Ztráta zaměstnání není trestný čin, ba dokonce ani přestupek

Přesto to někteří lidé nejsou schopni stále pochopit. To, že lidé přijdou o zaměstnání většinou není ovlivnitelné jejich vlastní vůlí. Někteří asociálové, zejména z řad českých pravicových politiků a voličů, však mají stále tendence svalovat ztrátu zaměstnání na oběti, tedy zaměstnance, kteří o práci přišli. Většinou jde u těchto pravičáků, o deprivanty, psychopaty a asociály, kteří mají narušené duševní zdraví. Duševně zdravý jedinec disponující běžnou dávkou lidského soucitu, empatie a představivosti, tedy většinou volič levice, má naopak celkem jasno. 

Samozřejmě ví, že ztráta zaměstnání je už tak, jako tak, dostatečně stresující než aby bylo možné takového člověka ještě urážet, ponižovat a šikanovat ze strany státních úřadů. Typickými příklady deprivantů, kteří se dostali k moci nad lidmi, jsou poslední dva ministři práce a sociálních věcí z politických vlád pod vedením ODS. Tedy Petr Nečas a Jaromír Drábek. U toho prvního o těžkém narušení jeho duševního zdraví už dnes prakticky nikdo nepochybuje. Politik, jehož činy a rozhodnutí se odvíjí od přání jeho domácí dominy, není ani k politování. K politování je většina obyvatel státu, který tento deprivant řídí. Ale i dříve tento král průměrnosti z řad ODS dokazoval svou naprostou bezcitnost a bezohlednost. V době kdy vedl ministerstvo práce proslul svým odvážným plánem jak definitivně v Česku zrušit odborové hnutí. Říkal tomu zavedení propuštění bez udání důvodu. V praxi by to znamenalo, že každý člen odborů by mohl být propuštěn bez udání důvodu. A znamenalo by to konec odborů v Česku. 

Tato originální úprava zákoníku práce mu naštěstí nevyšla. Jeho asociální nástupce ze strany TOP na tom duševně není o nic lépe. Jeho zavedení nucených prací jako trestu pro ty kdo přišli o zaměstnání proslulo daleko za hranicemi naší vlasti. Dokonce i když Ústavní soud naprosto jasně rozhodl, že nucené práce zkrátka odporují listině základních lidských práv a svobod, která je součástí nejvyššího zákona České republiky, tedy Ústavy, nemohou někteří asociálové toto logické rozhodnutí rozdýchat. Většinou jde o Kalouska a jiné pokrytce, kteří ač v posledních letech otevřeně útočili na lidské svobody, demokracii a ústavu, dnes jdou do voleb a tváří se jako její poslední obránci. Nicméně jen primitiv bez rozumu jim na to může skočit. Kalouskova svoboda je totiž svoboda pravičáka. Tedy svoboda pro některé založena na potlačování svobody většiny občanů státu.

O takovou svobodu samozřejmě racionálně uvažující volič nestojí. Snad jen voliči ODS, TOP a přejmenovaných Věcí Veřejných by takový model svobody jen pro lepší lidi, na úkor těch ostatních uvítali. Drábek naprosto rozložil celkem dobře fungující systém úřadů práce a pracovišť státní sociální podpory a to jen z jediného sobeckého důvodu, aby zajistil vybraným firmám kšeft za 2 miliardy korun bez výběrového řízení. Jeho jednání s lidmi a experimenty na živých lidech by mu mohl závidět i doktor Mengele. Malý Dráb nikdy nebyl s to pochopit, že veřejně prospěšné práce jsou buď zaměstnání jako každé jiné. A že za ně náleží normální plat jako za každé jiné zaměstnání, včetně zacházení podle zákoníku práce. A nebo jsou veřejně prospěšné práce také forma trestu. Tedy trestu za spáchaný trestný čin, nebo alespoň za přestupek. 

