Prezident Václav Klaus odchází po bezmála 25 letech z vrcholné politiky. Nastává tak čas ohlédnůtí a hodnocení. Nezastírám, že působení Václava Klause v politice hodnotím pozitivně a příliš negativ nevidím. Proto také nesouhlasím s tím mediálním lynčem, kterého jsme v posledních dnech a týdnech svědky. Už jen čekám, kdy bude oznámeno, že za neslunečnou zimu může odcházející hlava státu.
Považuji za nutné zamyslet se nad tím, proč je proti Václavu Klausovi vedena tak masivní kampaň? Člověk má chvilkama pocit, že hodnotíme éru jakéhosi autoritativního vládce a nikoliv éru nejvýznamnější politické osobnosti našeho porevolučního vývoje. Snaha nepřiznat Václavu Klausovi žádnou zásluhu je tak urputná, že musí zákonitě vyvolat pochybnosti nad zdravým rozumem jeho oponentů.
Poslední dobou mám pocit, že se vracíme o 15 let zpět, kdy vrcholila akce “zničme Klause”. Na sklonku roku 1997 se zdálo, že Václav Klaus je zničen a jeho odchod do politického důchodu je jen otázkou času. Asi nikdo z pánů Havlů, Luxů, Rumlů či Pilipů nepředpokládal, že Václava Klause čeká dalších 15 let na výsluní. Všichni věřili, že připravili tak dokonalý plán na jeho pád, že po Sarajevu mu v obchodě neprodají už ani rohlík. Naštěstí se tak nestalo.
Celý úspěch Václava Klause tkví v tom, že umí oslovit veřejnost, navrhnout realistická řešení vycházející z jasného názorového ukotvení a v neposlední řadě se ukáže, že má vždy pravdu. Pro ilustraci si dovolím některé jeho zásluhy či pravdy zmínit.
Hledáme-li člověka, kterému bychom chtěli poděkovat za to, že od listopadu 1989 žijeme v klasické parlamentní demokracii, poděkujme Václavu Klausovi. Byl to jen a jen Václav Klaus, který nás uchránil před elitářskou demokracií, ve které je volič pouhým doplňkem a nikoliv rozhodujícím činitelem.
Poklidné a rychlé rozdělení Československa je dílem Václava Klause. Slováci chtěli vlastní stát a Václav Klaus jim to umožnil. Tehdejší předseda vlády pochopil, že snahy o záchranu společného státu jsou pouze na české straně. Prodlužování tehdejší agonie by nikam nevedlo. S odstupem 20 let se snad nenajde nikdo, kdo by řekl, že rozdělení ČSR byla chyba.
Možná si to řada lidí neuvědomuje, ale Václavu Klausovi vděčíme za to, že žijeme v tržní ekonomice a ne v nějakém polosocialistickém prostředí jehož zastáncem byl například Valtr Komárek. Česká transformace byla nejúspěšnější v celém postsovětském prostoru. Je škoda, že po roce 1997 se v nastoleném kurzu nepokračovalo. Socialistické vlády podporovaly nadnárodní společnosti a tuzemské podnikatele dusily. Investiční pobídky jsou toho zářným příkladem.
Asi netřeba připomínat to nadšení, které u nás probíhalo v okamžiku vstupu do Evropské unie. Euronadšencům se podařilo přesvědčit národ, že vstupujeme do ráje a od 1. května 2004 nastanou ty pověstné světlé zítřky. K úplnému štěstí nám chybělo už jen to euro – záruka trvalého hospodářského růstu a nikdy nekončícího blahobytu. Jako vsuvku použiji nápad Jana Švejnara, který navrhoval zavést euro, ještě před naším vstupem do EU. Na to asi řada lidí zapomněla. Jistě se ale nezapomnělo, že za hlavního nepřítele našeho úspěšného vstupu do EU byl povážován Václav Klaus.
Václav Klaus opakoval, zdůrazňoval a upozorňoval na to, že členství v EU nám sebere část naší suverenity. Vývoj po roce 2004 mu dal opět za pravdu. Evropská unie opustila myšlenku volného trhu bez bariér a vydala se na cestu k evropskému superstátu. Posuďte každý sám, co všechno Brusel rozhoduje za českou vládu. A co všechno bez svolení Bruselu nemůžeme. Tisíce a tisíce nařízení, příkazů, zákazů a regulací. Evropská unie zcela zásadním způsobem omezila svobodu jednotlivce. Pomocí různých fondů se snaží uplatit občany, aby za pár stříbrných umožnili vznik Svazu evropských socialistických republik. A to se nechci obšírně rozepisovat o tom, že evropské fondy jsou živnou půdou pro korupci a rostoucí zadlužení.
Už v době vzniku Maastrichtské smlouvy Václav Klaus upozorňoval na to, že společná evropská měna není vykročením tím správním směrem. Dle Klausova názoru nelze svázat různorodé ekonomiky jednou měnou. Výsledek známe všichni. Euro ve své podstatě kopíruje německou marku. Německá ekonomika je na silnou měnu zvyklá a ve své podstatě ji potřebuje. Ale třeba taková Itálie byla vždy zvyklá na slabší měnu, kterou v případě potřeby oslabila devalvací. Dvě země, dvě různé měnové politiky a společné členství v G8. A když už jsme u skupiny G8, tak další její člen si nedávno posteskl, že euro je příliš silné. Nevíte o kom je řeč? Potom své pohledy směřujte do Paříže.
Je nemožné, obsáhnout celé politické angažmá Václava Klause do jednoho textu. Každá kapitola by si zasloužila samostatný komentář. Vybral jsem několik kapitol, o kterých si myslím, že patří k těm nejvýraznějším. Můžeme se přít o jednotlivosti, ale nelze zpochybnit fakt, že dodnes stavíme na tom, co Václav Klaus vybudoval. Je tedy vhodné Václavu Klausovi poděkovat.
Pane prezidente, děkujeme!
Dnes je moderní říkat, že žijeme ve špatné době. Je moderní být nespokojen. Je moderní nadávat na všechny a na všechno. A hlavně je moderní schvalovat svůj vlastní neúspěch či své vlastní selhání na někoho jiného. To nás učí média a někteří novodobí Spasitelé. Jejich snahou je zvrátit polistopadový vývoj a nastolit zde již zmíněnou elitářskou demokracii. V cestě jim stojí Václav Klaus. Proto je třeba ho očernit a znevážit v očích veřejnosti, aby jeho vliv zeslábl a vzniku elitářské demokracie nic a hlavně nikdo nestál v cestě.
Václav Klaus byl vynikajícím ministrem financí, premiérem, předsedou Sněmovny a prezidentem republiky.
Věřím, že 7. března 2013 nic nekončí a jedeme dál!
Text byl napsán pro www.eportal.cz
