Německá kancléřka Angela Merkelová vykonala krátkou státní návštěvu Řecka. Protektorátní premiér Samaras uvítal faktickou šéfku Evropské unie hned na letišti. Angelu Merkelovou přišli pozdravit i obyčejní Řekové, kteří vyšli do ulic, aby vyjádřili svůj nesouhlas se škrty, které jim naordinovala berlínská vláda. A přiznejme si, že protesty proti škrtům jsou oprávněné, protože řeckou krizi neřeší, ale naopak ji ještě více prohlubují. Tohoto faktu si je vědoma i Angela Merkelová. Myslí tedy německá vláda svou pomoc Řecku upřímně, nebo se zde snaží hájit výhradně své vlastní zájmy na úkor řeckého lidu?
Je nabíledni, že Řecko se nikdy nemělo stát členem eurozóny. Tato země si vždy žila svým vlastním životem a každému rozumně uvažujícímu člověku muselo být jasné, že právě tato země nemůže být řádným členem elitního klubu zvaného eurozóna, která se měla vyznačovat rozpočtovou kázní a dobrým stavem veřejných financí. Bohužel stejně jako v řadě jiných případů zvítězila i v tomto případě politika nad zdravým rozumem. Není čemu se divit, když i samotné euro je politický projekt.
Byli to autoři eura, kteří důkladně neprověřili řecké účetnictví, než dali Athénám zelenou pro vstup do eurozóny. Tenkrát však lídři EU měli v hlavě pouze počet členů nového VIP klubu. Z čístě populistických důvodů tak bylo přizváno i Řecko, které se nikdy nemělo vzdát vlastní měny.
První léta s eurem musela být pro Řecko pravým rájem na zemi. Rozpočtová pravidla nedodržovalo ani Německo. Do země pod Olympem pumpovaly německé a francozské banky miliardy eur v podobě úvěrů, které řecké vládě umožnily vybudovat sociální stát obludných rozměrů. Každá pohádka však končí a tak i investorům došla trpělivost půjčovat otesánkovi, který nikdy nemá dost. A rázem tak byla na světě krize eura.
Za normálních okolností by Řecko již dávno vyhlásilo bankrot. Ostatně Island či Argentiná nám budiž příkladem. Jenže v eurozóně je bakrot zakázaný a navíc zde nejde pouze o Řecko. Respektive o Řecko a Řeky nejde vůbec.
Snad každému již došlo, že státy eurozóny i mimo ni (včetně České republiky) nezachraňují řecký stát, ale zachraňují německé a francozské banky. Pokud by Řecko zkrachovalo, znamenalo by to obrovské problémy pro berlínské a pařížské bankovní domy. Jak by asi politici uspěli před voliči s vysvětlením, že jejich peníze musí vláda použít na uzdravení bank, které bezhlavě financovaly řecký sociální stát? A jak by asi současná generace evropských politiků vysvětlila, že banky tak činily na základě politické objednávky? Angela Merkelová tak přijela do Řecká hájit zájmy německých bank a firem.
Základním pilířem záchrany eura je přesvědčit voliče, že zachraňují Řecko a nikoliv banky. To se zatím daří napříč eurozónou. Realita je však taková, že peníze daňových poplatníků končí v německých bankách, kterým Athény splácejí úvěry. Postupem času se dostaneme do situace, kdy Řecko bude dlužit výhradně státům eurozóny. Jakmile se tak stane, bude Řecku dovolen bankrot a návrat k vlastní měně. A daňovým poplatníkům bude poslán účet k zaplacení. A Německo? To ze všeho výjde jako vítěz.
Německé banky budou zdravé. Německé firmy zažijí rozvoj, protože nesmíme zapomenout, že jednou z hlavních léčebných kur, naordinovaných řecké vládě, je rozsáhlá privatizace, o kterou mají německé společnosti enormní zájem. Ostatně v době krize se velmi dobře nakupuje. Stačí jen malý detail – peníze – a ty německým podnikatelům rozhodně nechybějí.
V případě řecké vlády můžeme na vlastní oči vidět, jak vypadá chorobné eurohujerství v praxi. Ministerský předseda Samaras nehledí na blaho svého lidu, ale vyhlíží pochvalné pohledy z Bruselu a Berlína. Jeho vláda neustálými škrty a rostoucími daněmi dusí ekonomiku a země tak upadá do hlubší a hlubší recese.
Proč si Řecko nebere příklad z Argentiny, která po krachu a devalvaci dosahuje velmi slušného hospodářského růstu? No protože v eurozóně jsou slova krach a devalvace na indexu. Ale to jsme opět na začátku tohoto začarovaného kruhu. Bez jeho rozpojení se Řekové nikdy nepohnou z místa. Otázkou je, zda k tomu někdy naleznou odvahu? Držme jim palce, aby se tak skutečně stalo.
Text byl napsán pro www.eportal.cz
