Psychika a strava

Rád experimentuji. Třeba se stravou, dechem, vlastním tělem. V době, kdy je možné si pořídit hodinky, které umí do počítače přenést data o tepu srdce, počtu nachozených kroků, ukázat zatížení organismu, je snadné, díky objektivitě

, kterou ta technika ukazuje, a tím zjistit, jak člověk prosperuje.

Jen tak mimochodem jsem začal prověřovat a ověřovat některá tvrzení, která jsem si během let načetl o jógových a zenových technikách. Začal jsem se zenovou technikou kontroly dechu při zazenu. Zazen znamená „meditace vsedě.” Sedíme s rovnými zády v oblasti bederní mírně prohnuté, třeba na židli, pokud nejsme schopni zaujmout nějakou techniku se zkříženými nohami. Efekt je stejný jako „předepsaná zenová poloha.” Jedná se o nadechnutí a vydechnutí nosem, kdy se člověk poměrně rychle nadechne a velmi pomalu, velmi tiše zhluboka vydechne. Dýchá se přitom nosem. Zjistil jsem, že během deseti minut, klesne tep ze 72 na 63 za minutu. A nadechnu se pět až šest krát za minutu. Běžně se člověk nadechne 18x za minutu. Pokud sedím v zazenu déle, klesne tep pod 60 tepů a dech se zpomalí na čtyři až pět nádechů. Žádné dojmy, ale fakta.

Stejně tak váha, kterou jsem si opatřil a umí ukázat, nejen kilogramy, ale i procento tuku v těle, procento vody, váhu kostí a procento svalů. Je zajímavé sledovat, jak chodím denně svých deset tišíc kroků a více, jak se ten poměr mění, i když váha zas nijak prudce neklesá. Jaký je najednou odlišný poměr svalové hmoty, tuku a vody.

Samotné zjištění objektivních faktů má zase jistý účinek na psychiku. Je známo, že vojáci vyhrávající strany se vždy snadněji uzdravují. Stejně tak lidé, kteří usilují například o snížení váhy, když vidí, jak se mění jejich tukové zásoby ve prospěch svalové hmoty, a díky tomu se zlepšuje jejich metabolismus, také dojdou většího klidu a nepodléhají tolik depkám z neúspěchu.

Co se týče některých depresivních stavů, které lidé někdy popisují, nechci k nim zaujmout nějaké stanovisko, nebo dávat doporučení, protože opravdová deprese není zas až taková legrace a jakékoliv rady bez skutečné znalosti věci jsou ošidné. Docela chápu, že lidé, kteří změní způsob stravování, tím i dost velkou část svého života, se mohou dostávat do tlaku svého okolí, kvůli změně, nakonec dost jsem si „užil” vždy, když jsem něco takového uskutečnil (chůze bos nebo LCHF), takže jdou do rozlady, kterou nazývají depresí.

Jsou lidé, kteří těžko nesou nejen pomalý úspěch, ale pokud se k tomu přidá ještě tlak okolí, díky třeba změně stravy, a oni v tu chvíli nemají kapacitu na snášení posměchu, odsudků, neporozumění, mají několikerý problém. První je ono nepřijetí jejich změny okolím, druhý strach z toho, jak budou vypadat, když to vzdají, bojí se dalšího posměchu, že nic nevydrží, třetí obava se týká, že se vzdali něčeho, co pro ně bylo důležité a oni nejsou schopni si obhájit to, co považují za důležité pro sebe. Cítí se jako loutky, které si může vodit každý, jak chce, a oni se neumí bránit.

Jinak u opravdových depresí nelze doporučit nic jiného než skutečného odborníka, psychiatra, psychoterapeuta, plus některé relaxační techniky a sport, plus otužování. Ještě mě napadá, že změna stravy a ten výše zmíněný tlak, může u někoho odhalit latentní sklony k depresi, které se zatím neprojevily. Může a nemusí.

Psychika je věc hluboce zajímavá, techniky jsou různé, nejméně účinné jsou rady typu: „Vykašli se na každého, dej si tohle, nebo tamto.” Ano, jídlo typu LCHF může pomoci a prospět, ale také není samospasitelné. Stejně jako nejsou všechny jógové techniky pro každého, stejný typ cvičení jednomu pomůže, druhého oddělá. Jsou na světě majitelé „neochvějných pravd,” leč těm se vyhýbám obloukem. Jo jo.