Význam slov a gest

Občas si čtu blogy lidí, kteří mají velkou karmu a čtenost. Zajímá mne, z jakého důvodu a co dělají jinak. Koho se snaží oslovit a čím oslovují?

Většinou jsou to lidé, kteří umí psát jednoduše, srozumitelně, převážně reagují na současné téma. někteří kultivovaně, někteří méně kultivovaně. Ale v každém případě osloví těmito reakcemi velkou část čtenářů. Podobně jako když mluví politici, co jsou schopni sdělit určitou ideu jednoduchými větami. Větami, se kterými se mnozí ztotožní a ladí jim.

Což je celkem umění. Pouze někteří, jak se pokoušejí o autentické myšlení a názory, by si mohli, neříkám, že musí, jen mohli, ověřit co vlastně říkají.

Už jsem tu celkem nedávno vedl debatu na téma různých významů slov. Třeba, že ne každý pohled na něco, musí nutně znamenat soud, ale třeba jen úvahu, předpoklad, nebo informace. Případně konstatování. 

Stejně tak, že slovo gesto, může znamenat nabídku, vyjádření, sdělení. Ale rozhodně ne sebeklam. Neverbální komunikace je založena na mluvě těla, která nelže. Je totiž založena na limbickém systému, který vůlí neovládáme.

 https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?

Řeč těla vám řekne, jestli je váš partner přístupný dohodě. Poznáte to podle náhlého uvolnění napětí, zvýšeného zrakového kontaktu.

Takže gesto dobré vůle není sebeklam, jak se nám snaží jeden autor, konkrétně Vladimír Kroupa namluvit ve svém blogu „O špičatém klacku v rozkroku Andreje Babiše a o suspenzoru…” Ale maximálně podvodné gesto vůči jiným. Budeme říkat, že pokusy o autentické myšlenky, ne vždy jsou přesné. Mohou být srozumitelné méně znalým, leč cituji:

Jak já nemám rád slovo - gesto, vždyť ve skutečnosti jde o převlečené slovo - sebeklam. Jde o lež, o pouhý postoj, který ničemu nepomůže, je to jen póza bez skutečného řešení. Zdroj:

https://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679875.

Chápu, že pan Kroupa zřejmě chtěl říci, že takové gesto dobré vůle nic neřeší, je to jen uchlácholení jiných, což mnohdy gesta dobré vůle mají za úkol, ale o sebeklamu se v žádném případě nedá hovořit.

Nechci se dostat do nějakého soudu nad těmi, kteří s tím požadavkem sirotků přišli, je snadné si utvořit soud a hodnocení, leč jak říkám, pokud chci autentické myšlenky, pak zřejmě musím používat slova odpovídajícího významu.

Říká-li mi někdo, že gesto dobré vůle může něco vyřešit, odpovím: „Ano může, ale také nemusí. S gesty dobré vůle aby byla uvěřitelná, musí následovat většinou účinná akce, věrohodné chování, dlouhodobě věrohodné a pak je na místě ono gesto dobré vůle, které může být vnímáno jako začátek smysluplné dohody.

Takže, hovořit o póze bez skutečného řešení... bych začal až když se ukáže časem, že se opravdu jedná o pózu. Do té doby, jen a jen nevíme. Jedná se jen o předpoklad, nikoliv lež, ani pouhý postoj.

Takže pan Kroupa a jemu podobní si mohou myslet, že vědí jak to je, já se přiznám, že nevím jak to je, počkám si až jak se vše vyvine. Názory lidí podobných panu Kroupovi, co vydávají za fakt, své názory a postoje jsou, ostatně jako vše, co se nedá změřit a zvážit, jak říkají někteří lidé, co jsou exaktně založeni, jen jejich pouhý názor, domněnka, úvaha. 

Což dokonce může vypadat jako obyčejný, ničím nepodložený soud. A jinak, ti sirotci mi fakt nedělají vrásky. A myslím si, že lidé, kteří neumějí gesta dobré vůle, nechtějí být vstřícní, většinou mají těžký život. Moc těžký. Jo jo.