Výcvik v otužilosti a genderová groteska

Říkal jsem si, že bych mohl obnovit svůj otužovací program, který jsem kdysi absolvoval, a zbyla mi z něho jen studená sprcha.

Domluvil jsem se tedy s Jardou Pekárkem, který se baví tím, že plave maratony, běhá maratony, že se přidám k nějakým otužilcům, bych si ověřil jestli ještě dokáži plavat v letové tříšti. Až nastane čas a nějaká ledová tříšť bude.

Začnu zítra, domluvil jsem se s Radkou, že mne zaveze někam k Vltavě, když už se nemohu chodit koupat do Ploučnice do Březin ke splavu, kde jsem tehdy ten svůj soukromý kurs, kde jsem si byl instruktorem a frekventantem dohromady, protože Ploučnice je přeci jen trochu z ruky.

Jet se koupat sto dvacet kilometrů i mě samotnému přijde jako zbytečný luxus. Vltava, Sázava, či Berounka musí stačit. Možná bych mohl objevit v okolí nějaký šikovný rybník. Vltava má tu výhodu, že hned tak nezamrzne, na rybník v zimě bych musel sebou nosit sekeru.

Už se vidím. Stařík se sekerou přes rameno, k rybníku jdoucí, údiv vyvolávající. Jednou jsem takhle šel po Kamenické V Děčíne s novým topůrkem k sekeře, zamyšlený, nic zlého zamýšlející, topůrkem pohupuje a s údivem jsem sledoval jak se protijdoucí uklízejí do strany. A to bylo jen topůrko, co by asi dělali kdybych měl tu sekeru? Asi by na mě vyrukovala URNA.

Ptala se mě má láska, co že si od toho otužování slibuji? Přemýšlel jsem. Co bych si tak mohl slibovat. Železné zdraví, seznámení s nějakými otužilci. Vědět, že nejsem magor sám, obdiv publika, bude-li nějaké, atd. Vlastně ani nevím. Ale cítím, že mi studená voda dělá dobře. Na těle i na duši.

Ne ne, tyhle experimenty nikomu necpu. Většina lidí se při slovech: „Studená voda” hrůzou otřese. Jasně, chápu je, také raději spím v teplé posteli, než na chladném loži. Coby dítě jsem spával v zimě v ložnici, kde se netopilo a vnořit se do studené postele nebylo nic snadného. I ve vaně si klidně dám horkou vodu a užívám si. Ale ta studená voda má pro mne to správné kouzlo. Po určitou dobu.

Dostal jsem doporučení do Bráníka. Prý jsou tam travnaté pláže a dobrý přístup do vody. Zajedeme tam zítra a začnu. Musí se hezky od léta, stejně jako chodit bos. Pak si tělo přivykne. Ručník sebou neberu, neb otužilé tělo oschne ve větru.

Tuhle metodu jsem praktikoval už u plavby, když jsem coby mladý lodník jezdil na člunu. Vlečném člunu. Koupelna tam nebyla, pitné vody v tancích také moc ne, zbývala labina, jak jsme říkávali nabrané vodě z Labe a paluba. tam mohl člověk kolem sebe cákat, jak se mu to hodilo. V labině se umyl, pak napustil kýbl s pitnou vodou a tou se opláchl aby odstranil saponáty z povrchu těla z labiny v ní obsahující.

Ano ano, byli mezi námi i tací, co se moc na člunu nemyli. Hygiena nebyla paní na životem šífra na člunu jezdícího. Kupodivu, nikdo z nich nedostal svrab, ani netrpěl alergiemi. Přeci jen něco na tom n’bude, že čistota je sice půl zdraví, leč jen půl. Tohle je důležité mít na mysli. A voda ve Vltavě také zřejmě není zrovna nejčistší. I když se tohle údajně hodně zlepšilo.

Nevím, v Labi a ve Vltavě jsem se opravdu hodně let nekoupal. Jarda Pekárek se v Labi a Vltavě koupe a jak se zdá, jen kvete. Dokonce v ní plave i ty maratony. Třeba z Ústí do Děčína. Což je bratru 24 km. Plavat v Labi takovou štreku už vyžaduje otrlého jedince.

Udělal jsem „objev.” I na pirátských základnách v sedmnáctém století byly ženy, které hrubou silou, moudrostí převyšovaly muže a nejlepší pro lásku byla jiná žena. Zjistil jsem tohle včera po shlédnutí prvních dvou dílů „Black Sails.”

Má láska z toho byla rozhozená ještě dnes ráno, když mne vezla do blázince. Zřejmě si to moc bere, ty genderově vyvážené seriály, kde ženy otevřeně hovoří o tom, že jsou vlhké, po šukání toužící, ale jen s vybraným nadsamcem. A pokud není nadsamec, pak se spokojí s libovolnou krásnou ženou.

Jo, fakt mám nedostatky v tom genderovém pojetí světa. Jak je vidět, ještě se budu muset hodně učit. Ale po shlédnutí dvou, tří správně natočených seriálů, pochopím, jak tomu bylo, je a bude. A svět bude ten správně korektní a bezchybný.Jenže. Bohu díky, že jsem své mládí prožil v tom zatemněném nekorektním světě, kde ženy byly krásné, toužící po mužích a díky tomu i dost vlhké. A uměly svou touhu dát decentně najevo. Decentně! Do toho dnešního se už moc nehodím. Jo jo.

V téhle písničce je popsán svět, který jsem znal a rozuměl mu. Ale už je starší víc než třicet let a dost nekorektní a málo genderové správná.