Ráno se probouzíme jako dva lazaři. Ani jsem se vlastně nezmínil, že mě včera v průběhu dne v různých intenzitách zlobily zuby.
Byl jsme asi na třech zákrocích před odjezdem a mám jít ještě na další, nicméně můj doktor mi jasně řekl, že nebudu mít problém a cestu takto zvládnu. O to jsem z toho rozladěnější, protože mi to komplikuje nelehké šlapání, jakoby nestačily Rikovy problémy s nohami. K tomu se mi ještě udělala pod nosem nějaká vyrážka, zkrátka pořád se něco děje. No nic, vydezinfikuju to jodisolem, pokud by se to zvětšovalo anebo to dále znepříjemňovalo cestu, budu zvažovat další kroky.
Je ráno a Riko má hlad, kupodivu dostal chuť na vajíčka, asi se včera namlsal té omelety a chtěl by ještě. Kolem osmé tedy zvedáme kotvy a jedeme se do města najíst, ale ještě před tím strašně moc děkujeme paní, která nám zde dovolila postavit si moskitiéru. Abych nezapomněl jednu důležitou věc, kdyby byla paní trochu českého střihu, zkrátka trošku svině, tak by se nám zcela jistě snažila prodat jednu z chatek, které jsou za jejím domkem a které zde slouží rovněž návštěvníkům karaoke baru, ovšem na daleko zábavnější druh ubytování, hodinovějšího charakteru, jak jsme si všimli a vykašlala by se na nás, abychom si tu rozdělávali stan přímo na tom nejhezčím místě anebo by nám to alespoň pěkně zpoplatnila, a to se musí ocenit.
První, co nám po ránu doslova zkříží cestu, je obrovský průvod místních škol, které mašírují po hlavní silnici v pestrobarevných kostýmech, hraje kapela, některé dívky jsou exoticky ustrojeny jako z buddhistických eposů, zkrátka je na co se dívat, všichni tradičně mávají, smějí se a zdraví, takže jako ranní probuzení nedostižný zážitek.
Kousek odsud je trh, jenomže tentokrát nemáme tak šťastnou ruku jako včera. Vybírám si som dam, salát z papáji, ale opravdu není dobrý, protože obsahuje celou řadu mně dosud neznámých omáček, je hodně dokysela a šíleně pálivý. Těm, které jsem jedl na jihu, je na hony vzdálen. Naštěstí po chvíli objevíme krámek Thajky ve středních letech, která má základy angličtiny, říká, že má belgického přítele, je milá, nesmírně ochotná, když potřebuju vysvětlit nebo přeložit nějaká slovíčka a dokonce poté, co nám objedná k snídani naší oblíbenou smaženou rýži, kterou ihned zhltneme, se nabízí, že nám udělá jen tak na ochutnání svoji verzi vepřového se zelenými výhonky a lepivou rýží. Nechceme urazit, a tak za chvíli dostáváme ještě jedno jídlo zcela grátis pro oba na ochutnání, které mi velmi chutná a ještě bych se chtěl zastavit u té lepkavé anebo lepivé rýže. Tento speciální druh rýže jsme na této cestě okusili poprvé v Laosu a jedná se opravdu o rýži, která je k sobě doslova slepená jako lepidlem, servíruje se v malých košíčcích, ze kterých si každý užďibuje dle potřeby rukou. Kolem půl desáté jsme ready a vyjíždíme k našemu dnešnímu cíli, vodopádu Huay Luang, schovanému uprostřed bujné jungle.
Od rána je zřejmé, že dnes bude tedy opravdu velké vedro a až k odbočce k vodopádu, která je odsud vzdálena asi 12 kilometrů, se to vleče, moc nefouká vítr a pořádně pere sluníčko. Na odbočce k vodopádu Riko hlásí, že dneska si potřebuje oddechnout, protože se mu jede špatně a taky proto, že k tomu odpočinku vlastně ještě od počátku cesty nedošlo. Rozdělujeme se s tím, že já pokračuju k vodopádu jako první a počkám u něj. Jaké je moje překvapení, že silnice je vlastně jedno dlouhé desetikilometrové stoupání do hloubi deštného pralesa, na jehož konci je několik příkrých stoupání, při kterých se ze mě doslova řine pot a říkám si jak to asi zvládne Riko. Krajina je ovšem úchvatná, vysoké stromy, tajemné zvuky vycházející z nitra pralesa a kupodivu i celkem chládek ve stínu stromů, dole na těch planinách to pražilo víc. Tomuto cípu Thajska se dokonce říká Smaragdový trojúhelník kvůli jedněm z nejméně dotčených deštných lesů, ve kterých se dodnes potulují tygři, divocí sloni a dokonce kousek cesty nad vodopádem se dají zahlédnout v korunách stromů občas krajty. Když se dostanu k vodopádu, zastavím na vyhlídce nad ním, odkud se řítí voda do čtyřicetimetrové hloubky, na jejímž dně je jezírko a nádherná pláž s bílým pískem uprostřed džungle. Čekám na Rika, který přijde poměrně brzy po mně, což jsem překvapen, ale hlásí problém s nohou, kterou si prý namohl cestou nahoru a chtěl by zde den zůstat. No co, ať už to dnes dopadne jakkoliv, zdraví je přednější a je pravda, že mu ten den volna už slibuju pár dní, ale zase jen jeden, tolik času přeci jenom nemáme.
