Vím, že máš tu moc...

Začnu od konce. Seděl jsem doma, byl večer a necítil jsem se nijak extra. Po půl roce jsem snědl pár krajíců chleba a dort. Na mejdanu po představení. Jak je vidět, tělo odvyklo. Hnusně mě ta sacharidová strava nafoukla.

Sledoval jsem pak večer doma záznam rozlučkového fotbalu s Tomášem Rosickým. Bylo mi líto, že skončil a přemýšlel jsem o celém dni. Byl nabitý událostmi. Lilo jako z konve, ale diváci se i tak dostavili na představení, které jsme od začátku roku připravovali. tedy ti, co se do blázince dostali. Hráli jsme v Modrém salonku v Divadle za plotem v Bohnicích.

Měli jsme zase po čase představení, které dopadlo dobře, i přesto, že zkouška před tím nic nenasvědčovala, že by mohlo dopadnout dobře. Herci se pletli, zapomínali text, kytarista přišel o několik hodin pozdě, takže kapela byla limitovaná. Ale něco bylo jinak. Herci stále hledali svůj výraz, stále chtěli zkoušet, pilovat. Sami.

A když chtějí lidé sami, chtějí se zlepšovat, záleží jim na výsledku, pak je dobře. Za ty čtyři roky se ten soubor obměnil, ale základ zůstal stejný. Lidé, co chtějí hrát divadlo, záleží jim na výsledku a vědí, že výsledek se dostaví tehdy, když se pracuje, nevzdává se vše při prvním neúspěchu.

Člověk, kterému nebylo kdysi rozumět, byl rozviklaný a rozkývaný, najednou hledá držení těla, zkouší, co a jak. Kdysi, všichni „znalci” byli v přesvědčení, že nikdy nic z něj nebude. A včera všichni zírali, když hrál Týpka. On je důkazem, že každý, kdo je ochoten hledat sám sebe, nakonec najde i druhé. A najde cestu i ke změně. K lepšímu.

Díky lijáku, nepřišlo několik lidí, protože Praha byla omezená v dopravě. Ale i tak bylo plno. Akorát to bylo takové do sebe soustředěné obecenstvo, co reagovalo jinde, jinak, než jindy. Ale my jsme si vyhráli. Z toho celoodpoledního chaosu se nakonec z mého hlediska vyloupla perla. Oni ti antičtí Řekové měli pravdu,když říkali, že ten krásný svět se zrodil z chaosu. A z chaosu se zrodilo hezké představení.

Dvouměsíční kmotřenka byla hodná celé odpoledne, holt herečky mívají děti, nakonec mimino vnese do souboru mezi ženské osazenstvo dobrou náladu. Takže i přes chaos odpadaly ty normální hysterické obavy: „Jak to vypadám, jsem dost slyšet? Sluší mi tohle tričko Atd.” V patřičný čas se dámy shromáždily kolem mimina a bylo vystaráno. Kde je mimino a ženy, tam nastává pro muže klid na práci.

Ještě si zahrajeme 19.6 v kavárně Liberál v Praze v Holešovicích a pak do podzimu klid. Potřebuji si odpočinou. Každý rok, o něco víc, než ten předešlý. Inu, ze stárnutí se nikdo neuzdraví. Stárnu, ale pořád mne baví hledat nové věci, nové postupy, pořád mne baví prožívat ten chaos, ze kterého se vyloupne ta zmiňovaná perla. Možná ne tak lesklá a zářivá pro druhé, ale a co je důležité, lesklá a zářivá pro mne.

Ty čtyři krajíčky chleba a dort mě přesvědčily, že. Když si chci udělat hezký večer, není nutné se cpát takovým jídlem. To, co jím půl roku, maso, zelenina, občas bobulové ovoce a oříšky, tvaroh, lněné semínko, a další podobné chuťovky, jsou skutečně mému zdraví velmi prospěšné. Navíc v noci mě z nedostatku hořčíku braly křeče v nohách. Na podobné problémy mi ovšem stačí se napít Magnezie, nebo si vzít tabletu hořčíku. Ty mám doma stále k dispozici.

V létě, kdy jsou vedra, potím se, zapomenu na hořčík, berou mne už léta křeče do rukou, nebo nohou. U rukou se mi kroutí prsty do paragrafu. Už kdysi dávno, mi Jirka Machek poradil právě ty výše uvedené prostředky. Ještě prý rajčata jsou na ně dobré. Napil jsem se v noci vody, vzal tabletku a za tři minuty byl klid. Celý den bylo dusno, potil jsem se, protože jsem se ještě docela hodně pohyboval. Nejjednodušší prostředky, když je člověk umí použít, bývají nejprospěšnější.

Dnes budu odpočívat. Nic nemusím, pouze vyndat prádlo z pračky a pověsit. Jinak nic. Upeču maso v remosce, zlatá remoska, a budu si zpívat. Je mi líno, krásně líno. Deka na mne padla najednou. je mi líno, krásně líno, jenom ty mne můžeš nadzvednout. Nakonec, jsem rozezpívaný od včerejška. Muzikanti i přes zmíněný malý kolaps, udělali hromadu práce a Babeta s Vandou a Tomášem, vytvořili skvělé pěvecké trio. Inu, kdo umí, prostě umí. A ti, co nepřišli do Modrého salonku, mohou dorazit do kavárny Liberál. Jo jo.

A protože představení bylo o láskách zanikajících, vznikajících a někdy pokračujících. Tak nějakou muziku o lásce. Třeba tuhle.