Ručičky nebojte se
Nakonec jsme se tam vydali cestou Radkou z Haliče, kde jsme putovali po starých židovským městečkách a vesnicích. Židé už tam dávno nejsou. Vzal si je holokaust. Sem tam opravené synagogy, nebo rozvalené židovské hřbitovy. Smutná země ta Halič.
Nejsem sice Žid, ale nějak k nim mám blízko. Takže z Haliče přes Medzilaborce, Sninu, do Stakčína. Ve Snině se mluví slovensky, tedy hutori, dodnes, ve Stakčině se bisiduje. Dodnes. Oběma jazykům rozumím. Díky tomu, že jsem tam dost dlouho jezdil s Výchoďáry a Rusňáky se potkával i v pozdějších letech.
Myslel jsem že už ve Stakčině nikoho příbuzného nenajdu. Leč mýli jsem se. Po pár dotazech a v debatě, co tam hledá Čech, kdy jsem odpověděl, že moje matka je zdejší, jsem byl přijat jako vlastní, probral jsem s lidmi historii rodiny, pomluvili jsme pár známých, protože to se tak dělá, když se lidé baví o těch co už nejsou. A zjistil jsem, že ještě tam žije můj osmdesátiletý bratranec Laco. Laca jsem viděl před těmi čtyřiceti pěti lety naposled. Zrovna stenkrát si vzal cikánku z místní osady. Krásnou, přesně jak se zpívá té písni: Cikánko ty krásná...
Cikánská osada ve Stakčíně se vymyká všem osadám, které jsem kdy viděl a zažil. Jiná, než v televizi ukazují. Pojedete-li kolem, nevíte, že jedete kolem cikánské osady. Jasně, jakmile jsem zmínil Laca, všichni věděli, že je to ten, co si vzal cikánku. Takže, po informaci, že Laco žije, jsem se vydal přes ves směrem do osady. Potkal jsem starší dámu kolo vedoucí a ptám se ji jestli Laco Pavlišák bydlí, co bydlel. Dotazovaná byla Laciho žena. Já nepoznal ji, ona mne, přeci je čtyřicet pět let je čtyřicet pět let.
To, že nás, mě a moji partnerku pozvala domu, bylo v tu chvíli samozřejmost. Laci byl v lese. Vrátil se s houbami a zíral, jak vizír. Ale syn Katy, je syn Katy. Jen okomentoval, že si taky myslel, že nežiju. Za chvíli jsme probírali rodinné skazky, kdo kde je, kdo žije, kdo ne. Přišli jejich děti, děti jejích dětí. Aby se sezmily s člověkem, co byl jejich příbuzný.
Otcové těch dětí, nebyli doma. Ale v Německu, kde pracovali jako pokrývači a klempíři. Takoví cikáni, co nedali na rodové tradice Romů a pracovali. Na té osadě to bylo vidět, že tam jsou neuvědomělí cikáni, co si myslí, že je nikdo živit nebude, tak holt se dali na práci.
Zřejmě nedali na pana Sekaninu, který je pochválil, že jsou jediní, co nepodlehli vábení kapitalismu. Proč je tomu tak zrovna ve Stakčině, rodné to vsi mé matky netuším. Jestli to vodou, nebo větrem, čí skvrnami na Slunci. Je mi záhadou, že zrovna tam, kde tedy Židy, podobně jako v Polsku zrovna nemuseli, ti cikáni tam jsou, jací jsou.
Ano, Laco, syn Haňi, jak se říkalo starší sestře mé matky si vzal cikánku. Ve vsi o tom všichni vědí, já jsem byl skoro po padesáti letech v cikánské oadě, kde jsem byl už kdysi a pokud tam přijedu, budu uvítaný jako člen rodiny, i když už třeba Laco nebude naživu. Ale dřou ti stakčínští Cikáni, dřou na ten kapitalismus. Jo jo.
PS: Tenhle blog je původně napsán pro jiný server. Takže pan Sekanina, který sem chodí též sledovat, co se tu děje, si ho zde i tam přečte. Tvrdil v jedné diskusi, že Romové mají rozum a nepracují. Pokusil jsem se tímhle blogem, jeho tvrzení vyvrátit.
Správná cikánská píseň:
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník prezidenta Íránu Raísího, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího a hovoří o...
Změnila se koncepce péče o válečné veterány. Chybí ženský prvek, stěžují si
Minulý rok představila ministryně obrany Jana Černochová se šéfem odboru pro válečné veterány a...
Řidič na Lounsku narazil do stromu, ve zničeném vozidle zemřel
Náraz do stromu nepřežil v neděli ráno u Staňkovic na Lounsku řidič osobního auta. V autě cestoval...
Policisté při hokeji zakročili proti muži se zbraní, vypadala jako kalašnikov
Dlouhou střelnou zbraň nesl v ruce osmnáctiletý mladík, proti němuž v sobotu po poledni zakročili...
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x