Nikdy nekončící optimismus

Dost dlouho se zabývám příručkami, co mají navodit štěstí a úspěch. Po několikáté opakuji, že ano jsou dobré. Zaručují ten úspěch a štěstí. Leč jen pro autory těch příruček.

Těm většinou přinesou peníze i úspěch. Lidé si je koupí, přečtou a dostanou naději, pochválí autora, citují jeho pravdy, drží se návodu a on nefunguje. Fungoval autorovi. On si totiž našel svůj styl, propracoval ho, ušil si ho na míru a hezky ho nosí. Jemu sluší.

Ve všem, v čem jsem měl v životě úspěch, k tomu mě nedovedly příručky , co mne nabádaly, abych si psal deníček pozitivních emocí, nebo mi říkaly, jak to dělá ten a ten milionář, ale jestliže jsem měl nějaký úspěch, pak jen z toho důvodu, že jsem si ho byl ochoten odpracovat. Hledat svou cestu, zkoušet, co jde a co nejde a znát svoje limity.

Napsal jsem několik knih, které se prodaly. Abych je mohl prodat, musel jsem je napsat. Napsal jsem je podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, s tím, že jsem v nich neuváděl návod na štěstí. Ve vztahu, nebo v životě. Pouze jsem popsal ve většině z nich, jak se lidé chovají, o čem občas s druhými lidmi mluví, jak s nimi mluví a co to s nimi dělá. Ano jsou komunikační techniky, které fungují skoro vždy. Ale jen skoro.

Rozhodně nevěřím, že pokud se rozhodnu, mohu co chci. Abych zdolal světový rekord ve skoku do výšky, nestačí bohužel podle příručkových metod mé pevné rozhodnutí, pozitivní myšlení a patřičně vymazlený trénink, ale také tělesné dispozice, odhad, kdy je čas se o ten rekord pokusit, počasí, atd. Stejně tak jak se stát miliardářem, či neodolatelným milencem. Ani tady nejsou spolehlivé žádné návody.

Jak je vidět, hned několik faktorů je proti těm návodům . Mohu se pokusit o rekord v kategorii borců ve věkovém rozmezí 65 – 80, ale to už není absolutní světový rekord. Mohu začít prodávat železný šrot, chodit po bytech a opakovat naučené věty, dokonce je i správně intonačně vyslovovat, leč pokud se dveře otevřou a po shlédnutím mé maličkosti se okamžitě zabouchnou, protože ten den už tam byli čtyři takoví přede mnou, pak veškeré dovednosti selžou.

Mohu tomu věnovat dost času, úsilí a trpělivosti, jenže mohu zjistit, že tahle metoda je prostě překonaná. Podobně jako inzerce za pomoci mailu. Vím, že většina lidí tu inzerci, reklamu nečte. Já tedy vůbec. Musím vymyslet jinou, takovou, která mi bude vyhovovat, bude funkční a

Takže návody mne berou jen když si koupím novou televizi a zjišťuji jak ji zapnout, naladit a případně vypnout. Tam návod funguje a stačí mi k tomu jen umět číst. Ale jak být úspěšný v životě, to lze zjistit jen tím, že se začnu něco učit, zkoušet a vydržím u toho. A ještě to neznamená, že budu úspěšný.

Četl jsem několik návodů, jak být neodolatelným mužem, co říci, co neříci, jak se tvářit, jak se chovat. Zásadně jsem nesplňoval podmínky v těch návodech uvedené. A byly mi ty návody k smíchu. Leč, samotou a sexuálním strádáním jsem v životě neprošel. Sám jsem byl jen tehdy, když jsem se k samotě rozhodl. Nezabýval jsem se návody, ale praxí. A praxe mi ukázala cestu a znovu zdůrazním, mé limity a mé přednosti.

Za padesát let pěšího putování po světě vezdejším, jsem schopen najít rychle a spolehlivě bezpečné místo na přenocování, aniž bych musel dlouho přemýšlet, za dvacet pět let praxe v terapii závislosti, jsem schopen odhadnout, co ten či onen klient asi prožívá. jak mu je a nabídnout mu zhruba, co asi potřebuje.

Ale potřeboval jsem v obou případech roky praxe. Něco jsem si třeba o táboření a přežití v přírodě přečetl, probral s lidmi, kteří hodně zažili, věděli, podobně jako v té psychoterapii, mnozí se ovšem chovali tak, že jen jejich metoda funguje a pokud se ji nebudu držet, spláču nad výdělkem. Což se ne vždy potvrdilo.

Jsou lidé, co mají nikdy nekončící optimismus, že po nalezení další „zaručené” metody, za vynaložení minimálního úsilí, dojdou nikdy nekončícího štěstí a bohatství. Nesdílím s nimi tento optimismus, „ale člověk nikdy neví, třeba to klapne.” si někdo řekne. Jó nikdy nekončící optimismus udržuje lidstvo v nepoučitelné naději. Jo jo.