15. S bráchou na kole zpátky v Thasku - vzhůru do Tratu!

     Trat je thajský plážový ráj, kam směřujeme a kde bychom rádi strávili Silvestra a protože dnes zbývají právě čtyři dny do Nového roku a my jsme opět v Thajsku, nastává ten správný čas nabrat kurz jih. 

Nikdo z nás si po těch všech útrapách ani nedovede představit tu sladkou odměnu v podobě Silvestra stráveného pod hvězdnou oblohou s šumícím mořem jako kulisou někde v povzdálí, ale pokud se nestane něco neočekávaného, tak by se nám to snad mohlo povézt.

      Ráno si jedu na nedaleké tržiště koupit normální sportovní boty, protože už mám z těch trekingových sandálů strašně otlačené nohy a hlavně mě nebaví, jak se mi v nich neustále šoupou nohy ze strany na stranu, takže se v nich nedá pořádně šlapat. Sehnat zde boty o velikosti 46/47 je celkem oříšek, ale nakonec se mi to s asistencí jednoho anglicky mluvícího mladíka podaří, a tak mám běžecké Reeboky za 200 korun. K tomu si jdu ještě pořídit náhradní šlapky, tyto současné se už začínají pomalu ničit a pár stojí 150 Kč. Když mám toto v suchu, jdeme si dát s Rikem snídani, protože už máme oba obrovský hlad, a to ještě není osm hodin. Přeci jenom tohle je na cestování na kole jedna z nejhezčích věcí, mám na mysli to brzké vstávání, kdy si člověk užije opravdu celý den od ranního bzukotu na tržnicích, když se vše připravuje, spěchajícím do práce se servírují místní pochoutky, přes polední siesty po dopoledním výkonu až po večerní mumraj ve městech, kde se zase vše připravuje na noční veselí, všichni se uvolněně courají jen tak v žabkách a tričkách, posedávají, popíjejí, nikdo nic neřeší. Člověk je kolem deváté natolik unavený, že spadne do postele či do spacáku a ráno v pět či v šest je opět svěží, aby si ten celý kolotoč mohl užít znovu, ale jinak, jinde, s jinými lidmi kolem, jinými pochoutkami, ale stejně intenzivně, to naplňuje jakoukoliv cestu..

      Dnešní snídaně za 90 báthů obsahuje asi deset pečených mas na špejli přímo z grilu od paní na tržišti, omáčku a fantastickou lepivou rýži, kterou k tomu přikusujeme jako chleba. Po skvělém začátku se shodujeme na tom, že by to chtělo sladkou tečku, a tak vyrážíme k ovocnému trhu, kde si necháváme vyloupat menši medový melounek za 50 báthů a v 7Eleven (síť fantastických nonstop supermarketů, kde člověk dostane vše za nejnižší ceny) ještě kupuje Riko několik zákusků.

      Poté vyrážíme směrem Trat, ovšem chceme opět zvolit netradiční cestu a nevíme, zda se nám ji podaří najít. Jde o to, že pokud bychom odsud vyrazili po hlavních spojnicích, pojedeme po šílených hlavních či dokonce přímo po dálnicích, a to opravdu nechceme, raději proto riskneme zahnout ve městě Aranya Prathet doleva na jakousi malou osadu, která je v mapě označená jako Non Sao-Eh (čti "nonsao éé" se zvláštním důrazem na poslední slabiku). Pokud chceme takto postupovat, je vždy lepší najít v mapě trošku větší městečko v požadovaném směru, zkusit ho před několika místními vyslovit a pokud se chytnou a začnou ukazovat směr (ať už kamkoliv), tak je vyhráno, protože se takto můžeme ptát i dál a navíc máme jistotu, že městečko se pod daným názvem opravdu kdesi v našem směru vyskytuje. Po chvíli zjišťujeme, že ještě dál je městečkjo Khlong Hat, které je o trošku větší, a proto bude lepší se ptát rovnou na směr k tomuto městu, který je pro nás lépe vyslovitelný a pro místní lépe srozumitelný z našich úst.

