Ko Phi Phi – ráj na zemi,Thajsko na kole 2014 (18)

           Ráno se probouzím už lehce před šestou, což je obrovská výhoda spaní na pláži a přitom se cítím dobitý a odpočatý. Po rychlém sbalení jdu na policejní stanici pro kolo, kde už hlídkuje můj starý známý četník. Je samá sranda a hned mi nabízí kafe, které je tedy vynikající, a tak ho „stáhnu“ ještě o jedno, a také říká, že kdykoliv tu budu chtít znovu přespat, tak se mám na něj obrátit a jsem tu vždy vítán. Další fantasticky nabíjející setkání s člověkem, který se takřka jenom směje.

           Dnes mám v plánu navštívit jeden z nejkrásnějších ostrovů na světě,  alespoň se to o něm tvrdí, ale večer už mám být zase zpět. Po rozloučení mířím do asi deset kilometrů vzdáleného přístavu Ao Nang, odkud lodě na Koh Phi Phi vyplouvají a já bych dnes opravdu rád stihl hned tu první, dle průvodce v devět, ve skutečnosti dle aktuálního lodního řádu v 9.30. A potom odpoledne také tu zpáteční, která vyplouvá ve 3.30. Dnes jsem ještě pořádně nesnídal, a tak si jdu koupit nejdřív ananasový, a potom hned banánový shake. Jeden lepší než druhý. V místním návštěvnickém centru jsou velmi ochotní a vstřícní. Nabízejí mi, že mi kolo uzamknou přímo dovnitř, což je skvělé. Původně jsem si je chtěl vzít s sebou, ale musel bych platit za obě cesty navíc 400 bathů, a to mi přijde vzhledem k tomu, že tam na něm ujedu tak 500 metrů, docela zbytečná investice.

Musím říct, že si celou cestu jaksepatří užívám, hudbu v uších, vítr ve vlasech, loď zprudka rozráží vlny, no prostě paráda. Loď staví v osadě Railey, místní Mekce horolezců, kteří visí na zdejších útesech a zdolávají trasy všech obtížností. Musí to mít něco do sebe, lézt po těchto neskutečných útesech s mořem pod sebou, obzorem za sebou v dáli, ale v tuto chvíli nic pro mě. Co mi přijde zajímavé, je způsob naloďování dalších pasažérů, protože plážička je malá, vody mělké a molo žádné, a tak z osady přivážejí jednotlivce na dlouhoocasých lodích a ti si prostě přeskočí na tuto větší směrem na Phi Phi. Jednoduché a praktické.

Hned jak se z pravoboku vyhoupne první pohled na vysoké skály porostlé džunglí a nádherné tyrkysové vody, jsem chycen. Dnes si dávám čistě plážingový den, takže jsem ani nic nejedl, abych nebyl unavený a o to větší mám chuť na shaky. Už před nástupem na loď jsem využil příležitosti a koupil si dva po třiceti bathech za jeden a v průběhu dneška jich do sebe naliju celkem pět, ale jak jsem již psal, vůbec to není problém vzhledem k horku a jejich vesměs výborné chuti, i když díky zkušenostem mohu říct, že i v tomto „segmentu“ se šidí a předražuje. Zatímco na bezejmenné pláži daleko před Phuketem mi udělal shake dredatý Thaječek za dvacet bathů tak, že mi rozsekal celý ananas, což celé jenom zakápnul sirupem a dosypal ledem, tady už receptura doznala na změnách. Přibylo ledu, ananasu se jenom ukrajuje a už to nestojí dvacet, ale padesát, nepřipomíná mi to jenom něco? Jako bych slyšel Rudyho z Vrchní prchni: „Dokonce ředíme i hořčici, to bys nevěřil, co to vynáší.“ No, ale to bych jim zase křivdil, pořád je to lahodný pití, který se s čímkoli podobným u nás nedá srovnat.

            Vzhledem k tomu, že jsem na ostrov přijel před polednem a odjíždím jedinou lodí zpátky už v půl čtvrtý, rozhodl jsem se pojmout to maximálně odpočinkově, tak jediné, k čemu se odhodlávám, je výstup na zdejší vyhlídku. To činím jako první dle hesla ať mám to, co činí nějakou námahu, za sebou jako první a musím říct, že takovou nádheru, za tak málo námahy, jsem nečekal. Ko Phi Phi je věhlasný především díky své „dvojpláži“, kdy to vypadá, jakoby se skoro spojili dva půlměsíce bílého písku. Vyhlídka je díky své dostupnosti trošku turistická, ale ne až zas tak moc, protože je vedro a šlapat nahoru se chce málokomu.

