Mentalita davu a dokonalý svět.

Nedávno jsem měl možnost opět shlédnout televizní záběry z předvolebního mítinku ČSSD v Praze u Anděla. A jako pokaždé jsem se vyděsil a projela mnou vlna hnusu a obav o osud demokracie v tomto státě. Obraz toho zfanatizovaného davu mne bude ještě dlouho strašit ve snách.

   Tento zfanatizovaný dav jako by vypadl ze starých týdeníků z hloubi minulého století. Jako by ani nepatřil do tohoto času a zeměpisné polohy. Pozoruhodné na tom bylo, že tento fanatický dav byl tvořen mladými lidmi, kteří nepřišli na předvolební mítink, aby se seznámili s názory představitelů nejstarší demokratické politické strany u nás. Tito lidé si přišli užít svoji čtvrthodinku nenávisti. Jen místo zručně vybraného filmového materiálu defiloval před jejich očima zástup živých postav. Jakýsi Velký Bratr označil tyto postavy za zavilé nepřátele, které je třeba vyhladit ze zemského povrchu. A protože  názory Velkého bratra jsou správné a konečné, a zásadně se nedoporučuje o nich pochybovat, tito lidé se dobrovolně vzdali své individuality a na čas vzali za svou mentalitu davu.

   Pozoruhodné na tom je, že tento sbor samolibých individualit klesl na samé dno lidské existence. Změnil se v jakousi primitivní tlupu a vymazal ve svém chování pokrok, který tato civilizace udělala za posledních 20 tisíc let. Paradoxně se tak členové tohoto davu dostali zcela dobrovolně na úroveň osob, kterými ve své bezbřehé nadutosti nejvíce pohrdají. Na úroveň party fotbalových chuligánů pro které se klubové barvy staly jediným měřítkem hodnoty.

   Velký Bratr, který je na inkriminované místo přivedl je skutečným tvůrcem jejich dokonalého světa. Dokonalý svět se vyznačuje především svou jednoduchostí. Krása a soulad dokonalého světa tkví v jeho logické uspořádanosti, ve které zcela chybí místo pro omyl. Pravdu určuje Velký Bratr a jednou vyřčené názory jsou obecně přijímány za svatou a jedinou pravdu. V dokonalém světě prostě není místo pro pochybnosti. Klid a harmonie se rozlévají do dáli blankytným nebem až k obzorům, kde čeká zářivá budoucnost.

   Avšak dokonalý svět by se stal časem nudným, pokud by nebyl Velkým Bratrem určen napřítel. Stanovení nepřítele je velmi důležité! Lidé by si nevážili nádhery dokonalého světa, pokud by tato krása a dokonalost nebyly ohrožovány nebezpečným nepřítelem. Nepřítel je líčen jako zavilý a odporný padouch s krví podlitýma očima, jehož jediným cílem je nejen likvidace dokonalého světa a samotného Velkého Bratra, ale hlavně uvržení obyvatel dokonalého světa do víru chaosu a neposlušnosti. Každý z dokonalých ctí Velkého Bratra a poslušnost k jeho nejvyšší autoritě je životním úhelným kamenem celé jejich dokonalé existence.

   Samozřejmě, že dokonalí nejsou pouze jakési tupé stádo. Je to výkvět intelektuálně nadřazených jedinců, kteří využívají své jedinečnosti k bohaté diskusi o důležitých stránkách života v dokonalém světě. Každý z dokonalých může zcela svobodně kritizovat, a to zcela bez obalu, všechny stránky existence úředně stanoveného nepřítele. Nepřítel musí být jasně označen aby náhodou nedošlo k palbě do vlastních řad. Někdy stačí oblíbený knír a černý klobouk, lze však použít i módní doplněk úplně jiné barvy.  

   Skutečný Dokonalý se snaží co nejvíce přiblížit svému vzoru. Velký Bratr je milující bytost se široce rozevřenou náručí ochotný přijmout kohokoliv kdo sdílí všechny jeho ideály a kdo zásadně odmítá jakoukoliv jinou cestu k dokonalosti. Teprve ten kdo pochopí skutečně nevyhnutelnou nutnost a výjimečnou jedinečnost jediné správné cesty osvobodí svého dokonalého ducha a je mu umožněn vstup do skutečně jediného pravého ráje, do jediného Dokonalého světa.

   Opravdový adept dokonalosti nenávidí diskusi o jiných světech a jeho svatou povinností je potírat veřejného nepřítele. Jeho cílem není pouhé vyhlazení tohoto nebezpečí dokonalé společnosti, ale také hlásání svaté pravdy a obracení některých jedinců z řad nepřátel na Dokonalé. Ve svém snažení je mu umožněno používat všechny prostředky schválené Velkým Bratrem. Je možno použít i prostředky neschválené pokud výsledkem jejich použití bude posílení dokonalého světa.

   A v závěru a na tomto místě nezbývá než se přiznat. Nejsem dokonalý. Jsem heretik, který nevěří v dokonalý svět, a bůh mně ochraňuj, ani v neomylnost Velkého Bratra. Má nedokonalá duše je plná pochybností o světě ve kterém existuji a neuznávám neomylnost Dokonalých. Ale někdy se musím přiznat, že jim jejich dokonalý svět bez pochybností a omylů upřimně závidím. To jsou ty okamžiky kdy mám stále naději, že bych mohl prozřít, přijmout beze zbytků Neomylného a stát se součástí dokonalého světa a pod zástavou jediné pravdy bojovat se zlým nepřítelem ohrožujícím štěstí a spokojenost Dokonalých.

   Ale to jsou jenom ty chvilkové pochybnosti. Do roku 1989 jsem žil v podobném světě a moc se mi to nelíbilo. Takže nebudu kráčet v davu a pískáním a řevem nebudu ventilovat své osobní frustrace. Pokud budu moci schovám si vyjádření vlastního názoru na Volby!