Kde končí feminismus

Spal jsem asi dobře, protože ráno při cestě na tramvaj, jsem zjistil, že jsou kaluže. Tak jsem se jednou hned prošel, abych osvěžil své bosé nohy.

Tak nějak jsem cestou tramvají, zdánlivě dřímající, neb nejelo žádné pohledné děvče, na němž by se zalíbením spočinul můj zrak, přemýšlel o jednom klientovi, který se mne ptal, jak jsem zvládl se setkání na svatbě mé nejmladší dcery s její matkou.

Ujistil jsem ho, že jsem neměl jediný problém. On dumal nad tím, zda unese její přítomnost a nebude na ni zlý. Jo, zhrzená láska. Tak dlouho se jeden druhého podváděli, až se rozvedli, ona je sama, on šťastně ženatý, leč city v nich hárají. Některé nevěry jsou pro mnohé jedince těžko překousnutelné i po letech.

Zkusil jsem malé psychodrama, kdy jsem klienta nechal hrát svou ženu s požadavkem, aby se opravdu pokusil vcítit se do její postavy. Zahrál jsem si jeho. Podal mu jako jeho ženě ruku, a řekl: „Rád tě vidím Jano.” Zcela ho zaskočily pocity, které v jejím zastoupení prožíval. Došlo mu, co zřejmě prožívá i ona. Tak uvidíme.

Jinak prší krásně, mám z toho radost. Konečně se trochu ochladilo a je pod tou střechou snesitelně. Vybalil jsem věci, které dám zpět do police, tedy já ne, má láska, co se přihlásila o ten důležitý úkol. Jsou věci, které raději svěřím ženě. A nejde jen o to, že jsem neskonale líný, ale proto, že je umí jednoduše lépe.

Četl jsem dnes krásné heslo, které plně vysvětluje mé tvrzení o tom, co kdo umí lépe.
Feminismus končí přesně tam, kde je potřeba vynést pračku do pátého patra.
Dá se říci, že si umím docela slušně uklidit, zařídit byt, ale pokud má byt vypadat jako domov, pak je k tomu nejlepší ženská. Jedna z mála věcí po sexu, na které jsou ženské lepší, než kamarádi.

Pochopitelně i ženské dokáží vynést pračku do pátého patra. Ale co vím, že jich zas tolik nebude. Protože už jsem se párkrát v životě stěhoval a pár věcí do pátého patra vynosil, neb nebyl vždy výtah, tak vím své o tom, co znamená vytáhnout automatickou pračku do pátého patra. Kdysi třeba Tatramatku.

Měla ta pračka své kouzlo. Franta Zadina, kamarád od plavby mě pomáhal stěhovat dvakrát a tu zkurvenou pračku, co se nedala pořádně chytit, jsme táhli spolu. Pak říkal, „Kdyby ses náhodou zase stěhoval a chtěl pomoc, tak jedině bez tý pračky.” Chápal jsem ho.

Takže pokud by se našla nějaká feministka, co by chtěla vynést v rámci rovnoprávnosti pračku na svých zádech do pátého patra, ono by stačilo do prvního, rád se přijdu podívat a budu fandit. Tahat těžká břemena je úděl muže. A chtít na muži aby dělal domov, také jde, ale většinou domov dělají ti muži, co mají svého chlapce.

Tedy má láska přijela, umyla ono porcelánové a kameninové nádobí, co se mělo naskládat do police a pak jej pečlivě uložila do té police. Díval jsem se mezitím na fotbal. Neradil jsem, mlčel jsem. A potom pochválil. Pokud někdo pracuje a já nemusím, nekibicuji. Pouze přihlížím. Mlčky. Je to bezpečnější.

Tak, jdu spát. V jedenáct jedna klientka a pak si půjdu koupit nové kalhoty. Náhradu za ty prasklé. Projdu se po vsi a budu koukat, co se kde děje. Vedro prý nebude, mohlo by se mi ve vsi líbit. Jo jo.