Umím číst, to je všechno

Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.

Naposledy dnes večer,mé lásce, kterou jsem pustil na svůj Macbook, aby si mohla napsat co potřebuje. Udělal jsem ji účet, nastavil a může směle pracovat. Leč nastal zádrhel. „Nešla” ji odesílat pošta z Gmailu. Tedy ona tvrdila. Chtěla na mě flashku, na kterou by si zkopírovala co napsala aby to odeslala. Tedy ona navíc není můj vrstevník, je o dost mladší. Jak je vidět,  nejen moji vrstevníci. 

Prý to má jen bílou plochu a nejde otevřít Gmail. Nedalo mi to, šel jsem, přečetl si dole vpravo dotaz, zda chci službu v HTML, klepl jsem na dotaz, gmail se otevřel a vymalováno. Osobně nepoužívám webové rozhraní, ale poštovního klienta Thunderbird, protože mám několik schránek a na Thunderbirdu, je mám pohromadě, přehledně. Nemusím se přepínat na Seznam nebo Gmail. Musel jsem si jen něco přečíst.

Ptala se: „Jak si to udělal?” „Umím číst.” Byla má odpověď. Odpověděl jsem ji, jak odpovídám většině svých známých, když zoufale vykřikují. „Něco se mi otevřelo a já nevím co s tím.” Ptám se: „Co tam píšou?”Já nevím, bojím se na to kliknout.”

Pravdou je, že Mac OS X je velmi přátelský uživatelský systém a lidé co mají Windows, mají jen co si zaslouží. Ale i na Woknech se dá vypátrat. co ano a co ne. Nejraději používám na práci Linux a FreeBSD. Což je poměrně jednoduchá záležitost, když se s tím umí. Tedy hlavně musí umět člověk číst, občas, než pochopí, co a jak nastavit používat Google a umět si přečíst technické věci v angličtině.

Během dvaceti let jsem se naučil používat čtyři operační systémy, nedělá mi problém přejít z jednoho na druhý a využít výhody jednoho každého z nich. nakonec střídání různých prostředků, změna nástrojů udržuje mozek v akci. Jsou lidé, kteří nevěří, že učení šetří čas. Ti, co se neučí, jen se trápí a pak mají pocit, že nástroj jako je třeba počítač, či jiný nástroj, je k ničemu, a hlásají: „Bez něho jsem měl vše dřív a lépe.” jen se nenaučili využít ty nástroje.

Podobní lidem, co si koupí automatickou pračku a umí ji nastavit na jeden program a jednu teplotu. Ano, je výhodné mít sadu nástrojů, které člověk může kombinovat, kdysi, když jsem pral bez automatické pračky, měl jsem pračku, ždímačku, kotel na vyvářku a kýbl na drobné věci, ve kterých jsem pral ponožky například za pomoci zvonu, také mi praní šlo báječně. Ale automatická pračka je pohodlí. A stačí se jen s ní alespoň trochu naučit zacházet a pak má člověk spoustu času.

Vzpomínám jak v mém mládí, kdy automatická pračka nebyla samozřejmost, chodily dámy, co ji neměly, a kontrolovali kvalitu vypraného prádla, co viděly někde pověšené. Říkaly taková ta slova: „No, ono z té automatické pračky to prádlo není ono. Takový je to zašlý.” Pochopitelně na vesnici a malých městech měly zcela přehled, kdo ji má a kdo ji nemá. Ovšem, v momentě, kdy si ji opatřily, tak pro změnu vykládaly, jak jejich automatická pračka pere zcela úžasně, na rozdíl do té pračky sousedky.

Jo, to  je dávno: Yesterday. Jak zpíval svého času Michal Prokop. Každý kdo měl auto, ten vychvaloval svého miláčka. I v tom případě, že měl nejrychlejší traktor na světě, jak se přezdívalo Moskvičům, či bakelitový dvoupísťák, neboli Trabant. Všichni na nich našli něco skvělého. Automatická pračka a auto se bral jako luxus.

Dnes, kdy jsou tyhle věci samozřejmostí, už lze jen těžko někoho ohromit. I když, některým řidičům značek Audi, Mercedes, Jeep atd značka nedovolí prostě jen přibrzdí, nechat „méně” hodnotnou značku odbočit, jak se občas přesvědčuji, když mne někdo veze třeba ve Felicii či Dácii. Já jsem naprostý exot, který nemá ani auto, ani řidičský průkaz, nikdy jsem ani jedno neměl, takže mě se tyhle hrátky netýkají.

Ale docela chápu, že když mne někdo potká v klobouku, bosého a třeba s ruksakem na zádech, že jsem pro něj podčlověk. Já se ani nemám čím poměřovat. Umím sice spoustu věcí, ale nemám ten správný značkový esprit. Nemohu být ani hoden zájmu pro ty značkové jedince.

Naštěstí není to tak hrozné, jak by se mohlo zdát. Je dost těch, co sice říkají, „když nemám značkové věci, jako bych nebyl.” Ale je také dost těch, co tohle šílenství mají zcela na háku, jsou svobodní bez toho tlaku, kteří ti druzí na sebe vytvářejí. Občas si značku koupí, protože je to výhodné. Jako jsem si například kdysi pořídil Macbook.

Maca mám protože je výkonný a spolehlivý. Dlouhá léta. Byl drahý, jenže za tu dobu jedenácti let, co ho mám, většina mých známých už má třeba třetí notebook, což se nakonec cenově srovná. A jinak, jestli je něco, či není značkové, mne tak nebere. Nakonec s Felicií jsme procestovali kus světa. Bylo to občas dobrodružství, ale život je zajímavý, když je občas dobrodružný. Jo jo.

To bejvávaly na koleji časy
když ráno začal večírek
někdo dal dvacet
někdo stovku
a stavěli jsme  Eiffelovku
ze snů a z peří ze sirek