Eutanázie Občanské demokratické strany

Petr Nečas oznámil, že se hodlá na podzimním kongresu ODS opět ucházet o post předsedy strany. Pan premiér chce zřejmě pokračovat v započaté likvidiaci kdysi pravicové strany. Nejsem si jist, zda si členové ODS dost dobře uvědomují, že jejich strana jde vstříc největší volební porážce ve své historii. A pokračování éry Petra Nečase nemůže na tomto faktu rozhodně nic změnit. Otázkou zůstává, zda je možné započatou sebedestrukci odvrátit, či alespoň zastavit?

Problém Občanské demokratické strany nastal již na sklonku roku 2002, kdy z čela strany odešel Václav Klaus. Klasovým odchodem ztratila ODS pevné ideologické zakotvení. Mirek Topolánek posunul stranu blíže ke středu a Petr Nečas přetvoření pravicové strany do sociální demokracie light pomohl dokončit.  Myslím, že dnešní počínání ODS je toho nezpochybnitelým důkazem.

Mnozí zřejmě namítnou, že právě za Mirka Topolánka dosahovala ODS největších volebních vítězství. Ano, Topolánek dokázal vyhrát všechny volby, ale jen díky rozštěpené a slabé sociální demokracii. Jakmile se kormidla ujal Jiří Paroubek, začal Mirek Topolánek ztrácet a nedokázal přesvědčivě vyhrát parlamentní volby v roce 2006.

Sněmovní volby v roce 2006  byly pro ODS zlomové. Pokud by Mirek Topolánek odolal své touze po premiérském křesle, mohl po předčasných volbách sestavit pohodlnou koalici s KDU-ČSL. Paroubkův povolební projev, ve kterém hřímal jako Klement Gottwald v únoru 1948, natolik poškodil sociální demokracii, že by svůj volební výsledek jen stěží zopakovala. Topolánek však neodolal svodům moci a sestavil přeběhlickou vládu, kde nejsilnější slovo měli přeběhlici a menší koaliční partneři – zvláště ekologickým fanatismem postižená Strana zelených.

Když smícháte přeběhlíky, zradu volebního programu a hulvátské vystupování Mirka Topolánka, vznikne něco tak odporného, že se ani nelze divit, že ODS šla od jedné volební porážky ke druhé – ztratila většinu v Senátu a nedokázala vyhrát ani v jednom kraji. Vyplouvající skandály přispěly k tomu, že občanští demokraté ztralili i svou hlavní baštu – Prahu (ale to už se dostáváme do éry Petra Nečase).

Pád Mirka Topolánka byl nevyhnutelný. Tento člověk se nikdy neměl stát předsedou ODS. Snaha o zvolení opaku Václava Klause se občanským demokratům zatraceně nevyplatila.

Petr Nečas měl být nadějí Občanské demokratické strany. Pan Čistý, jak byl nazýván, měl straně vrátit ztracenou tvář. Bohužel i Nečas zklamal. Pod jeho vedením dosáhla ODS zatím nejslabšího volebního výsledku. Nečas sice sestavil vládu s největší sněmovní většinou od roku 1993, ale nedokázal tuto převahu využít k potřebným reformám. Nečasův kabinet se prakticky permanentně zmítá ve vnitřních sporech. Na opravdové vládnutí není čas ani chuť a tak se nelze divit, že se reformy zmrskly do nepromyšlených škrtů a vyšších daní.

Právě podoba vládních “reforem” ukazuje, jak špatně na tom ODS je. Jak je možné, že Občanská demokratická strana podporuje zvyšování daní? Jak je možné, že Občanská demokratická strana podporuje hon na živnostníky a podnikatele? A jak je možné, že Občanská demokratická strana podporuje nesmyslné škrty a nevolá po skutečných reformách?

ODS udělala osudovou chybu, když se odklonila od svého pravicového programu. Osobně jsem ODS volil z důvodu, že byla tou nejlepší alternativou proti sociální demokracii a jejímu děsivému programu. Dnes svou volbu zopakovat nemohu. Přiznám se, že přestávám této straně rozumět.

Pochybení svých členů (Vondra , Bém aj.) řeší občanští demokraté tak, že strkají hlavu do písku. Jak mohla ODS dovolit, aby se Alexandr Vondra znovu ucházel o senátorský mandát? Ostatně stejný údiv lze vyjádřit nad tím, že pan Vondra je i nadále ministrem obrany. Ale nezůstavejme pouze u Vondry, který je pověstným vrcholem ledovce. Třeba po takovém Pavlu Bémovi zůstala v Praze řada památníků, na které fronty turistů rozhodně nečekejme. A můžeme jmenovat další osoby a další kauzy, ale to bychom tu byli do rána a to asi nikdo z nás nechce.

Občanská demokratická strana se zřejmě rozhodla pro eutanázii a Petr Nečas

má být člověkem, který straně vpraví smrtící látku do těla a pak jako poslední zhasne. Otázkou je, zda si i řadoví členové přejí konec strany, která bývala rozhodující silou v České republice a která jako jediná byla nositelkou konzervativně-liberálních myšlenek v této zemi.

ODS mohou zachránit pouze tři kroky:

1)   vystoupení z vládní koalice a odchod do opozice – ODS by měla jasně říci, že než realizovat sociálnědemokratický program, bude raději opoziční stranou

2)   výměna vedení – do vrcholných pater strany je nutné zvolit lidi, kteří straně vrátí důvěryhodnou tvář

3)   návrat k programových kořenům – Česká republika potřebuje konzervativní pravici

Konečné rozhodnutí je na členech ODS – najdou odvahu k radikální řezu? Nebo se jako doposud spokojí s lacinými sliby Petra Nečase? Jako bývalý volič ODS budu doufat, že zvítězí první varianta.

Text byl napsán pro www.eportal.cz