Již takřka 23 let jsme přesvědčováni, že Evropská unie je zárukou naší svobody a demokracie. Již takřka 23 let je nám vtloukáno do hlav, že bez členství v EU spadneme do ruské sféry vlivu. A již 23 let mnozí eurorealisté tvrdí, že Evropská unie se pomalu ale jistě blíží k modelu Sovětského svazu – jedno mocenské centrum a skupina satelitních nesuverénních států.
Původní myšlenka evropské spolupráce byla správná. Volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu je základem pro úspěch tržní ekonomiky. To by však nesměla zvítězit socialistická vize světa, která říká, že jedině regulace všeho a všech je základem prosperity a trvalého růstu. Bez vítězství této myšlenky, jsme zde dnes mohli mít Organizaci evropských států, kde by na prvním místě byl kladen důraz na trh bez přívlastků, svobodu jednotlivce a minimum státu.
Budování sociálního státu zapříčinilo, že evropské národy zpohodlněly, ba dokonce zlenivěly. V Evropě se tak rychle uhnízdila myšlenka paternalistické role státu. Voliči skočili na lep socialistům, kteří pro splnění svých slibů žadali větší a větší roli státu v životě jednotlivce. Pod záplavou různých dávek, příspěvků či bonusů přestali lidé vnímat, že správu státu drží v rukou armáda byrokratů, kteří se snaží ovlivnit prakticky každý jejich krok. Hlavní je, že každý měsíc pošle stát několik stříbrných na přilepšenou. A pakliže na národní úrovni zvítězilo budování sociálního státu, je logické, že stejnou cestou, jenže v obludnějších rozměrech, se vydala i Evropská unie.
S drobným úsměvem ve tváři sleduji, jak si lidé začínají uvědomovat,co všechno nám Brusel přikazuje, zakazuje a reguluje. Zároveň se i v proevropských ( jiná bohužel nejsou) médiích začínají objevovat čísla, která nám říkají, kolik to či ono nařízení Bruselu bude stát. Víme tak, kolik nás ročně stojí nesmyslná podpora obnovitelných zdrojů. Víme, o kolik nám přimíchávání biopaliv zdražuje pohonné hmoty. Známe náklady podniků na nákup emisních povolenek. Známe náklady různých směrnic v oblasti zemědělství. Zkrátka a dobře všechny tyto směrnice, nařízení, příkazy a zákazy snižuji naši konkurenceschopnost. A to zde nemluvím o likvidaci českého zemědělství. Český, polský či slovenský farmář si o podpoře toho francouzského nebo německého může nechat pouze zdát. A to zde nechci široce rozebírat šikanu v oblasti pojmenovávání potravin. Rum se nemůže jmenovat rum. Pomazánkové máslo se nesmí jmenovat pomazánkové máslo apod. Jak je možné, že má evropský úředník právo zasahovat do těchto a dalších oblastí?
Už jsem zde zmínil, že sociálisté na národní úrovni uplácejí voliče pomocí různých dávek a přídavků. Socialisté v Bruselu si pro tento účel vymysleli evropské dotace, které dávají obyčejným lidem pocit, že Evropská unie pečuje o rozvoj jejich obce, okresu či kraje. Jenže nic není zadarmo. Každá dotace svého příjemce zavazuje k poslušnosti. Ostatně jsme byli svědky jisté formy vyhrožování, že pokud nepřistoupíme k rozpočtové unii, dostaneme z evropských fondů méně.
Evropské dotace nám nic, opakuji nic dobrého nepřinášejí. Jsou zdrojem korupce a zapříčiňuji kolabs evropského tržního hospodářství.
Merkelová, Barroso a Hollande nás přesvědčují, že evropskou dluhovou krizi vyřeší pouze razantní změna ve fungování evropského společenství. Pokud čekáte, že evropští lídři dostali rozum a společně vyhlásí návrat k Evropě bez regulace, eura a dotací, jste na omylu. Více Bruselu a méně demokracie to je, oč tu běží.
Po rozpočtové unii je na stole unie bankovní a po unii bankovní příjde unie daňová a sociální a po ní další a další do okamžiku, než Brusel převezme a sjednotí všechny oblasti správy státu.
Varujícím faktorem celého plánu je, že zde není počítáno s názorem veřejnosti. Předseda evropské komise například prohlásil, že vznik bankovní unie se obejde bez změny stávajících smluv EU. Barroso tak jasně říká, že nepočítá s vypsáním referenda. Názor veřejnosti je čím dál častěji trestuhodně opomíjen.
Evropští federalisté se bojí názoru veřejnosti, která začíná být citlivá na pokračující přesun pravomocí z národních vlád do Bruselu. Proto jsou vymýšleny cesty, jak voliče z rozhodování vyřadit. A pak že je Evropská unie symbolem svobody a demokracie!
Jsem zvědav, jak na úbytek demokracie v EU budou reagovat čeští disidenti, kteří patří k nejzatvrzelejším obdivovatelům německé kancléřky a bruselské byrokracie. Založí tito lidé Chartu 2012? Budou svolávat protesty na obranu demokracie v Evropě? Nebo nám budou i nadále tvrdit, že EU je jedinou zárukou naší svobody a demokracie? Jak se budou tvářit pánové Halík, Pehe či Pithart na fakt, že o výši českých daní bude rozhodovat nevolený bruselský úředník? Nebo pánům postačí prohlášení německé kancléřky, že takto je to správně?
Evropská unie se nám před očima mění ve Svaz evropských socialistických republik, kde bude rozhodnutí úředníka nadřazeno vůli voliče. Pokud naši disidenti mlčí, znamená to, že s takovým pokřivením demokracie souhlasí. Pak mě ale napadá otázka, zda ten jejich boj za svobodu a demokracii nebyl jen jeden velký podvod, který jim měl zajistit místo na slunci. Zřejmě už všichni víme, že pád Sovětského svazu by nastal i bez našich disidentů. To jen naši pravdoláskaři se nám snaží namluvit, že to byli oni, kteří poližili Moskvu na lopatky.
Česká republika stojí opět na rozcestí. Vážíme-li si své suverenity, musíme pokračující evropskou integraci odmítnout. Otázkou je, zda na takový krok máme odvahu. Rozhodnout musí každý sám za sebe. Nečekejme, že rádoby české elity nám správně poradí. Jak vidíme, jim deficit demokracie v EU evidentně nevadí. Je to snad proto, že jsou i oni financováni z evropských fondů?
Text byl napsán pro www.eportal.cz
