Před týdnem jsem si dal závazek, že se do zvolení nového prezidenta nebudu vyjadřovat k postupujícím kandidátům. Učinil jsem tak před prvním kolem prezidentské volby a nemám důvod cokoliv měnit. Nicméně situace na bojišti se změnila a po čtvrtečním duelu Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga musím varovat před volbou člověka, který překrucuje naše dějiny. Ano, mám na mysli Karla Schwarzenberga.
Ministr zahraničních věcí České republiky označil ve čtvrtek 17. ledna 2013 v pořadu České televize tzv. Benešovy dekrety za neplatné a samotného prezidenta Československé republiky Edvarda Beneše nepřímo nazval válečným zločincem. S takovouto interpretací naší minulosti nemohu souhlasit a děsí mě, že nikde nevidím odsuzující reakce na nehorázné výroky pana Schwarzenberga. Opravdu se našim médiím podařilo vlít do české společnosti pocit viny za poválečný odsun? Opravdu neznáme svou vlastní historii?
V souvislosti s odsunem sudetských Němců je veřejnosti předkládána pouze půlka pravdy. Samozřejmě je to ta půlka, která se netýká zvěrstev nacistického Německa. Důvod mi není znám a nechci zde spekulovat nad tím, že hlavním motivem je německé vlastnictví českých deníků. Abychom mohli soudit a případně odsuzovat události po roce 1945, musíme znát to, co se na našem území dělo v roce 1938.
30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda. Předsedové vlád Německa, Itálie, Velké Británie a Francie se dohodli, že Československá republika musí do 10. října 1938 postoupit pohraniční území Německu. Snad nikoho nepřekvapí, že jedním z důsledků Mnichovské dohody bylo i vyhnání českého obyvatelstva. Každý z nás by se měl pokusit vžít do pocitů člověka, který je vyhnán z vlastního domu či bytu. Možná bychom pak historii hodnotili krapet jinak. A to se dnes nechci obšírně rozepisovat o období let 1939 – 1945. Jen doufám, že příběh Lidic a Ležáků je většině lidí znám.
Rok 1945 přinesl porážku nacistického Německa. Na základě Postupimské dohody (USA, VB a SSSR) byly zrušeny veškeré německé anexe po roce 1937. Dále bylo rozhodnuto o odsunu Němců z obsazených území. Karlu Schwarzenbergovi bych rád vzkázal, že poválečný odsun nebyl svévolným rozhodnutím prezidenta Beneše a netýkal se pouze Československa. Na toto se rádo (záměrně) zapomíná.
Samozřejmě vím, že způsob odsunu německého obyvatelstva nebyl bezproblémový. Na druhou stranu beru v potaz i to, že řada lidí vnímala tento odsun jako jisté zadostiučení křivdám z let minulých. Nehodlám toto období našich dějin vychvalovat, ale nehodlám ho ani kritizovat. Za sebe říkám, že pokud by nebylo Mnichovské dohody, nebylo by ani odsunu v roce 1945. Za tím si stojím a neuhnu ani o milimetr. Agresor musí počítat s tím, že se karta může obrátit a bude mu oplaceno stejnou mincí. Nebo snad budeme odsuzovat i britské bombardování Německa, jehož letouny málem zničily celý Londýn?
Benešovy dekrety jsou i nadále součástí českého právní řádu. Ač by si pan ministr možná přál opak. Nic na tom nezměnilo rozdělení Československa. Ostatně i Slovenská republika prohlásila Dekrety prezidenta republiky za platné, proti čemuž maďarští politici vehementně protestují.
Doufám, že stejně jako v případě Jana Fischera otevře volič oči a nezvolí českým prezidentem člověka, který zpochybňuje minulost našeho státu a z obětí dělá viníky. Poslední Schwarzebergovy výroky mě utvrzují v názoru, že pan ministr není schopen a ochoten hájit zájmy České republiky. Čí zájmy by tento prezident hájil, si netroufám odhadnout.
Text byl napsán pro www.eportal.cz
