Prezident Václav Klaus udělal správně, když na konci svého volebního období vyhlásil částečnou amnestii. Důrazně bych chtěl odmítnout mediální útoky, které se objevují na hlavu státu. Lidé si zaslouží druhou šanci a každý „zločinec“ má práva na spravedlivý proces. Trestní věci, které se táhnou více, než deset let tento princip zcela popírají.
Celá řada lidí protestuje, protože to dělá většina, ale i většina se může mýlit. Ve společnosti je příliš mnoho špatné nálady. Je třeba si položit otázku, zda je správné, že neplatiči výživného sedí ve vězení a nepracují? Je třeba si položit otázku, zda je správné zavírat lidi za drobnou majetkovou trestnou činnost? Je otázkou, zda se pachatelé ve vězení skutečně napraví nebo si spíše rozšíří své kriminální znalosti? Jak je možné, že celá řada trestních věcí se může táhnout i více než čtrnáct let? Jak je možné, že celá řada obviněných dříve zemře, než se dočká pravomocného rozhodnutí soudu?
Nedávno jsem četl článek Dr. Čapka o tom jak se celá řada „trestanců“ opakovaně vrací do kriminálu, protože nemají práci, nemají kde bydlet a neumí žít na svobodě. Tento problém samozřejmě žádná amnestie nevyřeší, ale otevře toto velké téma. V naší společnosti se musí změnit celá řada věcí a jednou z nich je i pohled na smysl trestu na oběti a pachatele.
Velkým tématem současné doby je i náhrada škody. Podle mého osobního názoru je velmi naivní se domnívat, že pachatel u dlouholetých soudních sporů nahradí nějakou škodu. Pokud nezačne platit hned, dobrovolně nebo na základě dohody, tak představa o náhradě škody se poměrně vzdaluje. V této souvislosti je třeba připomenout, že pravomocný rozsudek ještě neznamená, že povinný začne platit! Celá řada obětí trestných činů se dostává do „spárů“ erudovaných advokátů, kteří si účtují tučné odměny za slib virtuálních peněz. Pravděpodobně se řídí heslem „slibem nezarmoutíš“. Důležité je v lidech vzbudit pocit naděje.
Ústavní soud by měl odmítnout případnou ústavní stížnost na část amnestie. Udělení amnestie je právo zakotvené v ústavě, které je vyhrazeno hlavě státu. Pouze prezident rozhoduje o rozsahu milosti, kterou není Ústavní soud oprávněn přezkoumávat. Politické rozhodnutí prezidenta není možné nahrazovat rozhodnutím soudu.
