Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.
Obyčejná dětská hra na tatínka a maminku mě připravila nejen o klid a čas, ale především jsem si stále kladl stejnou otázku: „Jak mám správně vychovávat svého syna, abych vyhověl nejen svému cítění toho, co je správné, ale i paní učitelce v mateřské školce“?
Ano, paní učitelka si mě pozvala do školky, aby mě vážně pokárala za výchovu mého syna. A nejen to, později se k paní učitelce i paní ředitelka připojila.
„Tatínku, paní učitelka ti vyřizuje, že prý ji máš zatelefonovat a přijít za ní do školky." Řekl mi jednoho dne poněkud bázlivě můj syn. „Hmm, a co se stalo tak vážného?“ Zeptal jsem se, ale byl jsem stále v klidu. „No, víš…“ Lezlo to z Honzíka, jak z chlupaté deky. „Jen povídej, snad to není zase nic tak hrozného, nebo snad ano?“ „Tak jo. Hrál jsem si s Janičkou na tatínka a na maminku…“ „Tak se nenech prosit a pokračuj, ať tady nesedíme do večera.“ „No a kolem nás byly i ostatní děti… A všichni jsme se pořád něčemu smáli… Jo a byla tam i paní učitelka. A když jsme si s Janičkou tak hráli…“ Tak a už toho mám dost, začal jsem ztrácet trpělivost. Řekneš mi konečně, co se při té vaší hře stalo, že musím jít za paní učitelkou? Už to konečně vyklop, nebo ti pomůžu.“ „Víš… já jsem Janičce řekl, že mám mezi nohama penis!“ „Cože? A proto mám jít za paní učitelkou? Tak ty mi tedy neřekneš pravdu? Tak okamžitě mazej do postele. A víš ty, co? Ty lístky do kina nechám někomu v práci. Nikam nepůjdeme.“ „Ale tatí, začal Honzík brečet…“ Mazej, teď už je na vysvětlování pozdě, však ona mi paní učitelka všechno řekne“. Uzavřel jsem neplodnou debatu.
Jdu do školky. Připadám si jak... Vlastně ani nevím, jak si připadám, zkrátka dost blbě. Vždyť jaký jsem to táta, když se mi vlastní syn bojí říci pravdu? Jak já budu před paní učitelkou vypadat? A co vlastně ten můj kluk provedl? Snad to doopravdy nebylo něco zlého? Míhají a míchají se mi otázky v hlavě. Tak už dost! Paní učitelka mi přece hlavu neutrhne, přeci jen jsme dospělí lidé. A já Honzíkovi? No, samozřejmě také ne, však ho s manželkou vychováváme dobře. Tak čeho se to vlastně obávám?
„Dále.“ „Dobrý den, paní učitelko, já jsem Novák“. „Brožová, posaďte se“. „No, to tedy neznělo moc přívětivě.“ „Předpokládám, že víte, proč tu jste?“ Zahájila paní učitelka tónem, jakoby před sebou měla malé dítě. „Ne, to nevím, paní učitelko.“ Copak on vám nic Honzík neřekl? „Ne, neřekl.“ „Tak si představte, že když si, a to dokonce před ostatními dětmi hrál s Maruškou na tatínka a maminku, tak řekl slovo…“ „Penis, skočil jsem paní učitelce netrpělivě do řeči. A neříkejte mi, že proto jste si mě sem pozvala.“ Začal jsem ztrácet trpělivost a v duchu se Honzíkovi omlouvat. „Ale no samozřejmě, právě proto jsem si vás sem pozvala, pane Nováku“.
„Paní učitelko, jak vám rodiče pojmenovali Vaše prsa, když jste byla malá? Konkrétně to pravé?“ Přešel jsem rychle do protiútoku, abych se dostal co nejrychleji ke slovu, ale níže jsem si nedovolil jít.“ „Prosím, co si to vůbec dovolujete, pane Nováku?“ Začala postupně zvyšovat hlas a potit se. „No tak, teď už je zřejmé, odkud to ten váš kluk má. Paní učitelka bere do lehce chvějící se ruky telefon a někomu volá. „Ahoj Maruško, jsi ještě v kanceláři? Jo, to je dobře, přijď za mnou do třídy 1A, prosím tě.“ Paní učitelka šla paní ředitelce ke dveřím naproti a něco si tam spolu delší chvíli něco šeptali.
„Já jsem Krausová, ředitelka této školky.“ „Já jsem Novák.“ „Já vím, pane Nováku.“ A začalo stejné téma nanovo. A mlýnek mlel a kolovrátek se točil a já jsem toho už měl dost.
„Ano, paní ředitelko, přiznávám se, já vůbec netuším, v kolika letech dochází k přejmenování toho, co máme mezi nohama. Ani netuším, jak a kdy bych měl to přejmenování svému synovi vysvětlit, ale slibuji vám, že můj syn již toto slovo nebude používat. Na shledanou.“ A bez čekání na odpověď jsem odešel.
V zájmu toho, aby mohl náš syn i nadále chodit do školky a moje žena do zaměstnání, jsem stanovil synovi jednoduchá pravidla používání slov. Smí vyslovovat všechna sprostá slova, která vyslovují ostatní děti ve školce, ale má přísný zákaz používání slova penis, a to v jakékoliv jeho podobě.
Půl roku po této události se nám narodila holčička. „Budeme ji moci dávat do školky?“
