Karel Schwarzenberg v roli ministra zahraničních věcí totálně selhal. Ve světě svými neomalenými výroky poškozuje pověst České republiky. Koncepce zahraniční politiky, pod kterou je pan ministr podepsán, je pouhým slohovým cvičením žáka 5. třídy. Schwarzenbergerovo rušení českých ambasád probíhá chaoticky a postrádá jakoukoliv logiku. Mám pocit, že na ministerstvu zahraničí probíhá losování po vzoru pohádkového seriálu Arabela, kdy v bubnu jsou lístky se jmény pohádkových postav (v našem případě ambasád) a král (v našem případě kníže) každé ráno vylosuje postavičku (zastupitelský úřad), která poslouží jako snídaně obrovi. Vše má tedy v rukou náhoda. V Arabele nakonec dobro zvítězilo. V případě české zahraniční politiky vítězí hloupost nad rozumem. Snad se pan ministr neurazí a nebude požadovat mé vyškrtnutí ze seznamu blogerů………...
O Karlu Schwarzenbergerovi se velmi často mluví jako o možném kandidátovi na post prezidenta republiky. Pan ministr zahraničí svou kandidaturu nevylučuje. Ostatně nedávno na toto téma promluvil s tím, že jeho hlavní prioritou by bylo, navázání užší spolupráce s Německem. Předpokládám, že pan ministr neměl na mysli, že by se z České republiky stala další spolková země. Takové ambice snad Karel Schwarzenberg nemá. Ale vážně. Pokud chce pan kníže více spolupracovat s Berlínem, je jasné, že touží po stavu, kdy cokoliv se za našimi západními hranicemi vymyslí, měla by Praha podporovat a propagovat. Ostatně podobnou politiku razil již Václav Havel. A není tajemstvím, že pan Schwarzenberg byl Havlovým kancléřem (tedy poskokem). Posun zahraniční politiky tímto směrem rozhodně nepodporuji. Ale zpět ke koncepci zahraniční politiky, kterou včera zkritizoval i prezident republiky Václav Klaus.
Česká republika není zemí, která by mohla na mezinárodní scéně o své vůli cokoliv změnit. Můžeme navrhovat řešení, něco podpořit a něco odmítnout. A to vše s ohledem na naše vlastní zájmy v té či oné oblasti. Slepé následování velkých je nežádoucí. Souhlasím s Václavem Klausem, když říká, že pro naši zemi je důležitá tzv. ekonomická diplomacie. Naši velvyslanci by měli propagovat české podniky a české výrobky. Je celá řada zemí, kde mají československé respektive české podniky velmi dobré jméno. A nemám na mysli pouze Škodovku. Pořádání ekonomických fór je tou správnou cestou. Václav Klaus správně upozorňuje na nebezpečí, kdy v řadě zemí vznikají zastupitelské úřady EU, které vytlačují národní ambasády. Představa, že ambasáda EU bude propagovat Českou republiku, je velmi dětinská. Velmi bych doporučoval posílení ekonomických úseků na ambasádách států BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika).
Když už jsem zmínil Václava Klause, nemohu nepřipomenout, jeho návrh na vyjednání tzv. opt-outu z naší povinnosti přijmout euro. Pro eurohujery dodávám, že stejnou výjimku mají Velká Británie, Dánsko a Švédsko. Nevím, proč by něco takového nemohla mít i Česká republika. Nechápu, čeho se česká vláda bojí??? Vstup do eurozóny dnes může podporovat jedině ten, který žil léta na pustém ostrově a jediné, co měl ke čtení, byl oslavný text na euro z roku 2000, kdy se euru předvídala skvělá budoucnost. Nedávno se objevil názor, že by česká koruna mohla mít podobnou pozici jako švýcarský frank. Myšlenka je to velmi zajímavá, tak proč ji nezkusit zrealizovat. Ale to bychom museli mít v parlamentu jinou politickou reprezentaci bez ohledu na fakt, kdo je momentálně ve vládě. Na jedné straně Brusel milují levice a na straně druhé pravice, která vlastně není pravicí, ale sama o sobě si myslí, že ta či ona strana je tou jedinou skutečně pravicovou stranou v České republice. Tomu říkám výběr!!!
Dle mého názoru, je hlavní úlohou ministerstva zahraničních věcí obhajoba národních zájmů svého státu. Dnes je bohužel moderní označovat obhájce národních zájmů za nacionalisty, extrémisty apod. S tím nemohu souhlasit. Proč tedy česká média, pánové Halík, Pehe či Schwarzenberg neoznačují za extrémisty německou kancléřku nebo francouzského prezidenta, kteří zcela jasně a prokazatelně jednají v zájmu svých států??? Je dost možné, že zmínění pánové a valná většina českých médií hájí zájmy Německa a tudíž je Česká republika jako taková moc nezajímá. Ostatně europoslanec Libor Rouček postupuje v tomto směru velmi otevřeně.
Karla Schwarzenberga postihlo to, co v minulosti zažili Václav Fischer, Stanislav Gross či Petra Buzková - po velkém očekávání přišlo velké vystřízlivění. Pan ministr zahraničí je zcela nezaslouženě oslavován a vyzdvihován. Ve vztahu k EU praktikuje eurohujerství a v tomto duchu postupuje i v zahraniční politice mimo EU, kde papouškuje stanovisko Unie po vzoru společné zahraniční politiky. Takového ministra zahraničních věcí opravdu nepotřebujeme. Po zveřejnění koncepce zahraniční politiky by měl pan kníže podat demisi a odjet do svých lesů střílet škodnou. Jeho další působení v české politice není žádoucí.
