Olé, Olé, Mexiko země má, Olé,Olé, Mexiko mé!

Tak nějak jsme to zpívávali jako kluci, toužící v té zadrátované zemi po exotických krajích. Pak přišla možnost Mexiko poznat, a Mexiko už přestalo být zemí mou, i když zůstává zajímavou a svým způsobem krásnou.

Do Mexika jsme měli možnost zajet třikrát. První výlet byl jenom pár metrů za hranice z Jižní Kalifornie, kam jsme jednoho léta zabloudili. Vpluli jsme do Tijuany z nejjižnějšího města Kalifornie obydleného převážně Mexičany, San Isidra. Jen pár metrů za San isidrem už je hranice s Mexikem, která je dost střežená (neúspěšně) americkými policajty, aby zmírnili návaly Mexičanů, snažící se dostat ilegálně do USA. Tijuana je typické pohraniční mexické město, kde člověk potřebuje čtyři ruce, protože neví, jak si chránit kapsy a peněženku. Těch podobných hraničních měst je několik. Především je to několik mil vzdálené Mexicali, Nogales na hranici Arizony a nakonec pověstné město Ciudad Juarez na hranicích s Texasem, jen přes most přes řeku Rio Grande z Texaského města El Paso. Tam je to opravdu divoké. Když přejedete most přes řeku a ocitnete se v Ciudad Juarez a pokračujete dál po silnici v mexickém státe Chihuahua a po pár kilometrech zjistíte, že nejen nejste okradeni, ale ještě žijete, je to váš nejradostnější den v životě.

N hranici USA s Mexikem, kde po pár set metrech dospějete do města Tijuana, nejsevernějšího města mexického státu Baja California, (Dolní Kalifornie) je obrovská brána vítající turisty do jejich země. Obrovský nápis na průčelí vás vítá:

                                           BIENVENIDOS A MEXICO....vítejte v Mexiku.

Skrze tu mohutnou bránu vede osmiproudá dálnice, kterou projíždějí američtí turisté do Mexika a mexičtí do USA. Ale, na obou stranách té brány je vysoký drátěný plot s malými dvířky. Tam pravidelně přijíždí autobus s pochytanými Mexičany, kteří přešli hranice ilegálně zřejmě se někde přebrodili přes řeku Rio Grande, která po většině tvoří hranici mezi USA a Mexikem. Řeka Rio Grande moc Grande nevypadá, je to  takový polovyschlý větší potok.

Ten autobus je obklopen americkými pohraničními policajty s nataženými brokovnicemi a ti jednoho Mexičana po druhém strkají zpět do jejich vlasti. Jenže tito nedobrovolní navrátilci budou do večera zase zpátky v USA. A tak to jde stále dokola. Dočasný (doufám) nájemník Wajthauzu ruší všechna opatření týkající se ilegálního přechodu hranic a tak už po třech měsících jeho vládnutí, USA  'přivítala' sto padesát tisíc ilegálně přišlých Mexičanů. Stěhovat je zpátky, to by bylo autobusů!

Ve všech mexických městech jsou početné pouliční trhy se všelijakým předraženým šmejdem, zaručeně kožené opasky, které se později ukáží, že jsou vyrobené z tvrzeného papíru, zaručeně stříbrné náramky, které jsou vlastně vyrobeny z naleštěného hliníku, obrovská nádhená mexická sombrera se širokými okraji pestře vybarvenými a která se vám zplihnou  po prvním dešti. V jednom takovém trhu jsme si koupili dvě vlněné deky, které se ukázaly být opravdu vlněnými, a které nám dodnes po tolika letech slouží. Návštěvník takového tržiště musí být velice opatrný. Množí prodavači, kteří neúnavně unavují turisty hlasitým křikem a kteří nabízejí všelijaké tretky mnohdy drží papírový hrnek s kávou. manévrují tak, že do nich kupující nechtěně strčí a prodavač se polije kávou.Nastane dlouhé a hlučné smlouvání, prodavč chce nahradit politou košili, nakonec se to usmlouvá na pět pesos. I tak se dá vydělat v Mexiku.

TaTijuana tehdejší doby (nějakých 40 let tamů nazád) nebyla tak grandiozní jako dnes. Dnes je to velkoměsto se nějakými dvěma miliony obyvatel, s věhlasnou universitou a mnoha kulturními zařízeními, divadly a  koncertní síní. Tijuana se snaží stůj co stůj pozměnit ten stereotypní pohled mnohých, kteří v ní stále vidí to pohraniční nebezpečné město.   

Žije a pracuje tam mnoho amerických lékařů, kteří praktikují alternativní léčbu rakoviny, mnoho stomatologů, kteří přišli z mnoha důvodů o licenci provozovat jejich praxi v USA,a kteří levně a dobře spravují zuby mnoha Američanům, kteří chtějí ušetřit pár dolarů za ošetření zubů.. Na ulicích města se potuluje spousta dětí, malých žebráčků, kteří na vás dotírají. Dáte li jednomu nějaké drobné, okamžitě jste obklopeni tuctem dětí jiných, které také musíte podělit nějakým tím pesem. Viděli jsme i několik dětských docela zdatných muzikantů, kteří na ulicích vyhrávají na kytary a zpívají mexické písně na způsob Mariachi. Tyto 'obrazy' jsou však typické pro všechna mexická města. V příštím blogu něco o poloostrově Yucatán, mayských stavbách a  jejich kultuře vůbec.