Trochu rozumu a intuice, pak všechno klape

Dal jsem na doporučení a koupil jsem si e-knihu „Proč spíme?” Zatím jsem se ještě nedověděl proč spíme? Přečetl jsem pár stránek a pak mi čtečka začala vypadávat z ruky.

Což je podle autora knihy Matthewa Wallkera zdravá reakce. Víc se asi
dočtu dále. Rád si kupuji knihy, kde se dozvím podrobnosti toho, co dělám
dobře či špatně. Ne že bych se toho držel, neboť pokud bych skloubil všechna
doporučení, jak správně jíst, správně spát, správně pracovat, sedět,
souložit atd asi bych neměl čas žít. Ale jak říkám, nijak mi nevadí ty knihy
číst. Tedy těch autorů s vědeckým základem.

Ono mi vlastně nevadí číst i ty autory, co nemají vědecký podklad, jsou
založeny na empirické zkušenosti. Já vím, že dnes se dělají všechny možné
výzkumy, jak myslet, jak se motivovat, jak milovat, ty mne baví zcela
nejvíc. Nemyslím ty různé Kámasútry, které vás učí všechny ty různé polohy
při sexu, vlastně by je člověk, jak jsem občas v nich, se
zalíbením v knihkupectví listoval, mohl také brát jako návod, jak se stát souložícím
akrobatem. Ale nezakoupil žádnou. Spíše mám rád ty knihy, které mluví o
lásce k bližnímu a sobě. Pravda mám v té literatuře chaos.

Jenže z chaosu podle starých Řeků vznikl Vesmír, potažmo svět. Svět lidí
a bohů. Co je co, většinou jsem v těch starořeckých bájích a pověstech dost
často neuměl rozeznat. Mají ti řečtí bohové, polobohové tolik lidských
vlastností, že při čtení mám pocit že jdu davem lidí. Není jim nic lidského,
tedy těm bohům, cizí. A tak ta chaotická literatura, co mám v knihovně, mi
dělá chaos v hlavě, což považuji za známku rozumu, neb lidé, co mají vždy
jasno v hlavě, bývají nebezpeční.

Nebezpeční sobě, nebezpeční jiným. Názory a konáním. Jsou věci a
události, na které mám jasný názor. Bolševismus, holokaust.
Tam vládli lidé co měli vždy jasno. Tak tam mám jasno já.
Pak je obyčejná politika, tam vždy nemám jasno, leč chápu, že politiku dělají lidé,
co mají své vlastní zájmy, jako každý člověk má své vlastní zájmy a až časem
se ukáže, co z toho prosazování vlastních zájmů je prospěšné i ostatním.

Zachytil jsem blog Atapamy Mnislava Zeleného Kdo
za to může, že máme sucho a ne vodu? MY Musím říci, že to je jeden z
těch empirických názorů, které rád čtu. A zaujala mne pasáž v tom blogu, co
se týče chodníků.

Třeba takové asfaltové chodníky, které naši komunističtí nabobové
prezentovali jako součást jejich společenského pokroku. K čemu prý takové
kostky, na kterých se třeba ženám ve vysokých podpatcích špatně chodí.
Kostky jsou přežitek staré doby. Nikomu vůbec nedošlo, že tyto kostky
umožňují vsakování dešťové vody do podloží, do spodních pater vodní zásoby.
Dříve byly kostky všude. Díky Bohu, že aspoň někde v Praze se kostky zase
vrací zpět.

Nevím, jestli asfaltové chodníky jsou výmyslem komunistických nabobů, ale
rád je nemám. Nakonec v dobách dávných jsem pracoval brigádně u dlaždiče. U
pana Losa a pana Čelekovského. Dej jim Pán Bůh nebe. A dělali jsme ty
chodníky, co se jim říkalo mozaika. Kostička ke kostičce, správně nahrnout
písek, pěkně poklepat a hlavně to muselo vypadat. Voda jimi lechce prosakovala

Jo oba pánové byli mistři. Co uměli, uměli skvěle.
A nadávat také uměli skvěle. To když jim nějaká ta dáma v lodičkách vlezla na
rozdělanou práci. Poskytli mi dobrý základ ve vyjadřování. A doplnil jsem si
svůj slovník u plavby. Jo, můj námořnický slovník.

Musím s Atapamou souhlasit. Ano na takových chodnících se voda vsákne.
Stejně jako se voda vsákne v lužních lesích a loukách, a polích, která
nejsou meliorovaná. A těžkými stroji uválcovaná. Tam všude voda je.
Pochopitelně i normální les by měl být zásobárnou vody. Nejsem hydrolog, leč
malou představu mám. A tak jsme si asi lehce zadělali na problém.

Pokrok je pokrok a politici v zájmu lidu a také toho, aby zůstali zapsáni
jako ti, co světu pokrokem posloužili, neb ho podporovali, ne vždy dojdou
vděku a uznání. Viz asfaltové chodníky. Ne všechno všem slouží. Takže pokud
pominu třeba deficit demokracie, tak ne všechna rozhodnutí, jsou ve prospěch
všech. I když se zdají v tu chvíli skvěla. A nejsme schopni domyslet
následky toho pokroku. A jsou dobře myšlena. Tady se jen potvrzuje ono
pravdivé přísloví, že dobré úmysly jsou cestou do pekla.

Zdánlivě jsem odbočil od knihy o spánku. Ale myslím, že ne. Protože jak
jsem řekl. Je mnoho dobrých knih o čemkoliv, ale žít se podle většinou nich nedá. I
když je napsali autoři s vědeckou erudicí. Protože, pak bychom žili
podle jiných lidí, nikoliv podle sebe. Mnohé se hezky čtou, ledacos se
dá použít v kombinaci s jiným poznáním. Člověk nemá věřit všemu, říká
moudrost, ale také nemá nevěřit ničemu. Použít rozum a intuici. Pokud tohle
umí, dobře se mu vede. Jo jo.