Za permanentní vládní krize poděkujme Václavu Havlovi

V poslední době jsme zaplavováni informacemi o vzrůstající nespokojenosti občanů s českou politikou. Vznikají různé výzvy či protest songy, které volají po nápravě české demokracie. Řada novodobých revolucionářů volá pro výměně politiků a politických stran. Všelékem tak má být generační výměna zákonodárců a vznik nových stran či hnutí. Nejsem si jist, zda po zkušenostech s US-DEU, Stranou zelených či aktuálně Věcmi veřejnými je vznik nových stran a příchod nových politiků tím správným receptem pro údajně nemocnou českou demokracii.

Václav Havel se kdysi vyjádřil ve smyslu, že čím více stran zastoupených ve Sněmovně, tím lepší demokracie. I přes hrozbu, že budu pravdoláskaři označen za kacíře, dovolím si s Václavem Havlem ostře nesouhlasit.

Za takřka 20 let existence samostatné České republiky jsme zažili jen jedno stabilní volební období. Pánové Halík a Pehe prominou, ale bylo to období tzv. opoziční smlouvy v letech 1998-2002, kdy vládu Miloše Zemana držela u moci ODS Václava Klause. Toto období je díky novinářské a levicové propagandě neprávem označováno za období temna. K vládě Miloše Zemana můžeme mít tisíce výhrad. Byla to ale jediná vláda v polistopadové historii, která se každý měsíc nerozkládala díky vrtochům koaličních partnerů.

Nehodlám se zde rozepisovat, proč a v jaké situaci vznikla opoziční smlouva. To si myslím, že je na úplně jinou debatu. Podstatné je, že právě v této době vznikla a dokonce byla i prosazena změna Ústavy ČR, která měla zavést většinový volební systém. Přechod z poměrného k většinovému volebnímu systému měl za cíl zajistit stabilní vládnutí v České republice. Nestabilní a nesourodé koaliční vlády by nahradila jednobarevná vláda. Věřím, že po čase bychom dospěli do situace, která panuje ve Velké Británii či USA, kde se u moci střídají dvě politické strany. A nikdo si zřejmě nedovolí říci, že právě v těchto státech existuje horší demokracie.

Pokud by se do věci nevložil Václav Havel, nemuseli bychom se dnes zabývat Vítem Bártou. Rovněž bychom byli ušetřeni katastrofálního vládního angažmá US-DEU či Strany zelených. Byl to právě bývalý prezident Havel, který podal proti úpravě volebního zákona stížnost k Ústavnímu soudu. Výsledek známe všichni.

Zásluhy Václava Havla byly přeceňovány už za jeho života. Po jeho skonu se roztrhl pytel s chvalozpěvy na jeho osobu. Po Václavu Havlovi se pojmenovávají školy, náměstí, ulice a dokonce i pražské letiště. Čekám, kdy Fero Fenič požádá o přejmenování naší země na Havlistán. Stoupenci Václava Havla při každé příležitosti zmiňují, že nesmíme zapomenout na Havlův odkaz. S tím budu souhlasit za předpokladu, že tito lidé zcela jasně a veřejně prohlásí, že za dnešní i včerejší koaliční veletoče a politickou kulturu vůbec je zodpovědný Václav Havel, který svým zásahem umožnil pokračování koaličních slepenců a tím prodloužil období nevládnutí v České republice.

Až zase budeme číst novinové titulky hlásající, že s politikou je nespokojena drtivá většina populace, poděkujme v duchu Václavu Havlovi, který se zasloužil o přežití všech těch straniček, které díky náhodě a novinářské propagandě zasedají v poslaneckých lavicích a teprve až tam řeší, zda patří k pravici či levici.

Jakmile bude Václavu Havlovi přiznána i tato zásluha, mohu s klidným srdcem prohlásit, že souhlasím se zákonem, který říká, že „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii“.

Text byl napsán pro www.eportal.cz