Bývalý předseda úřednické vlády Jan Fischer je dlouhodobě považován za favorita nadcházejících prezidentských voleb. Zatím žádný průzkum veřejného mínění nenaznačil, že by měl Jan Fischer problém postoupit do druhého kola. Zdá se tak, že jedinou nezodpovězenou otázkou blížícího se boje o Pražský hrad je, kdo bude tím druhým kandidátem, který se s Fischerem utká o post hlavy státu. Rád bych ale položil jinou otázku. Co vlastně víme o Janu Fischerovi? Známe jeho názory tak dobře, abychom mohli říci: “Ano, tento člověk bude dobrým prezidentem”?
Jan Fischer nasbíral plusové body v době, kdy byl úřednickým premiérem. Veřejnost si Fischera bude už navždy pamatovat jako toho, který přišel po hulvátském Topolánkovi. A nemálá část občanů si dodnes myslí, že to byl právě Jan Fischer, který dokázal, alespoň načas, uklidnit rozčeřené vody v české politice. Zkrátka a dobře platí pravidlo, že úřednický premiér je vždy populární, protože po občanech nic nechce, neprovádí žádné reformy a nechává prostý lid v klidu žít. Jan Fischer splnil svou roli dokonale a nyní se snaží využít získanou popularitu pro dosáhnutí nejvyšší mety.
Zatím vždy, když jsem hodnotil prezidentské kandidáty, jsem se Janu Fischerovi vyhnul a to z toho důvodu, že pan Fischer se držel stranou. K ničemu se nevyjadřoval. Nic nekomentoval. Své názory skrýval. Vlastně pouze oznámil, že chce být prezidentem republiky. No uznejte, že hodnotit mluvu němého, je prakticky nemožné. Až nyní Jan Fischer promluvil. Díky jeho rozhovoru pro iDNES.cz jsme se mnohé dozvěděli.
Když přeskočíte ty části rozhovoru, které se týkají chystané prezidentské kampaně a kritiky soudobé české politiky, dostanete se ke třem základním tématům dneška a zítřka – daně, EU a euro a jmenování vlády s přímou či nepřímou podporou KSČM.
K otázce DPH, celkové daňové zátěže a reformám vůbec se pan Fischer vyjadřuje velmi populisticky. Dle jeho názoru je nepříjatelné, aby reformy dopadaly na sociálně slabé, důchodce a rodiny s malými dětmi (dovolím si připomenout, že máme i rodiny s velkými dětmi). Nechci vypadat jako nelida, ale reformy, které nějakým způsobem neovlivní životy všech obyvatel státu, nejsou reformami v pravém slova smyslu. Jan Fischer je zřejmě zastáncem levicové teorie, která říká, že v případě nedostatku peněz ve státním rozpočtu není třeba provádět reformy, ale je třeba zvýšit daně firmám, stížit život živnostníkům a zdanit bohaté. Výsledek sice nikdy nevede ke zlepšení stavu státní pokladny, ale prostý lid je spokojen a socialistická vláda má zajištěno další volební období.
Jan Fischer se chce zřejmě stylizovat do role ochránce prostého lidu. A přiznejme si, že už je tak nějak v české povaze, stěžovat si na nedostatek i u prohýbajícího se jídelního stolu. Pan Fischer tak tímto svým postojem může získat rozhodující počet hlasů pro druhé kole voleb.
Přiznám se, že jsem dlouho čekal na Fischerovo stanovisko k euru. Jan Fischer se v rozhovoru pro iDNES.cz vyjádřil ve smyslu, že přijetí eura nás nemine a on sám je proto, abychom euro přijali. Kandidát na českého prezidenta považuje vzdání se vlastní měny za něco normálního, standardního a neškodného. Takové výroky považuji za skandální a neuvěřitelné. Jak je možné, že Fischer není podroben ostré kritice? Jak je možné, že neprostestujeme proti člověku, který chce bez mrknutí oka předat měnovou politiku českého státu bruselským byrokratům? A to vše v době, kdy jasně vidíme, že euro je špatný až destruční projekt. Navíc ekonomicka krize odhalila, že v době recese je suverénní měnová politika nedocenitelná. Co by za to dnes daly státy jako Řecko, Španělsko či Itálie, kdyby mohly devalvovat vlastní měnu. Ostatně Itálie takto fungovala celá desetiletí.
Po chvalozpěvu na euro asi nikoho nepřekvapí, že Jan Fischer považuje soudobý evropský projekt za smysluplný a je nutné Evropskou unii udržet. V tomto prohlášení je řečeno vlastně vše. V Bruselu mohou jásat. Po Václavu Klausovi bude sedět na Pražském hradě člověk, který za cenu udržení Evropské unie podepíše vše, co bude Brusel požadovat. S nadsázkou lze říci, že Jan Fischer bude vlastně takovým druhým Emilem Háchou.
Jan Fischer chce uspokojit všechny. Prostý lid bude bránit před reformami, eurohujery potěší svým kladným vztahem k Bruselu a zastydlé revolucionáře se bude snažit koupit slibem, nejmenovat vládu jejímiž členy by byli zástupci komunistické strany. Pokud se na věc podíváme realisticky, musíme i tento Fischerův slib označit za krajně populistický.
Pokud bude po příštích volbách ovládat Poslaneckou sněmovnu levice, vsadím se, že vznikne menšinová vláda ČSSD, kterou bude nějakou formou podporovat KSČM. Ostatně tento scénář vznikl v Lidovém domě už za vlády Jiřího Paroubka a současné vedení s ním i nadále počítá jako s nejreálnější variantou. Jan Fischer si je tohoto faktu velmi dobře vědom a tak může slibovat něco, o čemž velmi dobře ví, že nenastane. Jak jednoduché je uspokojit přání voličovo. Navíc je nutné zdůraznit, že podíl KSČM na vládě by více poškodil naše hospodářství než demokracii. Snad jen snílci, kteří nezaregistrovali vývoj ve světě po roce 1989, mohou tvrdit, že je zde reálná hrozba návratu socialismu v jeho předlistopadové podobě. O socialismu bruselském zde nemluvím, protože ten tito lidé považují za záruku demokracie.
Nevím, kolik lidí rozhovor s Janem Fischerem četlo? Nevím, kolik lidí vzalo tento rozhovor vážně a nevím, kolik lidí, se nad slovy pana Fischera zamyslelo? A už vůbec nevím, kolik lidí se zajímá o to, co ten či onen kandidát na prezidenta republiky nabízí. Vím jen jedno – Jana Fischera rozhodně volit nebudu!
Text byl napsán pro www.eportal.cz
