Národní park Ao Phang-Nga,Thajsko na kole 2014 (16)

            Přestože jsem spal v pohodlí na hotelu, dobře se mi nespalo. Hlavou mi pořád vířili nejrůznější černé scénáře jak někde spadnu pod kamion anebo jak se mi to či ono nepodaří. Ráno si spíš připadám, jako kdybych celou noc strávil v zajetí nočního života na Patongu, a ne v klidu na hotelovém pokoji. Nakonec se ale seberu, všechno si připravím a na devátou už jedu shánět po Phuketu rezervní duše. Netrvá to ani deset minut a tři za tři sta bathů se mi daří sehnat. To by snad do začátku mohlo stačil, ještě nahustím pneumatiky, co se dá a plný napětí vyrážím z ostrova pryč.

            Dle hesla, že vše se dělá lépe s plným žaludkem, zastavuji na své oblíbené muslimské kuře, ale tentokrát jenom na malou porcičku, poté trošku ovocného mlíčka a hned mi je líp. Doprava je tu však příšerná, promotávat se místními rozestavěnými hlavními, objížďkami, které vedou přes staveniště, to je vážně horor a velmi mi to připomíná vymotávání se z Bangkoku. No nic, hlavně, že mi to alespoň prozatím jede, i když jsem neustále ve střehu a bojím se při každém přibrždění. Jediné štěstí, že silnice směrem k mostu z ostrova vede mírnými stoupáními i klesáními, žádné extrémy. Na druhou stranu tak nepoznám, jak na tom ve skutečnosti jsem a stejně se to ukáže až při nějakém prvním větším klesání...

            Cestou zastavuju u jediného stánku s ananasem, který je přímo od zdroje za dvacet bathů a jaký jiný může tedy být než „pětihvězdičkový“. Musím říct, že speciálně ananas mi tady chutná opravdu nejvíc, je strašně slaďoučký a šťavnatý. Pokaždé si ho navíc nechám i nakrájet, jenom té směsi cukru se solí a chilli, které k tomu standardně dostávám, jsem nějak na chuť nepřišel.

Celé dopoledne myslím jen na dvě věci – dostat se konečně odsud a pokud možno znovu nepíchnout. Když se kolem dvanácté takřka na minutu blížím k onomu mostu, přes který jsem sem před dvěma dny přijel, myšlenkami jsem už na druhé straně s tím, že při nejbližší příležitosti někde zastavím, dám si něco k jídlu a zvážím další trasu. Ani omylem by mě nenapadlo, že asi kilometr před mostem, směrem z Phuketu ven, natrefím na skoro idylickou pláž přesně podle mého gusta. Nekonečný pás bílého písku, palmy, pár chaloupek z bambusu a jinak nikde nikdo. Jakoby se mi chtěl ostrov těsně před rozloučením omluvit za veškerá příkoří a říct, abych na něj nevzpomínal ve zlém. Pokud je to tak, mile rád přijímám.

            Přesně takhle bych si to představoval – příjemná malá restoška, hned na pláži, nikde nikdo, prostě paráda. Musím poděkovat osudu, že to zařídil zrovna takhle a právě teď, protože po tom včerejšku jsem potřeboval nějakou vzpruhu a za to, že přišla naprosto v pravou chvíli, kdy měla, dostává někdo nahoře prst nahoru!

            Před druhou už jsem opět v sedle, přímo hořím zvědavostí jak si moje kolečko povede. Hned za mostem spojujícím Phuket s pevninou stavím na ještě jeden ananas, jak jsem říkal, je to silnější než já... Stejně, kdy se mi doma stane, že bych si šel koupit ananas a takhle si na něm pochutnal, myslím, že nikdy a asi bych to neudělal ani tehdy, kdyby byla nad krámem cedule jako kráva „Čerstvé ananasy z Thajska!!!“. Prostě to patří sem a jako jednu z mnoha věcí, by si člověk měl, pokud možno, užívat věci tam, kde jsou doma.

            Kousek za mostem odbočuje cesta do národního parku Ao Phang-Nga, který tvoří ony známé špičaté vápencové věžovité útvary rozeseté podél pobřeží. Nemám v úmyslu si najímat loď, abych obrážel ostrůvek po ostrůvku, ale chtěl bych se na ně pokochat alespoň pohledem z pobřeží. K tomu, aby to šlo, je nutné se prokousat asi třicet kilometrů od hlavní silnice napříč krajinou posetou kaučukovníky, ananasy, palmami, zkrátka plantážemi všeho druhu, vesměs dost kopcovitým terénem. První, co mě tedy zajímá je, jak to zvládne kolo a musím rovnou odpovědět, že zatím dobře. Je fakt, že jsem si dával pozor a z kopců jel opravdu pomalu, ale to na Phuketu poté, co mi praskla druhá duše, taky a stejně jsem to neovlivnil. Nicméně zejména v závěru před vjezdem do zálivu je velké stoupání a následný sjezd, a i ten zvládá kolečko moje zatím dobře. Tak to nejdůležitější mám zatím v pohodě.

            Výhled ze zálivu vesničky Khlong Khian je nádherný, chvíli si orazím, ale pokud odsud nechci pláchnout třeba na ostrov Jamese Bonda (pozn. zprofanovaný ostrov, kam se pořádají houfné výlety, protože se tam takřka před půl stoletím natáčela jedna ze scén Bondovky „Muž se zlatou zbraní“), je jedinou možností se vrátit zpět k hlavní silnici, a to se mi tedy těch samých třicet kilometrů šlapat nechce. Nasazuji tedy taktiku pro navracení se z dlouhých jednosměrných odboček, kterou jsem již popsal dříve, ale naplno ji vyzkoušel až teď. Zkouším stopovat pick-up a zhruba po deseti minutách se mi to daří, dva kluci mě berou zpátky na hlavní a vyhazují mě asi dvacet kilometrů před vesnicí Takua Thung, takže za necelých dvacet minut jsem opět na hlavní. Super!

            Do soumraku zbývá ještě asi hodina, a tak si užívám podvečerní jízdu, abych ve zmíněné vesnici, tedy Takua Thung, požádal ve zdejším klášteře, zda si mohu pod obrovským stromem, který mohutně rozepíná své větve do všech směrů a stařecky moudře z něj visí všelijaké vousy v podobě lián a různých lišejníků, rozložit dnes večer svůj  stan. Člověk, který se jmenuje Čengi, se jde zeptat svého „bosse“, kterým není nikdo jiný, než hlavní mnich kláštera. Trvá to jen chviličku, a pak si můžu vesele pod nádherným staletým stromem, pod nímž profukuje svěží větřík, ustlat co je libo a v nedaleké umývárně smýt pot dnešního dne.

            Nechci to zakřiknout proboha, ale musím říct, že jsem tak příjemný (až na to dostávání se z Phuketu) den opravdu nečekal a co je hlavní - kolo mi zatím drží a dokonce dnes nic neprasklo, ale jak jsem říkal, potichu, nechci to zakřiknout...

            Na večeři jedu do pár set metrů vzdálené příjemné restaurace a objednávám si mé zamilované zelené karí s obřími krevetami, k tomu navrch čtyři kopečky zmrzliny, velkou kolu, led, zkrátka po sečtení platím 270 bathů, ale dnes jsem se chtěl trošku odměnit.

TACHOMETR

POLOŽKA
	300	187,5
	50	31,25
	22	13,75
ANANAS	20	12,5
	70	43,75
	40	25
	30	18,75
	20	12,5
	40	25
	270	168,75
	862	538,75