V tomto případě o rozsudku k těmto pracem rozhoduje soud. Nikoliv ministr nucených prací a asociálních věcí jménem Drábek. Pro deprivanty tohoto typu je těžké pochopit už fakt, že sociální dávky počínaje dávkou životního minima jsou dávky nárokové a nepodmíněné. Tedy, že na tuto základní dávku mají nárok všichni obyvatelé tohoto státu. Sociální dávka není plat ani mzda za vykonanou práci. Urážet nezaměstnané nucenými pracemi je zkrátka nezákonné. To ví většina lidí a samozřejmě i ústavní soud. A různí Ottové a Tomiové se s tím budou muset smířit. Rozsudek je třeba zkrátka v demokracii respektovat. Stejně tak nezákonným se ukázal další Drábkův vynález s povinným docházením nezaměstnaných do fronty na poště. Jinými slovy, Drábek ve své funkci neudělal prakticky nic co by neodporovalo právnímu systému tohoto státu. Jenže za nezákonná a protiústavní rozhodnutí tohoto ministra je odpovědná celá Nečasova vláda. Aspoň je jasné komu tu jde skutečně o svobodu a demokracii. 

Drábek má ale nechápavé pokračovatele i v jiných stranách. Asociály z neonacistické DSSS ani nebudu jmenovat. To takový Otto Chaloupka z VV by chtěl nezaměstnané trestat rovnou nepodmíněným odnětím svobody. Samozřejmě tento intelektuálně zakřiknutý jedinec by to chtěl dělat z počátku pouze na osm hodin denně. Ale časem by to mohlo vyústit až k realizaci nápadů svého maďarského kolegy, který jako ctitel hesla, že práce osvobozuje, se snažil koncentrovat nezaměstnané z celé země do pracovních lágrů. Věřím, že to by se našemu Ottovi jistě líbilo. V oboru nucených veřejných prací, ale stále zaostává za nápadem krále populistů a jediným Velkým vůdcem z Úsvitu, který se nechal při trestání nezaměstnaných inspirovat řešením z filmu Pahorek. 

Samozřejmě pakárna, typu ranní směna trestaných nezaměstnaných vykope díru a odpolední směna ji bude zahazovat může opravdu napadnout jen skutečného debila. Možná by bylo lépe, kdyby se představitelé státu skutečně začali starat o zvýšení zaměstnanosti v republice. Třeba investicemi státu do veřejné infrastruktury, zvláště v regionech s vysokou nezaměstnaností. Jako příklad by si mohli vzít současné Německo. Pokud by se naučili dělat společensky odpovědnou pravicovou politiku, tak by mohli vyhrát volby a zůstat u politické moci jako Angela Merkelová. Místo vyhození dvou miliard korun z okna, z kapes daňových poplatníků za naprosto nefunkční deformovaný Drábkův systém úřadů práce, by totiž bylo možné vytvořit až dva tisíce nových pracovních míst s příjmem čtvrt milionu hrubého ročně, na celé čtyři roky! A to nemluvím o těch dvě stě miliardách daňových úniků ročně a sto miliardách na předražených veřejných zakázkách ročně. Zarazit tohle svinstvo, tak se zbavíme veřejného dluhu za šest až sedm let!

Učit deprivanty slušnému a civilizovanému chování je zbytečná námaha. Samozřejmě samotní deprivanti nemají o pracovní příležitosti nouzi. jednak se zaměstnávají mezi sebou a hlavně v současném světě zdivočelého kapitalismu jsou sobectví, bezohlednost a bezcitnost velmi vyhledávané schopnosti. Možná by k nápravě deprivantů pomohly výrobky farmaceutického průmyslu. Já bych se ale, v těchto případech přiklonil ke skotským střikům, případně elektro léčbě. Či sovětským vynálezem na léčbu duševně nemocných. Myslím, že se to nazývalo pracovní terapie! 

 

 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Jaroslav Janota | pátek 4.10.2013 16:48 | karma článku: 20,96 | přečteno: 1231x