Laciný výprodej a bazar

Dělat amatérské divadlo, znamená dělat něco, co člověk miluje. A pokud miluje, ona láska se vrací mnohonásobně. Včera jsem si tuhle pravdu, tedy, že: „,Láska se šíří dáváním," ověřil.

Hráli jsme Leporelo – zrcadlení. S údivem jsem zjistil, že podle
Wikipedie:

Název leporelo je odvozen od postavy Leporella v opeře Don Giovanni
Wolfganga Amadea Mozarta. Leporello byl sluha dona Giovanniho,
který sepisoval podrobný seznam milenek svého pána.

Jak je vidět, když jsem dal svým textům podtitul:

Lásky zanikající, vznikající a někdy pokračující

Trefil jsem se. Nic zlého netuše. Občas se cítím jako takový Leporello, co
sepisuje ty lásky. Akorát že si nemusím zpívat, jako kdysi Waldemar
Matuška. 
Já jsem měl samý smutný lásky,
nic víc jim nevyčítám,
jenže je nespočítám…

Asi je také nespočítám, ale nebyly ty lásky jen smutný. A bylo dost těch, co toužily
po blízkosti a objetí a věděly, že je to jen na krátko. Rád na ně
vzpomínám. Ale nikdy jsem neslyšel klienta, který by popisoval podobnou
blízkost u prostitutky. O několika sice vím, že mají za partnerky bývalé
prostitutky, ale ti většinou o svém vztahu se moc nešíří.

Ne, seznam si nepíši. Není důvod. Některé byly dlouhé, některé krátké,
ale všechny byly krásné. Když třeba neskončily podle představ jedné či
druhé strany. Občas na některé ze svých skupin dojde k tomu, že někteří
členové nerozlišují, nebo spíš nechtějí rozlišit mezi placenou prostitutkou
a ženou, se kterou se setkají a prožijí s ní románek, co sice netrvá časově
dlouho, ale občas zanechá hezké vzpomínky pro oba. Moralisticky se
pokoušejí racionalizovat, ale vždy se ukáže, že se jedná jen o
racionalizaci.

Podotýkám, že nejsem moralista a je mi jedno z morálního hlediska, že
jsou lidé co prodávají tělo k použití. Prodávají svoje tělo a pokud najdou
kupce, pak je to mezi nimi. Trochu jiný postoj mám k lidem, co prodávají
drogy nebo alkohol. Ty lidi prodávající tělo nesoudím, ale ani nevyhledávám.
Chci mít ten rituál, tu určitou míru nejistoty, protože mírná nejistota
posiluje ducha.

Mnozí muži se bojí oněch seznamovacích rituálů, bojí se, že budou
odmítnuti a z toho důvodu vyhledávají prostitutky. Říkám jim:
„,Rituály jsou součástí lidské kultury a civilizace. Jsme lidmi
nikoliv proto, že jsme přirození, ale z toho důvodu, že máme kulturu a
rituály. A jste-li závislí, tím, že opomíjíte rituály, nechcete čekat, jen
se déle udržujete ve své závislostním chování a myšlení. Ne vždy dojdu
pochopení, ale to už je úděl terapeuta závislých.

Myslím si, že ten rituál, co nutí člověka čekat, být trpělivý, učí
jednoho každého, muže i ženu znát svou cenu znát cenu toho druhého.” U
závislých obnova rituálů je cestou, jak znovu se naučit být s lidmi, mezi
lidmi a umění být trpělivý, nechtít dosáhnout všeho hned. Umět počkat.

S jedním klientem, který má těžkosti se vztahy se ženami jsem probíral
jeho důvody proč chodí třeba na seznamky. Chodí a stěžuje si na kvalitu
„zboží.”Přebírá, přebírá a vlastně žádná mu není dobrá. Na každé
něco negativního najde.

