Ahoj Honzo, dobrá retrospektiva. S podobnou reakcí - vzpomínáním na socialismus jsem se již častokrát setkal. Vždy mi to připomínalo situaci, jak někteří Izraelci vzpomínali na egyptské hrnce plné masa a cibule. Je to člověku vlastní, že na to zlé zapomíná a pamatuje si jen to, co mu přinášelo radost. Tak i chlapi podobně vzpomínají na vojenskou službu.

Jinak jen drobná připomínka k šití ošacení. Znám ženu, která během totality kupovala látky v Řempu (Řemeslnické potřeby) a šila z nich šaty pro lidi. Doma - na černo. A tito lidé byli spokojeni, protože se k ni vraceli. Tím jsem chtěl jen říci, že šikovní lidé si s Boží pomocí poradí v jakémkoli režimu. A nemusí se přitom stát kolaboranty.

Asi jsem žil v jiném Československu, než pan Komárek.

Pokud jste neemigroval, tak ne. Jenom jste žil mezi mnohými Komárky

Dobře napsáno Taky z pohledu pamětníka, ale mnohem realističtěji. Když jsme u té socialistické šedi, nemusí jít jen o symboliku. Dobře si pamatuji ty oklepané šedé fasády všech starších budov v majetku státu, vyviklané chodníky a šedivá paneláková sídliště s "dočasnými" provizorními chodníky z panelů. Dnešní barevná města se s tím nedají vůbec srovnávat.

Velmi dobrý článek a karma

Téma časté a nevyčerpatelné. Rok 1989 byl skutečným mocným předělem. Osobně se dotkl každého. Rozmetal to zavedené a jednotlivce postavil doslova před neočekavatelné situace. Mnozí pak byli osvobozeni od total nesmyslů. Začali skutečně žít a tvořit. Vážit si toho. Poznání, že člověk je vlastně limitován - Pouze sám sebou. Dostaví se dřina s výsledky, podiv v úsměvem - Jak se v tom vlastně dalo 41 let koexistovat. ? Zcela absurdní, slepá větev vývoje ...

Nu a přirozeně naopak. Pocit, že jim revoluce něco vzala. Byli okradeni, náhle jsou nesvobodni. Co platilo - neplatí. Co s tím? Klasika sdružování, vyhledávání podobných. Utvrzení se o vlastní pravdě. Mařka to taky říkala a Josef přitakal. Doba na houby ...Dobře již bylo.

Docela zajímavý poznatek. Podobní lidé mají program, - Nemít žádný program. Byli vyvrženi, žít v nespokojenosti a z jejich pohledu i chudobě. Nemohou se radovat, polepšit si a mít se dobře. Důvod? Ztratili by podstatný bod své existence ... A Zdeněk v rohu nálevny - u piva, rovněž souhlasně pokýval svou hlavou. Jó rudý koutek, tam to ještě bylo bezva ...

,,A tak to prostě bylo, žrali, pili, myli se, různě měli se, smáli se, trápili se, milovali se i zabíjeli se. A tak to prostě bylo."

Honzo, moc dobře napsané, naprostý souhlas. Jenže některé lidi nepřesvědčíš. Jan Werich řekl, že "bud to dělají z blbosti nebo za cizí peníze", takže asi nemá cenu polemisovat.

Honzo, na první spartakiádě jsem byl za pracovní zálohy, to jsme ještě peníze na šprcky neměli. Tobě za článek a k tomu přeji povedený víkend!

Zdravím Chlape.! Vím, že reaguješ na p. Marka. Ale také vím, že jsi byl vždy spíše realista, kterého minulost nezlomila, a anI se nad ní nedávíš

Článek Josefa Komárka jsem nečetl, ale tobě Honzo patří karma a

Karma. Panu Komárkovi nikdo nebrání si to prožívat znova a dál. Kdyby chtěl třeba vycestovat směr Severní Korea, nikdo ho na hranici neodpráskne.

Oba režimy mají své klady a zápory. Dnes jste otrokem v soukromé firmě, odkud vás mohou vyhodit, žijete v permanentní nejistotě. Dříve byla politická nesvoboda, nicméně když jste se vykašlali na politiku, což dělali téměř všichni, až na promile chartistů, podle nichž se nyní vykresluje, jak jsme všichni trpěli, měli jste klid a jistotu. Nebylo stupidní rozdělení populace podle toho, kolik máte peněz. Píši o normalizaci. Můžeme jen litovat, že jsme se nevydali třetí cestou směrem k socialismu nebo kapitalismu s lidskou tváří.

Především, jaké klady má režim komunistický? Já žiju v Kanadě už 54 let a pracoval jsem u soukromých firem....nikdy jsem se výhazovů nemusel bát. Lidé, ktří zde poctive pracují v nejistotě nežijí. Já jsem zde v Kanadě před penzí byl bez práce jenom 6 týdnů, kdy jsem s rodinou cestoval po USA.