Když se dostaneme na dno rokle k písčině, zjišťujeme, že kromě přírodní krásy tohoto místa jsou zde i další výjimečnosti. Tak třeba na břeh chodí pít tisíce exotických druhů motýlů nejrůznějších druhů a barev, uprostřed nichž si tak ležíme a koukáme se na vodopád a když dostaneme chuť si jít zaplavat, voda je plná malinkých rybiček "okusovaček", které se ihned sesypou na lidské tělo a začnou ho jemně oždibovat. Podobnou techniku využívají masážní salóny v Bangkoku, kde jsou akvária s podobnými rybkami, kam si lze dát nohy, ovšem tady je to zcela zdarma a se scenérií jako z nějakého dobrodružného filmu typu Indiana Jones.
Toto místo je jako stvořené pro to, aby zde člověk chvilku spočinul, na bílém písku zavřel oči, pak je znovu otevřel, spatřil všude kolem ty překrásné motýly a připadal si pod hučím vodopádem jako v ráji. Přesně to činím i já, na chvilku dokonce usnu, a pak se jdu projít ke spodnímu vodopádu, je tu totiž asi dvě stě metrů po proudu tropického potoka ještě jeden menší, který je opravdu menší, asi desetimetrový.
Po návratu zpátky nahoru nad roklinu sedáme na kola a sjíždíme zpátky na hlavní silnici a pokračujeme směr městečko Nam Yeun. Do soumraku zbývá už jenom asi hodina a půl, takže po hodině se už začínáme poohlížet po místě pro stan. Ještě před tím však zastavujeme jen tak u silnice, abychom si rozkrojili meloun, který jsme koupili včera na trhu a ještě jej neměli čas sníst. Teď přišla ta pravá chvíle, takhle dobrý meloun jsem dlouho nejedl a právě teď, když člověk potřebuje doplnit cukry i kalorie zároveň, se to skvěle hodí, takže hltáme melou až nám šťáva stéká po bradě.
Na konci této vísky, kde jsme si tak pochutnali na melounu nacházíme místo přesně pro nás. Malinká místní hospůdka rodinného typu s několika rozvrzanými židličkami, stolky a usměvavými lidmi za pultíkem. Naznačujeme totéž, co v Laosu, jenom tady je to otázka minuty se domluvit a už stavíme stan. Když naznačím, že bych se chtěl trochu omýt, tak už mě pán domu vede dozadu, kde i ukazuje jak se pouští hadice a v okamžiku jsem vymydlený a mám i přeprané základní svršky. Bože to je paráda, když to takhle funguje a lidi jsou prostě skvělí. O něco později už sedíme u stolu, já si dopisuju deník a čekáme už pouze na zlatý hřeb dnešního večera, a tím bude smažená rýže s vejci a se zeleninou, která opět neá chybu, oba jsme po ní tak akorát, největší překvapení však představuje závěrečný účet. Za 2 lahve koly, vody a tři talíře plné smažené rýže se zeleninou a dvě malé amoletky na závěr, platíme 100 bathů,tedy 50 Kč. Necháváme paní alespoň 20 bathů spropitné a jdeme si lehnout, pouze musíme ze stanu odstranit vnější plachtu, protože je v něm dusivé horko.
A ještě jsem se nezmínil o místních specialitách. Tak určitě k ni patří lepivá rýže, pak som dam a jak jsem se dozvěděl, ten důvod, proč mi to nechutnalo bylo, že se tam přidává dokonce kvašená rybí omáčka, která vypadá jako bahno a má velmi specifickou chuť. Další velmi používanou specialitou zdejšího kraje stále zůstává hmyz a jak jsme se mohli přesvědčit, na mnoha rýžových polích zůstávají rozsvícené zářivky, aby lapaly nejrůznější druhy jako cvrčky, kobylky, cikády, bammbusové larvy a hmyz se rovněž prodává na většině trhů. Jako včera jsme šli kolem jednoho stánku a já povídám: "Jéé, to jsou pěkné koláčky" a už jsem se hrnul ke stánku, že bych si jich pár koupil, a pak koukám, že vedle je paní láduje cvrčky.. Údajně je zde obliba hmmyzu tak vysoká, že se někdy dokonce musí dovážet z Kambodže, což bych tedy upřímně celkem rád viděl. Ta představa jak kamioňák na celnici proclívá fůru crčků, uvnitř kterých pašuje chrousty, protože jdou na dračku.. Údajně prý však obliba hmyzu ve srovnání s minulostí poklesla poté, co vláda výrazně podpořila chovy prasat a kuřat, ale sem tam ke svačince se prý nějaký ten chroustík s radostí ještě objeví..
PRŮMĚRNÁ RYCHLOST: 16,8 KM
MAXIMÁLNÍ RYCHLOST: 46 KM
VÝDEJ KALORIÍ: 654 CAL
ČISTÝ ČAS V SEDLE: 3 H 2 MIN
DENNÍ VZDÁLENOST: 51 KM
CELKOVÁ VZDÁLENOST: 493 KM