Osobně si myslím, že vybírat si ženu pro život na seznamce je možné, ale
sám za sebe, bych do něčeho takového nešel. Připadá mi to, možná se mýlím,
jako jít nakupovat do výprodeje. Nějak jsem celoživotně preferoval seznámení
osobně. I když díky chatu jsem se seznámil s několika ženami, ale přes
seznamku ne. Sešel jsem se třeba s lidmi na nějakém srazu, či osobně
nezávazně, když jsme se třeba několik týdnů či měsíců na tom chatu bavili.

Ledacos jsme si v tom osobním písemném styku důvěrného řekli.

Nic jsem od těch seznámení neočekával, rozhodně ne lásku a partnerku na
celý život. Myslím, že je veliká chyba, když lidé začnou tlačit na nějaké
rozhodnutí, protože oni si představují, že souhlas se setkáním, automaticky
znamená závazek. Přiznám se, že pro mne ne. Rád se s někým setkám, nejsem
proti sexu, pokud mne dáma přitahuje, ale rozhodně ani sex, ještě neznamená
z mé strany ochotu k dlouhodobému trvalému svazku.

Nějak mám zafixováno, že vztah se vyvíjí, lidé se nějakou dobu poznávají,
aby věděli, že se nejedná o nějakou fascinaci, ale určitou přitažlivost,
která může dospět ke vztahu, jež bude výhodný a prospěšný pro obě strany.
Vztah se buduje, člověk se učí s tím druhým žít a někdy může po čase v
zátěžové situaci zjistit, že ten druhý není tak stabilní, jak se zdál. A
vždy je lepší odejít, dokud nejsou děti, společný majetek, nebo velká citová
vazba.

Navíc, seznamky poskytují tisíce „kvalitních”
partnerů/partnerek, kteří mají všechny možné ctnosti. Leč je s podivem z
jakého důvodu jsou sami. A z jakého důvodu mají smůlu na špatné partnery?
Jak lidské, tak díky terapeutické zkušenosti jsem dospěl k názoru, že
většinu rozchodů se svými partnerkami jsem si zapříčinil sám. Bud jsem je
málo miloval, nezáleželo mi na nich, tak jak očekávaly, tedy odešly a
protože mi na nich málo záleželo, necítil jsem takovou lítost, jak bych
podle mínění některých měl.

Bylo málo těch, které jsem opravdu miloval. Většinu z nich jsem snášel.
Což považuji za ideál. Lidé se snášejí, respektují, nedělají si zbytečné
naschvály, nemají jeden od druhého nadměrná očekávaní. U těch, které jsem
miloval, mi láska zaslepovala oči. Neviděl jsem, co jsem vidět měl a pak
jsem se nestačil divit. Má zaslepující láska nebyla chyba těch partnerek,
ale jen a jen moje.

Tuhle svou zkušenost si potvrzuji i na svých klientech. Dopouští se chyb,
ukončují své vztahy, nechají se opustit, aby pak mnozí zatrpkli a hledají
vinu všude jinde, než u sebe. Příliš milující jsou zaslepeni, málo milující
jsou lhostejní. Pak jsou opuštěni, ti lhostejní se oklepou a klidně začnou
znovu. Většinou ne jinak a ne lépe. Muži zatracují ženy, ženy zatracují
muže, hledají viníky a vždy najdou. Mimo sebe.

Takže divadlo bylo o vztazích, dnešní dvě terapie také byly o vztazích, o
vztazích jsem dost přemýšlel a tedy blog je tak trochu osobní a tak trochu
zamyšlení. Nejsem expert na seznamky, pokud se někomu podaří si tam najít
partnera s nímž je spokojen je jen dobře.

Ale jak říkám, poslouchám-li zkušenosti klientů, pořád mám pocit, že je to
podobné tomu, když žena touží po značkovém prádle, takovém tom luxusním a
místo toho se přehrabuje v laciném obchodním domě v hromadách prádla ve
slevě. Určitě najde i dobrý kus, ale značkové prádlo to není. Ale je to jen
a jen pocit a přes pocit, jak známo, vlak nejede. A ty prostitutky?
To je jen a jen bazar. A jako chudý člověk v bazaru nenakupuji. Jo jo.