Musím říct, že na klidné pláži, v písku a s duněním příboje, se mi spí asi úplně nejlíp. Od moře k tomu navíc příjemně fouká, nad ránem se dokonce lehce ochladí, že má člověk tendenci se malinko schumlat do spacáku, ale je to spíš chládek, rozhodně ne zima. Ještě pro úplnost, toto místo, které mohu každému vřele doporučit, se jmenuje krásně jednoduše, až naivně – Happy Beach.
Kolem půl osmé už jsem opět v sedle, ale dnešní první polovinu dne jsem dost nekoncentrovaný, neustále někde stavím, ne a ne si vybrat ideální snídani či svačinu. Tak schválně. Jako první jsem zastavil ve městečku Khao Lak na ledovou kávu. Nebylo nejlevnější, za třicet bathů mi ovšem klučina přinesl pytel ledu v tašce, v něm nalité kafe s kondenzovaným mlékem. Nejdřív jsem na to koukal jak péro z gauče, ale chutnalo skvěle, hlavně ta kombinace s kondenzovaným mlékem byla super. O kousek dál stavím pro změnu u stánku s banány, k nim si zase kupuju mlíčka, ale ani to mě po ránu nenasytí dostatečně, a tak si kupuju kus vynikajícího kuřete přímo z rožně na ulici naloženého v takové žluté marinádě, to mám moc rád. Ve městečku Thai Mueang je už kolem poledne a zde dostávám chuť na banány, ale pro změnu v pečené podobě, ty jsem ještě letos v Thajsku neměl, opět jsou sice skvělé, ale to neznamená, že o deset kilometrů dál mě nezláká stánek, kde mi z celého menšího ananasu za dvacet bathů udělají jeden vynikající výživný koktejl.
Tak, tolik k dopolednímu menu. Celý dnešní den se postupně přibližuju k nejexponovanějšímu místu celé andamanské riviéry – Phuket. Mám obavy ze dvou věcí – přílišné dopravy a množství turistů. Jinými slovy, nic moc od toho nečekám, ale jak se říká, když už jsem tady... taky by se to dalo říct, že Phuket mě může jedině mile překvapit. V městečku Khao Lak jsem se zastavil u památníku po ničivé tsunami, který ve svém nitru ukrývá policejní loď, kterou zde nechali jako působivé memento, protože moře je odsud vzdáleno dobré čtyři kilometry daleko.
Za městečkem Thai Mueang se snažím najet podle Google Maps na menší silničku, která vede paralelně s hlavní směrem na Phuket. Chvílemi se mi to daří a mohu se tak radovat z blízkosti moře, ovšem pokaždé mě to nakonec vyplivne na tu hlavní. Nejvíc mě naštval poslední úsek, kdy jsem si schválně zajel až k moři, abych strávil polední vedro v blízkosti vodního živlu. Přestože tu pláž byla, tak opět v okruhu pěti kilometrů nebylo absolutně nic, žádný obchod, restaurace, kde posedět, prostě nic a s tím jsem nepočítal zase já. Logika mi říká, kde jinde by měla být právě největší koncentrace restaurací než na pláži nebo v její blízkosti, ale tady to neplatí. Kousek odsud jsou totiž rozlehlé resorty, všechny oplocené pěti i více metrovými zdmi a kolem je naprosté mrtvo. To zamrzí na tak pěkných místech...
Nakonec mě silnička opět vyplivne na hlavní silnici, ale to už jsou dvě odpoledne, takže dnešní polední pauzu u moře prostě nedám, protože na tacháči už mám zase kolem devadesáti kilometrů, jdou na mě mdloby a dnes se nechci úplně odrovnat. Nakonec je mi příjemně v malé restauraci dvou milých Thajek, i když ne na pláži, ale s širokým úsměvem mi úslužně připravují smaženou rýži s polévkou za pár bathů a je mi tu dobře.
Dnes je dost teplo a přestože nejsem na sluníčku žádným nováčkem a pravidelně se mažu, tak zjišťuju až v průběhu polední pauzy, že i přes to, jsem se spálil a proto se cítím tak unavený. Zkrátka v tropech nebývá opatrnosti nikdy nazbyt. Loučím se s příjemnou Thajkou, která vida mojí únavu, mi nabízela, abych se natáhnul na podlahu a trochu si odpočinul. Za skvělou rýži s polévkou jsem tu nechal 40 bathů – no comment.