      Hned po sjezdu z hlavní silnice má však Riko vážné problémy se svalem a řešíme tedy krizový scénář. První varianta počítá s tím, že by si tady nasedl do autobusu a někde po sto kilometrech bychom se potkali, ale je to dost nevypočitatelné řešení, protože by musel přestupovat, a pak, přesně sto kilometrů odsud nic není, musel by se nechat prostě vyhodit v nějaké díře, takže bychom riskovali, zda se vůbec shledáme. Místo toho zkoušíme metodu, že Rika vezmu do háku za gumicuk, který využíváme na připevnění věcí na vrch zadních brašen. Tato varianta se ukazuje jako schůdná, tedy pokud se někde nevysekáme, ale zatím to jde, pro mě to znamená, že si dám dneska makačku. Celý den doslova kopírujeme hranici s Kambodžou, ovšem z thajské strany, sluníčko peče pořádně, dneska je určitě víc než pětatřicet ve stínu a všude kolem to vypadá jako u nás v létě. Úplně na mě sedla letní líná atmosféra ze Slunce, seno, takové to letní vedro, kdy vzduch stojí, člověk jede po prázdné okresce, Riko si vzadu hvízdá známé melodie, po které jen výjimečně přejede auto a v dálce se tetelí vzduch. Jediné, co nám připomíná blízkost střežené hranice, jsou check pointy každých několik kilometrů, ve kterých vždy stráží jeden voják, ale stráží tak nějak s nohama na stole, mávne nám, ať jedeme a příjemně se usměje. Příště bych si měl prý dát na záda plochou televizi, aby byl Rikův zážitek dokonalý..

      Po dvaceti kilometrech stavíme na kolu, dáme si dvě litr a půlky, poctivě s ledem a neznám lepší způsob jak si tento nápoj vychutnat než právě na kole v takovémto počasí, to se nerovná napití se, ale nesrovnatelnému pocitu slasti, když si člověk může opět po několika desítkách kilometrů dát kolu, uhasit žízeň a doplnit cukry na další jízdu. Ani v tom vedru nemám hlad, zastavujeme až po šedesáti kilometrech ve městečku Khlong Hut, kde si dáváme míchanou zeleninu s rýží, dvě velké koly, všechno dohromady za 180 báthů, paráda.

      Závěrečných zhruba třicet kilometrů je nejnáročnějších, paradoxně však vede tou nejkrásnější krajinou. Z mírně kopcovité krajiny se najednou před námi vynořují homolovité hory, které ve srovnání s okolní krajinou působí vskutku impozantně, přestože ve skutečnosti zas tak vysoké nejsou, ale vzhledem k tomu, že jsme v nadmořské výšce cca 200 metrů, tak hora vysoká 600 metrů, tyčící se nad okolní kávovníky a rákosová pole, působí neskutečně.

      Večer přijíždíme do jednoho krásně zapomenutého, ospalého městečka jménem Thun Khanan, kde ihned po příjezdu hledáme místo pro stan. U první restaurace nám moc nerozumějí, ale na druhou stranu, ani zde není moc kam stan dát. Stačí jenom přejet ulici a zeptat se jinde a v minutě jsme vítáni, za restaurací nám ukazují nejvhodnější místo pro stan a ještě, to jsme opravdu nečekali, nám jdou ukázat kam se můžeme jít umýt. Přes ulici je totiž místní benzínka a za ní jsou fantastické záchody, kde mají i místo na umytí, čehož hned využíváme i k přeprání nejvíce propocených svršků. Zkrátka paráda, nic víc není třeba, a to se hned člověk těší na večeři..

 PRŮMĚRNÁ RYCHLOST:     16,7 KM/H

MAXIMÁLNÍ RYCHLOST:    47 KM

VÝDEJ KALORIÍ:         1119 CAL

ČISTÝ ČAS V SEDLE:     5 H 36 MIN

DENNÍ VZDÁLENOST:      94 KM

CELKOVÁ VZDÁLENOST:    1106 km