Před posledními parlamentními volbami obohatil Miroslav Kalousek naše poštovní schránky složenkou, na které byla částka 121 tisíc korun českých. Tato suma vyjadřovala dluh každého z nás a měla voliče upozornit na katastrofální stav veřejných financí. Text na složence nás vybízel k zodpovědné volbě s ohledem na počínající dluhovou krizi v Evropě. Složenka zabrala a voliči umožnili vznik koalice ODS-TOP09-VV a Miroslav Kalousek se stal ministrem financí. Pojďme se tedy podívat, jak se po dvou letech vlády Miroslava Kalouska změnil stav veřejných financí.
I s odstupem dvou let hodnotím Kalouskův nápad přepočítat státní dluh na jednotlivce za velmi dobrý krok. Mnozí občané prozřeli a nepřijali tak Paroubkovu tezi, že státní dluhy se platit nemusí.
Pokud by Nečasova vláda byla skutečně vládou rozpočtové odpovědnosti, došlo by za jejího uřadování k zastavení zadlužování a ministr Kalousek by nám mohl poslat složenku se stejnou nebo nižší částkou. Realita je bohužel taková, že od května 2010 do letošního července vzrostl dluh jednotlivce na 156 tisíc korun. Celkem státní dluh činí 1,636 bilionu korun a dosáhl tak 42,6% HDP. Ptáte se, kde se stala chyba, když vláda již dva roky škrtá, zvedá daně a přesvědčuje nás, že provádí stabilizaci veřejných financí?
Zásadní problém je v tom, že vláda nenašla odvahu ke skutečným reformám a efektivním úsporám. Ke státnímu rozpočtu jsou i nadále přisáté pijavice, které z něho odčerpávají astronomické částky. Ano, mám na mysli předražené státní zakázky, které se staly pro řadu firem, politiků či politických stran velmi slušným zdrojem příjmů. Navíc je tento způsob utrácení veřejných prostředků podporován Evropskou unii, která si pomocí různých fondů kupuje národní i regionální vlády. Celá politika evropských dotací je od samého začátku chybně nastavena. Brusel podporuje zadlužování a realizaci projektů, jejichž cena a smysl budí od samého začátku pochyby.
Miroslav Kalousek za celou dobu svého působení na ministerstvu financí nenavrhl jediné opatření, které by zastavilo zadlužování a směřovalo rozpočet do černých čísel. Pan ministr nám pouze zvyšuje daně a tváří se u toho, jako by byl největším reformátorem v naší historii. Paradoxem je, že samotné ministerstvo financí potichu přiznává, že vyšší daně nenaplňují státní pokladnu tak, jak si pan Kalousek namaloval. Letošní zvýšení DPH mělo přínést do státního rozpočtu o cca 4O miliard korun víc. Výnos z této daně je přitom ještě nižší, než byl ve stejném období v roce 2011. Kromě DPH je obdobná situace i u spotřební daně a daně z příjmu právnických osob.
Vláda se nepoučila a pro rok 2013 nám opět připravila zvýšení daní. Na české ministerstvo financí zřejmě nedorazila informace, že nižší daně znamenají vyšší výnos. Toto pravidlo platilo, platí a platit bude vždy. Jen Miroslav Kalousek ho zřejmě nezná, nebo nechce znát?
Nečasova vláda dusí českou ekonomiku neefektivními škrty, vysokými daněmi a rostoucí regulací. Škrty jsou vykládány za reformy a zvýšení daní jako nezbytné zlo. Miroslav Kalousek ve své funkci totálně selhal. Za jeho ministrování vzrostl dluh jednotlivce o 35 tisíc. Vládní politika škrtů a rostoucích daní se tak minula účinkem.
Požadovat Kalouskovo odvolání nemá v tuto chvíli smysl. TOP 09 dala již několikrát najevo, že bez Kalouska je pokračování vlády nemožné. Jedinou možností, jak se zbavit Miroslava Kalouska ,je tak pád vlády a předčasné volby. Bohužel ani tato varianta neznámená spásu. Dnešní levicovou vládu by zítra vystřídala další levicová vláda. Česká republika se tak ocitla v začarovaném kruhu, ze kterého zatím nevede cesta ven.
Jedinou naší nadějí je renesance pravice, která je zatím v nedohlednu. Občanská demokratická strana páchá sebevraždu v přímém přenosu, TOP 09 jsou staří lidovci v novém knížecím kabátě a Strana svobodných občanů zatím nemá sílu výrazněji uspět na celonárodní úrovni. U strany Petra Macha je škoda, že málo využívá dnešní úpadek pravice k posílení svých pozic. Strana musí být vidět a slyšet. Právě v mediální oblasti mají Svobodní největší deficit.
