Hlavním nepřítelem odborů jsou firmy a živnostníci

Na pondělní tiskové konferenci nám odboráři nastinili vlastní představu o fungování České republiky. Snad nikoho nepřekvapí, že české odborové svazy kopírůjí program České strany sociálně demokratické. ČSSD a odboráři jsou spojeni pupeční šňůrou již od 90. let. Vždyť taky řada bývalých odborových bossů si užívá poklidného důchodu v Senátu či Evropském parlamentu v trikotu sociální demokracie. Oba tábory propagují program, jehož realizace by znamenala zkázu pro tuto zemi.  

Zjednodušeně lze říci, že hlavním nepřítelem státu (podle odborů a ČSSD) jsou podnikatelé a firmy.

Živnostníky je třeba potrestat za to, že se starají sami o sebe, nestojí ve frontách na úřadech práce a leckdy zajišťují práci i jiným než “pouze” sobě. Nevím, jaké ekonomické experty mají kolem sebe odboráři a sociální demokraté, ale každý rozumný ekonom vám řekne, že v zájmu každého státu je podpora malého a středního podnikání. Právě živnostníci a malé firmy jsou důležitou složkou tržního hospodářství.

Za naprosto nehorázné považuji úvahy o zvýšení korporátních daní. Zvyšovat daně firmám v době recese a rostoucí nezaměstnanosti je jasným důkazem odborářské demence. Nemělo by snad být zájmem odborů, aby firmy prosperovaly, zaměstnávaly a zvyšovaly mzdy zaměstnancům? Neměly by tak odbory spíše prosazovat snížení daní, zlevnění práce a redukci všech byrokratických překážek, které brzdí start podnikání?

Za třetí šílenost odborářského programu lze označit požadavek na výstavbu nejméně 50 tisíc bytů pro nájemní bydlení. V době, kdy padají ceny nemovitostí, nové byty se neprodávají, bude stát financovat stavbu 50 tisíc bytů. A jakou mají odboráři představu o výši nájmu? Jako za socialismu? Stát postaví nové byty a bude je provozovat se ztrátou? Daňoví poplatníci tak budou dotovat bydlení pro úzkou skupinu osob. Odbory zřejmě předpokládají, že když jim daňový poplatník dotuje i jiné výhody, které normální zaměstnanec nemá, mohl by jim dotovat i levnější bydlení.

Odborové svazy sdružují na území českého státu zhruda 400 tisíc členů. Pro politické strany (ČSSD a KSČM) je to výrazná voličská základna. Těchto 400 tisíc lidí vždy přijde k volbám a bude hlasovat pro stranu či strany, které jim slíbí zachování výhod na úkor většiny. Ano, je třeba jasně zdůraznit, že odboráři nedemonstrují či nestávkují za nás ale za sebe. Oni mají vžitou představu, že odborář je něco víc než obyčejný zaměstnanec či živnostník. Tato zmenšující se skupina levicových radikálů žije na úkor většiny a ještě chce život této většiny řídit a ovlivňovat. Je zarážející, kolik lidí na lži odborů a sociální demokracie slyší.

Musím zde uvést ještě jeden odborářský návrh, který snad nemohl být vymyšlen v třízlivém stavu. Odboráři prosazují, aby se schodek státního rozpočtu v době krize pohyboval kolem 120 miliard korun!!! S tím souvisí návrh, aby se reformy prováděly v době hospodářského růstu. Tak mě napadá, kde asi odbory byly v době, když hospodářství dosahovalo 6% růstu a vlády ČSSD jen zvyšovaly zadlužení a vesele budovaly sociální stát za hlasitého mlaskání našich odborů.

Myslím, že není sporu o tom, že hospodářství je nutné v době resese pomoci. Všelékem nejsou škrty a zvyšování DPH – což bohužel prosazuje součásná vládní koalice. A všelékém rozhodně není zvyšování daní firmám, budování sociálního státu a astronomické zadlužování budoucích generací. Kde mají odbory a ČSSD jistotu, že budoucí hospodářské oživení bude tak výrazné a tak dlouhé, že nám pomůže zaplatit dnes nadělané dluhy. Jak se vypořádáme s další recesí? Bude nám ochoten někdo půjčovat, abychom si mohli i nadále užívat v ráji jménem sociální stát?

Stát by měl podpořit ekonomiku pomocí nízkých daní, minimální byrokracie a regulace. Minulost a přítomnost nám jasně ukazují, že sociální stát ještě nikdy prosperitu nepřinesl. Bohužel odbory a ČSSD nejsou schopni něco takového pochopit.

Levicový populismus se valí Evropou a dostal se i k nám. Blahobyt zajistí sociální stát ruku v ruce s Evropskou unii. ČSSD se nás snaží obalamutit, že jen Brusel nám zajistí věčný hospodářský růst a sociální jistoty. Když pominu, že něco podobného jsme slyželi po roce 1948 ve spojitosti s Moskvou, tak podobnou písničku nám eurohujeří zpívali v době vzniku eura. Výsledek snad netřeba rozvádět.

Pokud v příštích volbách zvolíme program odborů a sociální demokracie, čeká nás státní bankrot a bruselská protektorátní vláda. Je tedy jen a jen na nás, zda něco takového dopustíme, nebo budeme hledat alternativu k evropskému socialistickému programu.

Text byl napsán pro www.eportal.cz