O minulém víkendu proběhla programová konference ČSSD. Socialisté nenechali na vládní koalici nit suchou. Kdo však čekal, že po kritice vlády Petra Nečase představí sociální demokracie smysluplný program, musel byt opět zklamán. ČSSD se nevzdává a i nadále věří, že budování sociálního státu je tou nejlepší cestou k trvalé prosperitě – světlým zítřkům. Myslím, že právě dnes, kdy je návrat hospodářské krize zpátky na pořadu dne, je nutné zamyslet se nad programem největší opoziční strany, která má ambici v roce 2014 sestavovat vládu.
Jistě nebudu sám, kdo si vybaví slova, která před parlamentními volbami v roce 2002 pronášel Vladimír Špidla – „Zdroje jsou“. Že zdroje nejsou, zjistil celkem brzo tehdejší ministr financí a dnešní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který krátce po volbách v roce 2002 musel přiznat, že socialisté slibovali nesplnitelné. Pro konkrétnost uvádím, že Vladimír Špidla sliboval porodné v řádu desítek tisíc korun. Nechci zde spekulovat nad tím, která skupina našich obyvatel by na realizaci Špidlova návrhu nejvíce vydělala.
Současný předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka byl v letech 2002 až 2006 ministrem financí. Za jeho působení na ministerstvu financí vznikly rozpočtové schodky přesahující 400 miliard korun. Bohuslav Sobotka tak v době velmi slušného hospodářského růstu rozhazoval a zadlužoval budoucí generace. V této souvislosti si dovolím poznámku, že poslední přebytkový rozpočet sestavoval Václav Klaus. Od roku 1996 je český rozpočet trvale deficitní.
Události posledních dnů nám jasně ukazují, že sociální stát trvalou prosperitu a blahobyt nezajistí. Náklady na vybudování a udržení sociálního státu jsou astronomické. A přitom efektivita je nulová. Sociální demokracie se i po své sobotní konferenci odvolává na sociální stát. Z Lidového domu tak i nadále slyšíme požadavky na plošné dávky. Kde vezme sociální demokracie finanční prostředky na nové budování sociálního státu, jsme se zatím nedozvěděli.
Socialisté za aktivní podpory odborů rozehrávají další populistickou hru. Pánové Sobotka a Zavadil sází na lidskou závist, díky které se snaží posbírat politické body. Levice v čele s odbory požaduje vyšší zdanění firem, OSVČ a zavedení bankovní daně. Tzv. obyčejný člověk (toho času odborář či státní zaměstnanec) má nabýt dojmu, že jeho blahobyt spočívá v oškubání chamtivého podnikatele či bankéře. Socialisté tak chtějí potrestat ty, kteří se starají sami o sebe (tudíž nic od státu nechtějí) a navíc i tvoří nová pracovní místa. Těmto lidem je nutné zvýšit daně, aby stát mohl i nadále podporovat výhody pro odboráře a zachovávat či zvyšovat dávky pro jejich příjemce. Podpora stravenek či režijních jízdenek (pro zaměstnance ČD) je nestoudným protěžováním jedné skupiny na úkor té druhé.
Z ČSSD se postupem času stala populisticko-odborářská strana, která šlape po těch, kteří pracují a vytvářejí hodnoty a současně podporuje ty, kteří jen stojí s nataženou rukou a křičí: “ještě, ještě“. Vítězství tohoto programu je cestou do pekel.
Na české politické scéně nám bohužel schází klasická pravicová strana, která by dokázala se socialisticko-odborářským populismem bojovat. Můžeme jen doufat, že do příštích voleb se skutečně pravicová strana zrodí, nebo jiná kdysi pravicová strana se vrátí ke svým kořenům.
