To se ovšem lehce řekne, ale praxe je mnohem složitější. Jak běžný zákazník pozná bramboru z českého venkova. To je úkol s téměř detektivní zápletkou.
Včera večer jsem v televizi viděl reportáž z 21. Bramborářských dnů v Havlíčkově Brodě. Záběry na brambory se střídaly s úsměvy našich politiků, kteří hezky hovořili o podpoře našeho venkova. Běžný divák u televizního příjímače je téměř dojatý zájmem o naše zemědělce. Poněkud zkušenější pozorovatel si možná řekne, hezká slova o ničem.
Docela by mne zajímalo, jaké brambory konzumuje nový ministr zemědělství nebo hejtman Vysočiny. V této souvislosti mne napadá i další myšlenka. České brambory do českých škol! Více než dvacet let se u nás hovoří o podpoře venkova a regionálních potravin. Mnoho hezkých slov a vyčerpaných evropských peněz na různé reklamní akce. Výsledek je ten, že na pultu běžného obchodního řetězce nepoznáte české brambory.
Veřejně pokládám otázku. Kolik školních, nemocničních, samosprávných a ministerských jídelen používá české potraviny?
V současné době se hodně hovoří o vyloučených lokalitách a řešení problému sociálně slabých lidí. Část sociálních dávek by se mohla vyplácet v potravinových lístkách, které by příjemci mohli vyměnit za tuzemské potraviny ve vybraných prodejnách. Jednalo by se spíše o výdejny základních potravin než o klasické prodejny. Tyto prodejny by provozovala obec nebo nějaká neziskovka a jako obsluha by tam mohli najít uplatnění někteří nezaměstnaní z dané obce.
Je třeba skutečně něco dělat! Každý by měl začít u sebe, tak si jdu koupit české brambory!
