Čtvrteční stávku si objednala ČSSD

Hlavním cílem čtvrteční stávky je, ukázat voličům, že jedinou stranou, která bojuje za práva pracujících, je sociální demokracie. Jsou to vrcholní představitelé sociální demokracie, kteří se pravidelně účástní odborářských akcí. S nadsázkou blížící se realitě lze říci, že odbory skáčou tak, jak Lidový dům píská. ČSSD pak za odměnu udělá z řady odborářů senátory, europoslance či jinak dobře placené členy své strany. Díky stávce ČSSD získá mediální pozornost a zadluženou stranickou pokladnu to nestojí ani korunu.

Bohuslav Sobotka v textu, který zveřejnily Lidové noviny, napadá Nečasovu vládu, která prý útočí na samotné základy sociálního státu. Hlavní myšlenkou Sobotkova článku je, že největšími chudáky jsou pracující a největšími škůdci podnikatelé včetně OSVČ. Myšlenkové pochody pana Sobotky se hodí do roku 1948 a nikoliv do začátku druhé dekády 21. století. Díky řeckému bankrotu můžeme výsledky sociální státu sledovat prakticky on-line. A opravdu není o co stát.

Sociální demokracie dlouhodobě hraje s populistikou kartou. Jiří Paroubek před rokem prohlašoval, že reformy nejsou potřeba. Ostatně v rozhovoru pro idnes.cz zopakoval, že důchodovou reformu by řešil podporou rodin a přistěhovalci z Východu. Pan poslanec tak stále věří, že dávky zvýší porodnost. Bohužel zde platí nové dávky=nové dluhy a nulová efektivita. Masivní "dovoz" lidí z Východu nepovažuji zrovna za ideální řešení. Paroubek tak navrhuje recepty, které nebolí a současně nic neřeší. Současně expředseda sociální demokracie upozorňuje na fakt, že v době, kdy byl on předsedou vlády, k žádným stávkám nedošlo. Jak by také mohlo, když Paroubkova vláda jen rozhazovala a zadlužovala. To pak věřím, že spokojenost odborů byla na vrcholu. Ostatně dnešní šéf sociální demokracie by mohl vyprávět, byl totiž v centru dění na pozici ministra financí. Bohuslav Sobotka jde v Paroubkových stopách. Předseda sociální demokracie kritizuje vládní zákony, ale sám nenabízí alternativu. ČSSD nemá ambici spolupracovat na důchodové reformě. A důvod??? Ono je lepší být v opozici za každou cenu, neumazat si ruce a čekat na někoho, kdo tu špinavou práci udělá. Pak už stačí kritizovat, slibovat, podporovat stávky a očekávat volební vítězství. Socialisté se tak chovají stejně jako kdysi Robert Fico na Slovensku, kdy Mikuláš Dzurinda prováděl reformy. Fico sliboval, že jakmile vyhraje volby, reformy předchozí vlády zruší. A realita??? Fico se skutečně stal předsedou vlády, ale žádné rušení schválených reforem nenastalo. To samé lze očekávat od české sociální demokracie.

K vládním zákonům mám řadu výhrad. Už samotné označení těchto změn jako reformy je zcestné, protože se o opravdové a hluboké reformy nejedná. Nečasův kabinet by se měl pokusit o radikální reformy. Bohužel k něčemu takovému nemají dost odvahy Věci veřejné a ODS také ztratila reformní zápal, který měla za Václava Klause. Lze tak alespoň ocenit, že vláda považuje stav veřejných financí za neudržitelný. Vedle škrtů jsou nutné i úspory a zeštíhlení státní správy. Nakládání s veřejnými prostředky neprobíhá vždy ideálně. Český stát nepotřebuje radikální stávky. Český stát potřebuje radikální změny.

Nečasova vláda by neměla odborům ustupovat. Ostatně odbory zastupují pouze něco přes 20% zaměstnanců.  Těchto 20% chce pro sebe výhody, které ostatní nemají. Situace, kdy není zaměstnanec jako zaměstnanec je neudržitelná a neakceptovatelná. Ve čtvrtek tak zástupci 20% zaměstnanců zablokují chod celé republiky. Obyčejní lidé, za které odbory údajně bojují, budou mít problém dostat se do práce, dopravit děti do školy či školky. Myšlenka upravit podmínky pro vyhlášení stávky jde správným směrem. Pan Zavadil se rád inspiruje ve Fracii. Nechť mu Petr Nečas tuto inpiraci přetaví v realitu. Ve Francii totiž musí být podoba stávky oznámena 72 hodin před jejím začátkem. Nenastane tak situace jako v Praze, kdy se primátor přesné detaily dozví až vpředečer stávky, aby již nemohl nijak reagovat. Navíc po dobu stávky musí fungovat třetina věřejných služeb (vyjede každé třetí metro apod.) Navíc i přes masivní stávky Sarkozy důchodovou reformu prosadil. To je cesta, kterou by měla jít Česká republika. Pokud se vládě toto podaří prosadit, klesne zájem o stávky i ze strany sociální demokracie, která chce lacině získat přízeň voličů.