Ztratili jsme čest a dali prostor vrahům, lhářům, zlodějům a podvodníkům

Tak si tak čtu o mnichovské dohodě, úvahy o tom zda jsme se měli, nebo neměli bránit. Hmmm, nebránili jsme se a tím je dáno vše. 

Už je dnes jedno, jestli generálové měli převzít moc a zkusit ubránit stát, aspoň tak, aby neztratil čest.

Čest jsme tehdy ztratili, skoro tři sta tisíc mrtvých také, takže jsme si zas až tolik nepomohli. Chápu, někdo řekne: „Byli to Židé.” Ano byli. Také jich potom hodně sloužilo v zahraničních armádách, byli solidární s tímto státem, který jejich příbuzné nakonec vydal do těch koncentráků. Takže sečteno a podtrženo. Ztratili jsme čest a nebránil tento stát své občany.

Pravda, zahraniční armáda, piloti, parašutisté, odboj, to všechno tu bylo. Lidé, kteří si vzali osobně tu pohanu a pokusili se ji odčinit. A těm jsme se odvděčili způsobem, jaký žádná civilizovaná země neudělala. Pozavíral je bolševik. Těch bolševiků, lidí zvláštního ražení, bylo za čtyřicet let existence komunistické totality asi sedm milionů. Chtěli výhody. Dnes se dožadují pochopení.

A zase jsme ztratili čest, když jsme dali prostor komunistům, kterým jsem ten prostor vůbec dát nemuseli. A ti nám předvedli, jak si ten nejspravedlivější řád na světě představují. Dali jsme tak prostor vrahům, lhářům, zlodějům a podvodníkům. Tedy bolševikům.

A dnes ještě bolševici chtějí se drze roztahovat a dělat si zásluhy o stát. Stát, který zdevastovali, do války Německa se Sovětským Svazem se tvářili, že jich se ta okupace a válka netýká, neb je to buržoazní záležitost. Nakonec z rozvinuté země po vítězné válce, neboť jsme byli počítáni mezi vítěze, udělali rozvojovou zem. Zem, kde domy padaly lidem na hlavu, stály se fronty na základní životní potřeby. Zdevastovaná města, zničené zemědělství, tedy selský stav, zničený společenský život.

Mnoho let po válce, kdy už by to vlastně nemělo být možné. Lidé nenakupovali, pouze sháněli. Přesto to bylo možné. Pamatuji si na tu dobu. Byty na příděl, podprůměrná auta na příděl, barevné televize za naprosto nehoráznou cenu. Čtyři průměrné platy.

Občas se dočtu v některých komentářích na iDnes, že by dnes lidé neměli kde bydlet, kdyby komunisté nepostavili byty. Oni by si je v těch padesátých, šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých letech minulého století postavili sami. Zřejmě by tu nepanovala bolševická morálka, která tu dodnes panuje, kdy občan se tehdy, podobně jako dnes považoval za služebníka, který je odpovědný státu a jeho úředníkům.

A pokud něco od toho státu, který financuje, něco chce, třeba si postavit dům, rekonstruovat byt, musí poníženě prosit a plnit zcela nesmyslné předpisy, v nichž se nikdo nevyzná, jen ten úředník, ale ten po svém.

Teď je to jen na nás, jestli opět ztratíme čest, vyměníme svobodu a čest, za slibované „plné hrnce egyptské”, nebo se vydáme konečně na poušť, projdeme ji a dojdeme do Země zaslíbené, kterou si přetvoříme k obrazu svému, jako si ji utvářeli a utvářejí dnes Židé v Izraeli. Jo jo.