Zdá se, že česká ekonomika má to nejhorší za sebou a začíná opět růst. Oživující hospodářství je nadějí pro nezaměstnané, celkovou náladu ve společnosti a v neposlední řadě i pro státní rozpočet. Ministerstvo financí již ohlásilo, že za prvních 7 měsíců letošního roku se vybralo na daních o 25 miliard korun víc, celkově stouply příjmy o 40 miliard. Na základě těchto čísel můžeme odhadnout, že za celý letošní rok by mohlo dojít k navýšení příjmů o cca 70 miliard korun. Schodek státního rozpočtu by tak při troše zodpovědnosti mohl být 42 miliard (schváleno bylo 112 miliard). Jenže to by u kormidla nesměla sedět socialistická vláda, jejíž předseda sestavoval deficitní rozpočty i v dobách, kdy HDP rostlo o 6%.
V souvislosti s připravovaným zákonem o státním rozpočtu na příští rok je nutné udělat dvě poznámky.
Od roku 1997 nebyl ani jeden státní rozpočet vyrovnaný. Česká republika tak trvale a dlouhodobě žije na dluh. Zadlužení státu přestalo být tématem číslo jedna. Na život na dluh si zvykli politici i občané. Levice nikdy nepovažovala za nutné zadlužení řešit a pravice k tomu neměla sílu, případně odvahu. Důvěryhodnost Paroubkova vyjádření, že státní dluhy se nemusejí splácet, snad dostatečně podkopala dluhová krize v eurozóně a bankroty v jejím jižní křídle. Bohužel i přes všechny tyto kotrmelce se s úsměvem na rtech pokračuje v budování lepších zítřků, které ztělesňuje sociální stát. Úspory, reformy, deregulace a debyrokratizace nahradilo jediné politické téma, a to falešný boj s korupcí. Vše, co omezuje lidskou svobodu, pokřivuje trh a šikanuje občany, je boj proti korupci. Toto prázdné téma se stalo nosným piliřem před i povolebních dnů. Zvláště nová politická uskupení zakrývají svoji ideovou prázdnotu bojem proti korupci či daňovým únikům.
Majitel hnutí ANO a šéf státní pokladny Andrej Babiš nezapomene v žádném svém televizním vystoupení připomenout, že bojuje proti rozhazování, daňovým únikům a samozřejmě proti korupci. Onen výše zmíněný nárůst rozpočtových příjmů (způsobený rostoucí ekonomikou) považuje za svou osobní zásluhu. Paradoxem ovšem je, jedním dechem dodává, že lepší výběr daní očekává až od roku 2016 či 17. Zdá se, že David Copperfield má v Praze zdárného konkurenta. A na iluzi je založena politika Andreje Babiše a jeho zaměstnanců z hnutí ANO.
Ministr financí šel do voleb s tím, že hodlá zamezit rozhazování. Mluvil o centrálním nákupu či zrušení smluv s externími pracovníky a firmami. Fajn, uspořit se dá vždy a všude. Nicméně tyto úspory mohou být v řádu milionů a je například otázkou, zda je každá úspora spojena s efektivitou. V řadě případů mám pocit, že jde spíš o pozitivní mediální ohlas než o praktičknost takového rozhodnutí. Pokud chtěl pan Babiš opravdu zamezit rozhazování, měl ideální příležitost při sestavování státní rozpočtu na příští rok. Jenže reforma státní kasy nepřináší plusové politické body. Zvláště v oblasti mandatorních výdajů jsou takové zásahy velmi bolestivé. Hlavním problém hnutí ANO je i to, že nemá dlouhodobou koncepci. Sám Babiš si zatím vystačí s prohlášením, že dané věci nerozumí, ale že si nechá zpracovat analýzu. Uvidíme, zda do příštích voleb půjde hnutí ANO s nějakým uceleným programem. Osobně sázím na další vlnu populistických hesel. Ale zpět k rozpočtu.
Jak ukazují data za prvních sedm měsíců letošního roku, česká ekonomika má nakročeno k delšímu (byť slabšímu) růstu. Jak už bylo řečeno o několik řádků výše, růst přináší více peněz do státní pokladny. Vládá má dvě možnosti. Buď příjmy použije na snížení deficitu, nebo deficit ponechá v astronomických číslech a zvýšené příjmy utratí. Sobotkova vláda, které je Andrej Babiš prvním místopředsedou, se chystá udělat tu druhou možnost a pro rok 2015 připravuje rozpočet se schodkem 100 miliard korun. Tak kde je to zodpovědné hospodaření, po kterém Andrej Babiš tak hlasitě volal?
Sobotkova vláda ohlásila, že jsou jen dvě možnosti, jak zvýšit příjmy státního rozpočtu. Buď zvýšit daně (což prosazuje ČSSD), nebo zlepšit výběr daní (což je zase z pera hnutí ANO). Oba návrhy počítají s tím, že při předpokládaném růstu ekonomiky se bude i nadále žít na dluh, ale jen v takové výši, aby bylo možné splňovat podmínky pro přijetí eura. ČSSD plánuje zvýšit daně živnostníkům i firmám. Hnutí ANO zase připravuje šikanu malého a středního podnikání, podporu udavačství a lidské závisti. Oba politické subjekty vidí budoucí prosperitu v regulaci, přerozdělování a ve vysokém zdanění.
Nastalá situace je živnou půdou pro pravici. Zvláště Občanská demokratická strana by měla postavit svou renesanci na obhajobě kapitalismu, trhu a svobodě jednotlivce. Důraz musí být kladen na malý a efektivní stát, nízké daně, reformu státních výdajů a v neposlední řadě musíme trvat na zachování vlastní měny. Zkrátka a dobře musí být vytvořena silná opoziční strana, která bude schopná čelit současné levicové přesile.
