Švýcarsko z nás opět udělalo občany druhé kategorie. Švýcarsko sice není členským státem EU, ale přistoupilo k dohodě o volném pohybu pracovních sil v rámci jednotného evropského prostoru.
Zavedením kvót pro některé členské státy EU tento princip rozhodně porušilo. Na tomto případě se opět ukazuje jak to myslí EU s principem solidarity. Když nám Kanada zavedla vízovou povinnost, tak se nás nikdo z velkých evropských hráčů nezastal. Nyní se situace opět opakuje. Němci v pohraničí provádějí drsné silniční kontroly na autech s registrační značkou z České republiky, Polsko nechce spolupracovat na odhalení podvodníku z technickou solí v potravinách, Rakousko se připravuje na blokádu hranic v souvislosti s dokončením Temelína. Jediná vějička, která nyní přichází z Bruselu, jsou evropské dotace, které ovšem díky neschopnosti naší současné vlády nejsme schopni ani vyčerpat. Dotace jsou ovšem další podvod evropského projektu. Ve své podstatě se nejedná o dotace, ale půjčky, za které v budoucnu tvrdě zaplatíme.
Vysoká nezaměstnanost je velký problém naší společnosti. Už dávno neplatí, že kdo chce pracovat, tak si práci najde. Práce není pro bílé ani pro černé. Není možné o tomto problému stále jenom hovořit, ale naši politici se musí probudit. Dříve tolik skloňované slovo „veřejně prospěšné práce“ není rozhodně všelék na dlouhodobou nezaměstnanost. Především si je třeba uvědomit, že tento druh práce musí rovněž někdo zaplatit. A ten někdo je státní rozpočet. Ve volném překladu se dá říci, že jeden daňový poplatník přispívá druhému. Dnes přichází na scénu další módní slovo, které učebnice tržní ekonomie vůbec neznají. Projekt „sociální firma“ má být řešením sociálních problému ve vyloučených lokalitách. Bohužel většina lidí zatím vůbec neví, co tento hezký termín bude znamenat v praxi. Další neznámou zůstává, kdo to zaplatí? Pokud autoři tohoto projektu upírají svojí pozornost na státní rozpočet, tak ten bude mít v příštím roce problém uhradit mandatorní výdaje a další experimenty mu nezbude dost volných prostředků.
Podle mého názoru musí dojít k větší ochraně pracovního trhu. V současné době zahraniční dělníci mimo EU vykonávají celou řadu profesí, které by určitě rádi vykonávali naši nezaměstnaní. Dříve se argumentovalo tím, že naši lidi by to stejně nedělali. V dnešní situaci tento argument v celé řadě případů rozhodně neplatí.
Uvedu konkrétní příklad. V pondělí jsem byl nakupovat v jednom nejmenovaném obchodním řetězci (Globus) v Praze. Na baru obsluhovala prodavačka s ruskojazyčným přízvukem, na úseku grilování, uzenin a nápojů jsem slyšel velmi podobný přízvuk. Všechny měly cedulku s nápisem brigáda. Předpokládám, že se nejednalo o kmenové zaměstnance, ale o agenturní pracovníky. Osobně považuji profesi prodavačky za velmi solidní zaměstnání pro lidi vyučené v tomto nebo příbuzném oboru. Těchto příkladu existuje určitě hodně a každý z nás by mohl nějaký uvést. Tady by měl nastoupit Úřad práce ĆR, a pokud na tyto pozice jsou zájemci z řad nezaměstnaných, tak není možné, aby jim firma nevyhověla. Když to jde ve Švýcarsku, tak to u nás musí jít také.
Přece není možné, aby stát na jedné straně vyplácel sociální dávky a na druhé straně tady pracovali cizinci!
