Nejlepší přítel člověka?

Část 1. Pejsek jako vánoční dárek? No proč ne? Ale… „Milý Ježíšku, já si strašně moc a moc přeju dostat k Vánocům pejska".

Plánujete dát svému milovanému dítěti pod vánoční stromeček pejska? A víte, kolik z darovaných pejsků k Vánocům skončí nakonec v nějakém ze psích útulků? Nevíte, viďte. Já vás teď možná trochu překvapím. Já to také nevím. Já to totiž ani vědět nechci. Ten počet je tak velký, že by mě to určitě velmi rozesmutnilo. Ovšem, kdo chce, může si tyto informace dohledat na internetu. A věřte mi, jsou to opravdu velmi smutné informace. A ještě smutnější na tom je, že tam ti pejskové končí především z toho důvodu, že máme rádi své děti. A to je přeci naprosto normální, že?
Jen si nemyslete, že tomu nerozumím a nechápu. Rozumím a chápu, opravdu.

„Milý Ježíšku, já si strašně moc a moc přeju dostat k Vánocům pejska. Jsem hodná a budu hodná, budu poslouchat maminku a tatínka a budu se o pejska dobře starat. Opravdu. To ti slibuju.“

Někdo z vás najde takové přání za oknem, někdo třeba jen tak, ležící na stole. Ovšem věřím, že většina z vás ví, kam děti svá přání dávají. A hlavně, ono to není ani zapotřebí, viďte. Kolikrát jste to přání již slyšeli? Jako bych to právě teď viděl. Dětský úsměv, rozzářená očička… Jak tomu odolat? Jak vysvětlit tomu úžasnému a hodnému dítěti, že pejsek není jen radost, ale i starost. A hlavně, vždyť ono to ani moc nejde, přeci vám ten váš mrňousek slíbí úplně všechno. Bude se o pejska samozřejmě starat. Venčit ho, krmit, uklízet po něm… A slíbí vám i úplně jiné věci, jen aby našel pejska pod stromečkem.

Nebudu se zde zabývat výběrem a koupí pejska, to je na každém z vás. Ovšem tu úžasnou radost všech přítomných, když vaše dítě objeví pod vánočním stromečkem to malé chlupaté a úžasně krásné živé stvoření. Ano, na to bych se dokázal dívat stále dokola. To jsou samozřejmě chvíle nádherné a nezapomenutelné. A všem zúčastněným prodlužují život. Ten večer a několik následujících dní nikomu nevadí, že je najednou v bytě načůráno a nakakáno a nějak divně to v něm páchne. Ba i pár poškrábaných a okousaných věcí tomu nade vše roztomilému tvorečkovi odpustíme. Chodíme s ním společně ven, bavíme se nad jeho uličnickými kousky a těší nás, jak ho každý obdivuje.

Tak a nyní je čas na to, abychom dotyčným dali jména:
tatínek – Pavel, maminka – Pavla, dcera – Pavlínka, pejsek – Krasotinka.
No jen si nemyslete, rodiče o jméno pejska s Pavlínkou dost bojovali. Ale tak, jak by se dalo očekávat, prohráli. Pavlínka nejdříve prosila, pak kulila ta svá malá očička, a nakonec vyskočila tatínkovi na klín. No, je možné odmítnout? Ano já vím, že je, ale vždyť jde jen o jméno pejska. A hlavně – je přeci Pavlínky, tak kdo jiný by mu měl dát jméno. Ale je pravdou, že budoucnost zatím rodiče tak nějak neřeší. Tedy ani to, jak budou na pejska venku před lidmi volat oni.

Vánoční svátky a dovolené Pavla a Pavli jsou u konce. A co teď? No dobrá, ne hned teď, ale co zítra? A pozítří a další dny? Vždyť musí zase chodit do práce.

Možnost a) Pavlínka chodí do školky

To znamená, že ten z rodičů, který vodí Pavlínku do školky, se musí naučit pravidelně dříve vstávat, aby ještě před odchodem stihl s Pavlínkou Krasotinku vyvenčit. Na to samozřejmě budou navazovat i dřívější příchody domů, aby alespoň zezačátku nebyla Krasotinka dlouho doma sama. Sakra, to jméno „Krasotinka“ je vážně strašné. Mám problém je vůbec dostat do klávesnice. Ale co už nadělám, no. Další změny v chodu domácnosti vás jistě napadnou samy. A nejsou malé, viďte. Jakpak to asi dopadne? Ono vstávat každý den o půl hodiny dříve…

Možnost b) Pavlínka již chodí do školy

„Pavlínko, nařiď si budíka o půl hodiny dříve, ať stihneš Krasotinku vyvenčit a nepřijdeš pozdě do školy.“ A teď to začne. „Ale maminko, vždyť víš, jak to mám do školy daleko a jak brzy musím vstávat. To by nešlo udělat nějak jinak?“ Hmm a jak? A co bys nám poradila? Ale ne, vždyť mi od tebe přeci žádnou radu nepotřebujeme, je to přeci tvůj pejsek, tak můžeme jen radit mi tobě. Copak jsi zapomněla, na své velké sliby? Mezi nimi byl i slib nejdůležitější, že budeš pejska venčit.“ Ano, maminko já vím, ale…“ Žádné ale, my ti samozřejmě s Krasotinkou budeme stále pomáhat, ale venčení je na tobě. Kdopak doma nejčastěji po Krasotince uklízí, připravuje jí jídlo, opravuje poškrábané a pokousané věci?“ „Vždyť jí máš jen na hraní a povinnosti přenecháváš nám.“

No, a tak bych mohl pokračovat dále, až po možnou hádku mezi rodiči. Protože právě teď je nejdůležitější, kdo s pejskem pod stromečkem souhlasil více. Jakpak to asi dopadne? Dohodnou se všichni mezi sebou, nebo skončí pejsek v útulku?

Tak, vážení čtenáři, to je pro tento blog vše. Pokud se vám článek líbil, můžete se těšit na jeho pokračování. Již jsem je začal psát. Možná vám dokonce dokážu poradit, jak na to.