Škoda žes neřekl, Honzo, doporučil bych ti jednu restauraci poblíž Václavského náměstí: Lucernu. Tam vaří opravdu špičkově a za rozumnou cenu.

Také mě se už stává, že mi nabízejí místo k sezení v tramvaji. Já si sice připadám pořád jako junák. Běhám do schodů v metru jako prezident Biden. Ale na mém vzhledu to už nic nezmění. Však jsem také pár týdnů novopečený dědeček. Asi je to na mně znát víc, než si připouštím.

Tvoje pocity v Mníšku si umím představit jen částečně. Občas zajdu k domu, kde jsem prožil prvních 12 let života. Ale v poslední době mi začal připadat jako cizí.

Tož si užívej Kanady a dej o sobě zase někdy vědět.

Laskavé rozjímání, které pohladí duši.

Honzo, děkuji, moc hezké vzpomínky. Zažívám to podobně. Také jsem byl moc překvapen, když mě v Praze v metru mladá slečna pouštěla sednout. Nebo když jsme vystoupili na Smíchově z metra a nevěděli jsem, kterých východem se pustit ven, oslovila nás fešná dívčina, kam prý se chceme dostat a hned nás zavedla k patřičnému východu. Vzpomínky hezké i méně hezké, ty je lepší zapomínat, s čímž už nemám problém. Rád jsem tam jezdívával, ale ted už nevím ... Moc pozdravuji.

Byl jsem tam letos v dubnu, pane Jane Marku. Pro mne to byl jen Zlin a jeden den vyletu do Trencina. To Cesko-Slovensko (abych slovakum neukrivdil) stale stejne krasne. Skoda, nemuzu jiz dobre chodit a ta "balans" me dela jako opileho. Ty stara mista jsou jeste krasnejsi, Ty Valachy (Vizovice) s tou Kyselici s haluskami, proste neda se to ani vypovedet. A kousek jizneji, to Uherske Hradiste ma o cem vypravet. Ti pratele jsou jen z te mladsi generace. Nas pet kamaradu, co se zname od chvil, kdyz jsme zacali chodit, zbyl jen jeden ve Zline a ten druhy je v Kanade, Ontario.

I ten hotel z dob batovjanu konecne prejmenovali. Neni to sice "Spolecensky dum" jako za Jana Bate, ani Viktoria jako za Protektoratu, tak hotel Moskva bude hotelem Zlin. Konecne se ztrati ten posledni vykrik komunismu. To Putin zavinil. Tak mnoho odporu pro zmenu nebylo

Bylo to jen na tri tydny pro vymenu pasu. Nevim zda jej budeme potrebovat, ale clovek nevi.

https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=pfbid0...

Nado, konečně ses ozvala, ale mohlo by to být písmenama a ne těmahyeroglyfama????? Honza

Dekuji za Vas zajimavy clanek, ja jsem na tom podobne jako Vy, i kdyz pobyt mimo vlast asi o par let vice (57 let). Sice jsem v CR byl naposledy pred 3 a pul lety, ale moje postrehy se vetsinou shoduji s Vasimi. A se spoluzaky jsem na to podobne jako Vy, muj spolusedici v lavici z gymnazia uz s nami neni, muj cesky (vlastne moravsky) spolubydlici na ubytovne kdyz jsme prileteli z Rakouska do Svedska pred 55 lety taky odesel, to, ze kamaradi a spoluzaci odchazeji na vecnost je jedna z nevyhod vyssiho stari a nejak se stim musime vyrovnavat.

Krásne rozprávanie.

Díky vám Janko

Příjemné čtení, pane Marku, takové malé potěšení na duši. Postřehy krajanů mají svoji hodnotu. Děkuji. Povedlo se.

Díky za ocenění, pane Stejskale

To je krásné povídání. V metru není čemu se smáti, lidé se v davu málo usmívají, ale jednotlivě zase bývají milí. Pejskaři se druží, ale zřejmě na menších prostorech, třeba na Petříně nebo na Kampě, ale tam se už časem znají. Méně už ve Stromovce.

Obzvláště pak za onen závěr. A trošku jste mě připomněl mého staršího brášku, který již zesnul. Ve Švajcu. A s kterým jsem se jedenadvacet let nemohl setkat. Stesk po domově, po mládí, a hledání mnohého z toho, co se dávno změnilo, ba již ani nebylo. A třeba i o jeho zklamáních, ale i malých i velkých satisfakcích, a to nejen pro něj.