Celé odpoledne se válím ve zdejší laguně, užívám si neskutečné barvy a kontrasty kolem. Je zde sice samozřejmě více draho než na pevnině, ale velká konkurence zase sráží ceny dolů, takže to není až zas tak hrozné a navíc, nabídka je opravdu obrovská. U mini přístavu stojí sice shake 50 bathů, ale ve vedlejších uličkách už je to méně a někdy i stejně jako na pevnině. Podobně je to i s ubytováním, podle průvodce jsem nabyl falešnou představu, že tady najdu tak do deseti ubytovacích možností, ale skutečnost je taková, že jich tu bude na tomhle malém kousku země, i přes stovku. O to víc je neuvěřitelné, že se jim tu daří skloubit opravdu bujarý noční život, který nabízejí zdejší podniky, krásu panenské přírody a čistotu moře. A pořád tu má člověk pocit,že je na baťůžkářském ostrůvku ztraceném kdesi v oceánu.

            Bohužel tu nejsem s partičkou, ale chtěl bych se sem rozhodně jednou vrátit na delší čas. Jéééé, já jsem se zasnil jak bych si to představoval... Pár dobrých přátel a pouze sem. Let přímo na Phuket anebo přes Bangkok s Air Asia na Phuket a odtud lodí. Až doteď jsem říkal, že letět na týden do Asie je holý nesmysl, ale sem si to jako „kalící“ týden představit dovedu. Spíš bych to řekl obráceně, nedovedu si představit, co by mohlo dobrému kolektivu se záměrem zapařit si na takovémto místě tento záměr překazit anebo znechutit. Čistá kalkulace – letenky maximálně 20.000,-, ubytování na týden 6.000,- & 15.000,- kapesný a jsem si jist, že týden člověk nebude vědět o okolním světě. Tak tuhle „expedici“ bych chtěl jednou podniknout, ale ne sám, za jiných okolností a hlavně, se super bandou...

            Zdejší mělká laguna má extrémně dobré podmínky pro válení a lenošení všeho druhu. Je z velké části tak mělká, že v ní člověk prostě může jenom ležet, cachtat se a když se mu znelíbí jedna strana, může se obrátit na druhou, zatímco ho na té předchozí příjemně ofoukává větřík. Mohl bych se sice jet projet na kajaku, ale na těch několik hodin si raději plnými doušky užívám toho, co tu mám naservírováno přímo pod nosem. Nechce, vůbec se mi odsud nechce a v příjemném nicnedělání to utíká dvakrát rychle, tak nezbývá, než si slíbit, že se sem někdy vrátím...

            Cestu zpět si užívám tentokrát rozvalený přímo na přídi, sluníčko se pomalu chýlí k západu, větřík fouká, takhle bych se mohl plavit až na kraj světa. Po přistání mě však dostihne realita, je potřeba vymyslet, kam se dnes večer schoulím a i když stále platí nabídka policajta ze včerejška, jsem tak příjemně naladěn, že se mi nechce teď na večer sedat na kolo a hnát se někam přes deset kilometrů zpátky, kde jsem už navíc byl. Hnán očekáváním dní příštích se rozhoduju, že i když zde na pláži Ao Nang nejsou úplně vhodné podmínky, není tu žádná restaurace ani jiná „instituce“, která by nad mým kolem bděla očkem, tak přeci jenom přespím tady. K večeři si dávám tři chody. V jednom muslimském krámku rýži s krevetami, které jsou poměrně ošizené a spíš kolem krevet jely lodí, ale pak se přemísťuju na hlavní třídu podél pláže, kde mi nejdřív dělají skvostné pad thai s krevetami a aby těch krevet už nebylo moc, tak jako poslední si dávám kuře na kešu oříšcích, a to je vážně bomba. Skvěle dochucené a ta omáčka, tak to mým chuťovým pohárkům chybělo. I s dvěma kolami platím nakonec tři sta bathů, ale vzhledem ke kvalitě pokrmů mi to přijde adekvátní.

            Ještě před odchodem na pláž se ptám v restauraci nebo spíše oznamuju, co mám v úmyslu, ale tady to asi nikdo neřeší, takže po vynikajícím jídle a dni plném slunce, které celkem unaví, si jdu rozhodit stan na zdejší trošku rušnější pláž.

POLOŽKA
	900	562,5
MLÍČKO	10	6,25
	60	37,5
	130	81,25
	60	37,5
DÁRKY	580	362,5
	50	31,25
	300	187,5
	2090	1306,25