Krajský soud v Ostravě odsoudil Jaromíra Šebestu, který šípem vystřeleným z kuše zabil loni v dubnu v Chotěbuzi jednoho z údajných zlodějů, k desetiletému trestu vězení. Šebesta se u soudu hájil, že bránil svůj majetek a cítil se ohrožený. Kuši, kterou si pořídil právě kvůli nájezdům zlodějů, prý sebral v rozrušení.
Každý zločinec musí počítat s tím, že při páchání trestné činnosti přijde o život. Zlodějna je riziková živnost. Krádeže nahrazovat slovem "sběrač kovu" je podle mého názoru nehoráznost. Nechci na tomto místě rozebírat právní podmínky nutné obrany a krajní nouze. Podle provedeného dokazovaní před soudem se o nutnou obranu nejednalo. A ani jednat nemohlo, protože pachatelé již pozemek opouštěli a nic neukradli. V právní rovině by se spíše dal použít termín, že nepokračoval útok na zájem chráněný tímto zákonem.
Osobně jsem přesvědčen o tom, že deset let za usmrcení zloděje je nepřiměřeně vysoký trest. V této souvislosti se mi vybaví celá řada jiných smrtelných neštěstí, kdy trest byl poměrně mírnější.
Za rasistický pokus vraždy byl původně ústeckým krajským soudem odsouzen mladistvý Rom k deseti letům vězení, ale Vrchní soud snížil jeho trest na pět let.
Vrchní soud snížil trest jednomu ze dvou romských útočníků, který loni v Krupce se svým mladším kumpánem vysvlékl mladistvého bezbranného Patrika do slipů. Společně ho nutili, aby se plazil po zemi, prováděli na něm nechutné sexuální praktiky, musel vlézt do potoka, mlátili ho páskem, kopali ho do břicha, šlapali po něm a bili pěstmi.
Soudy u nás rozhodují skutečně velice zajímavě ...