Kolem třetí už zase sedím na kole, protože se chci odsud co nejdříve dostat k nějaké pláži, abych na ní mohl zůstat alespoň pozdní odpoledne, když už jsem nenašel žádnou na oběd. Jaké je moje překvapení, když po několika kilometrech odsud vjíždím na most, který odděluje přímo ostrov Phuket od pevniny a tím se ze mě stává nad očekávání brzy ostrovan. Překročení úžiny takhle brzy je určitě dostatečně silně motivující impuls, aby mě hnal dál na ostrov, na nejbližší pláž. Takže sláva, překračuji velký milník na své cestě na jih a zároveň přibližně ve stejnou dobu i tisící kilometr této cesty, z čehož mám upřímnou radost, protože na začátku to vypadalo všelijak, pak ty strasti na severu a teď si mohu konečně říct – dojel jsem na Phuket. Paráda!
Hned za překročením úžiny se poohlížím po nějaké odbočce k nejbližší pláži, ale i tady vidím častěji mešitu, než potřebnou odbočku. Odpolední teploty právě kulminují a vypadá to, že budu ještě muset objet zdejší velmi rušné mezinárodní letiště, abych už konečně mohl začít pošilhávat po nejbližší pláži. Hned za letištěm, je překvapivě odbočka do národního parku jménem Sirinat. Vypadá to jako příjemné místo tvořené stinnými lesy a poklidnou zátokou, která je v obležení hlavně místních. Tak tady by se mi to celkem líbilo, jenom najít nějaké vhodné místo. A hele! Co to vidí oko mé pátravé? Hned u pláže je policejní stanice a u ní nápis camping. No to je super, jdu se tedy dovnitř zeptat co a jak. Ukazuje se to být jednodušší, než bych si na tomto „ostrově hříchu“ vůbec dovedl představit. Milý policajt mi říká: „Není problém, hoď si stan kdekoliv tady na pozemku stanice, no problem.“
Tak to jsem vážně netušil, že to půjde až tak hladce a v blízkosti strážců pořádku se cítím rozhodně bezpečněji, než kdybych si to hodil kdekoliv u některé z místních restaurací. Moskitiéru si rozhodím během dvou minut a letím na pláž, abych z toho dneška taky něco měl. Skoro dvě hoďky mi zbývají do západu slunce, takže času na lenošení mám až až. K večeru se zcela po právu o slovo přihlásí opět žaludek. Nemám příliš chuť si vybírat ze zdejších restaurací, které navíc vypadají jedna jako druhá, a tak si objednávám hned v první z nich, a to krevety na česneku s rýží a dvě koly. Krevety jsou dobré, velké a jak by se řeklo hezky česky – „macaté“, ale pro můj žaludek je to porce pro zasmání, navíc mě to přijde na 190 bathů. Jdu se tedy projít ještě dál podél zátoky a nacházím zde velmi příjemný podnik, který prostupuje chill-outová muzika a místo sezení, se zde leží. Zarážím tedy ještě na chvilku zde, je to tady po všech stránkách skvělé, tedy až na ceny drinků, malinkou kolu za 100 bathů jsem neplatil zatím v Thajsku nikde. Sečteno podtrženo – navštívil jsem dvě restaurace, ani v jedné jsem se dosyta nenajedl, dohromady jsem i s oříšky a nějakou tyčinkou po večeři utratil přes 500 bathů a ještě bych si klidně něco dal. Phuket mi z toho vychází jako zatím nejpřepálenější místo v Thajsku, ani v centru Bangkoku není třeba příliš řešit jídlo, protože ať si sednu kamkoliv, tam jsou jídla zpravidla maximálně do stovky. Tady, jak vidno, je lepší se kouknout i na cenu soft drinků.
| |
|---|
| POLOŽKA | | |
|---|
| 30 | 18,75 |
|---|
| 10 | 6,25 |
|---|
| 51 | 31,875 |
|---|
| 20 | 12,5 |
|---|
| 10 | 6,25 |
|---|
| 37 | 23,125 |
|---|
| 20 | 12,5 |
|---|
| 30 | 18,75 |
|---|
| 35 | 21,875 |
|---|
| 40 | 25 |
|---|
| 190 | 118,75 |
|---|
| 220 | 137,5 |
|---|
| 105 | 65,625 |
|---|
| 798 | 498,75 |
|---|
