Truhlář, skladník na nebe nevidí

Občas se zapletu, nebo si přečtu, diskusi pod blogy. Některé jsou zajímavé, takže nekomentuji nijak ironicky, některé jsou zábavné svým průběhem, což mi nedá, abych sem tam jízlivě něco neokomentoval.

Sledoval jsem diskusi pod blogem Vladimíra Kroupy. Jeho samotného a pana Veverky, který se neustále pokouší seriosním způsobem vést debatu, leč si myslím, že mu není díky postoji jeho oponenta dáno onu seriosní debatu vést.

Inu, každý máme své Himálaje a svůj Everest. Osobně si myslím, že volby jsou skvělá věc a zatím nic lepšího než demokracie nebylo vymyšleno. Můžeme chtít přímou volbu, případně způsob, že vítěz bere vše. Což má jistě svá úskalí. Nebezpečná úskalí.

Můžeme chtít zastupitelskou demokracii, kde se tvoří koalice, takže nepohodlný vítěz může být vyšachován koalicí, která vznikla z menších stran a má víc hlasů, a tedy i víc mandátů. Jak ve sněmovně, tak třeba v obecním zastupitelství. A dává větší záruku rovnováhy.

Zastupitelská demokracie má podle mě tu výhodu, že se ani vítězové nemohou chovat jako na dobytém území. Jen z toho důvodu, že se musí ohlížet na mínění druhých, těch „slabších.” Tam, kde by vítěz takzvaně bral vše, by se mohlo stát, že se stane na dlouhé roky nezaslouženým hegemonem.

Hegemonem, který nemusí brát na nic a nikoho ohledy. Takže zastupitelská demokracie má v tomhle směru daleko větší pojistky proti zneužití. Jak dnes vidíme, může vítěz voleb mnohé, leč nemůže všechno. Což je jen dobře. Vítěz v přímé volbě si takové skrupule dělat nemusí.

V blozích typu PŠM (Politické školení mužstva), které mnozí zdejší blogeři provozují, jsou obdivovány jednoduchá řešení na úrovni toho PŠM, Leč ti dámy a pánové takto uvažující jsou schopni kritizovat, ovšem nikoliv domýšlet důsledky.

Byly doby, kdy soustružníci, truhláři, vedli tento stát. Jeho hospodářskou politiku, a dělali hrozné věci. Ohledně toho hospodářského hlediska.  Stranická uvědomělost byla víc váženější než odborná znalost.

Podle toho to vypadalo. Zhroucená ekonomika, měnová reforma, zdevastované zemědělství. Vše jen z toho, že členové těch povolání se nedrželi, jako ten pověstný švec, svého kopyta. Truhlář či soustružník jsou opravdu ctihodná povolání, ale vysoustružit hřídel, či sestavit skříň, je přeci jen odlišná činnost od rozhledu, který musí mít člověk, co vede stát, obec či korporaci.

A ani ti vzdělaní nejsou zárukou, že vše dobře dopadne. Jenže, jak jsem kdysi četl: Od soustruhu, nebo ze skladu, nebe nevidíš. Ano, každý voják má v torně maršálskou hůl, jenže musí se tím maršálem stát. Musí ukázat, že má na víc, než jen kritiku. Kritice se snadno tleská. Jenže vést miliony, poskytnout vizi, naději, dosáhnout úspěchu, už chce lidi s jiným zdrojem vědomostí a přesahem.

PŠM je, byla a bude vždy jen propaganda, která má nalít do hlavy prosťáčkům, kteří vyslechnou slovo vůdce, naději, že on ví, jak na to. Znal jsem spoustu těch školitelů, co chodili, „školili,” uměli kritizovat všechny nepřátelské mocnosti a utloukali dav argumenty, které každý, kdo měl chuť a znalosti, roznesl na kopytech.

Pamatuji se na jednu scénu, kdy jsem položil takovému „znalci” druhé světové války, kterou sám prožil, otázku, kdy vstoupily USA do války. Blekotal něco o roku 1944. Škodolibě jsem mu prozradil datum. Nebyl rád. Inu, bylo mi 24 let. Mladost radost. Jo, a tací se i dnes, na iDnes pohybují mezi námi.

Už dávno jsem se vzdal touhy přesvědčovat tyto vševědy. Přečtu si jejich blog, většinou s pobavením nad tou prostotou. Někdy něco utrousím. Vím, že nic lichotivého to není. Jsem jen člověk, ale jsem rád, že jsou tu i lidé, jejichž text si s potěšením přečtu. Jak samotný text blogu, tak i jejich argumentaci. Není jich málo. Naštěstí. Jo jo.

Šerif povídal, hej chlapče víš, ty se mi vůbec nelíbíš. Ted mojí píseň uslyšís...