovat.