Tauglich: schopen řadové služby

Měl jsem celkem napínavý týden, neb se zdálo, že mám menší zdravotní potíže. Ale vyšetření dopadlo dobře, skoro bych mohl říci: Tauglich." Neboli, "schopen bez vady.” 

Ulevilo se mi. Čím je člověk starší, tím víc se bojí. Pomalu chátrá, občas mu nějaký dobrák neopomene připomenout, že to má na tom světě už za pár. Tak, když Pán Bůh dá, snad tu nějaký čas ještě pobudu a umřu sešlostí stáří, kolem 96 let. To je takové hezké číslo a připomíná mi že staré dobré časy, nemusí být nutně u konce. Podle taoistické moudrosti. Ty časy i číslo.

Asi to bude tím chozením bos a koupelí ve studené vodě. Všechny hodnoty v normálu, cholesterol i tuky, krevní obraz i tlak. Vyšetření na sono též dobré. Dělala mi ho krásná, mladá paní doktorka, po břiše s přístrojem jezdila. Lechtalo to.

A to pojídám tučnou, patřičně bez sacharidovou stravu. Jak se říká: „Kecy jsou kecy a ukázaná platí.” Hned je člověku snáz. Strach jsem měl. Protože znám pár lidí, co šli s banální chorobou k doktorovi a odcházeli od doktora se smrtelnou chorobou. 

Nakonec, takový případ jsem popisoval v minulém blogu. Z toho důvodu moc k doktorovi nechodím. Vlastně jsem nebyl celá léta. Až včera a dnes. Ale moderní medicína ukáže, změří výsledek vyjede z tiskárny a hotovo. Takže výsledek dobrý. A když člověk nic neví, nic ho nebolí, tak je vlastně zdravý a pak najednou umře ani o tom neví. Jen tak. 

Což mi přijde rozumné. Co otravovat někde u doktora, v čekárně sledovat všechny odborné debaty účastníků zdravotního pojištění, jak se co léčí, co komu kdo dal, co nedal. Děkuji, ač sedmdesátce blíž než šedesátce, tohle zatím nemusím a nechci. Co to půjde, budu o své zdraví usilovat za pomoci česneku a dalších položek z lékárny našich babiček. 

Česnek v tomto případě opravdu pomohl, ještě než se začalo uvažovat o antibiotikách. Bolest v zádech a hematurie. Oboje po druhé dávce česneku zcela povolilo. Vyšetření zatím negativní. 

Doktoři, medicína, ať evropská, či východní jsou dobrá věc, ale myslím, že neuškodí taková ta dobře alternativní. Já hned tak na něco nenaskočím a rád si ověřím, a když si ověřím použijí. Navíc jsem hypbnabilní a jen zahlédnu doktora, uzdravuji se. Mám s nimi bohaté zkušenosti a většina té Hippokratově přísaze dostála. 

Jedinou blbou zkušenost jsem udělal v bývalé NDR, kdy jsem měl ataku ulcerosní kolitidy a ten „doktor” mě vyhodil, že jsem simulant. No pak jsem ” simuloval” tři týdny v Ústí nad Labem a paní primářka nechtěla věřit, že mě vyhodil s takovou atakou. Tipoval jsem ho, že ji měl jak z praku a ještě to byl nějaký Kubánec, co blbě rozuměl německy. 

I tu kolitidu jsem zvládl pomocí jógových technik, psychoterapie a medicíny. Třicet čtyři let jsem neměl ataku. Klepu na zuby. Jo, život není peříčko, ale i tím se dá žít. A každý den a každý měsíc či rok je dobrý. Jo jo. 

PS: Sem dopsal blog a mezitím mi přinesli pečené koleno s křenem, hořčicí a papričkami. Od půlnoci jsem nesměl nic jíst a pít a tak mi chutnalo. Vepřový koleno, kafe, čaj a život je bezva. 

...byl to jen úvod, potíží je průvod, život je bezvadnej pro toho, kdo to s ním umí...