Jsou schopní a umí si poradit

Pročetl jsem si a něco diskutoval pod dvěmi blogy, které se sice zabývaly presidentem Zemanem a tím co řekl. Já se nehodlám zabývat presidentem a tím, co říká, protože je mi to už dávno jedno. Ale těmi nepřizpůsobivými.  

Pracuji 25, slovy dvacet pět let s „nepřizpůsobivými” lidmi. Bílí, černí, žlutí. Češi, Rusové, Vietnamci, Romové. Všechny možné národnosti, všechny možné rasy. Odhaduje se, že jich je ve společnosti zhruba 5%.

Jsou závislí, mají všechny možné nectnosti, ostatní mají potřebu jim pomáhat, ono velmi dobře umí oné „pomoci” zneužívat. Jsou neomalení, hluční, manipulativní, vyhýbají se plnění povinností, vymlouvají se na poměry, kdyby měli lepší podmínky, nepili by, nefetovali, nehráli. Nejsou ochotni změnit své zvyky-zlozvyky. Žádný z nich nepřijde do terapie, protože by měl pocit, že je toho už dost.

Společnost na jejich terapii vynakládá dost značné prostředky, výsledky nejsou nijak extra. A mohl bych pokračovat dál a dál v nářku, jež by měl vyjádřit, že jsou hrozní. Ano, pokud pijí fetují, hrají, hrozní jsou.

Co je výše napsáno, by se dalo říci, že je za a)
Za b) je asi tohle
Pokud se ti lidé vystaví okolnostem, přestane se jim pomáhat v tom smyslu, že jsou bezmocní, nemocní, bezradní, začne fungovat u většiny z nich pud sebezáchovy. Začnou hledat cestu jak z to ven. Sami. Dokáží si na rozdíl o mínění svého okolí zajistit, najít cestu do terapie, opatřit si doklady, jsou schopni spolupráce, která se jim sice nezamlouvá, většinou zpočátku jsou v odporu, slibují nesplnitelné, kají se, pokoušejí se ujistit jak sami sebe, tak své okolí, buď že u jsou v pořádku, nebo pokračovat v naučeném chování, že jsou bezmocní a někdo je musí zachránit.

Většina terapeutů na takové chování nepřistoupí a požaduje zpočátku jen jedno. Změnit chování. Většina terapeutů, patřím mezi ně, totiž ví,že jsou schopni se postarat sami o sebe. Většina terapeutů ví, že sebemenší ochota nést jejich ruksak, který si všichni závislí jsou schopni nést sami, vede jen k tomu, že těch ruksaků nese terapeut víc. Tedy všech. Oni mu je zcela v klidu naloží, neboť jsou závislí, bezohlední, sobečtí, starající se jen o svůj prospěch. A mohou se přitom chovat jako laskaví lidé. Jsou i dobří herci. Tedy pokud si je nechá naložit.

Ale, pokud narazí ti „nepřizpůsobiví” na rozhodné NE, pak najednou přestanou hrát hru, co ji osobně říkám: „Umění neosvědčit se”, tu ovládají dokonale a začnou hledat cestu jak vše, co s nejmenší námahou udělat. To je první krok ke změně. Tohle funguje u Romů, Rusů, Čechů, Slováku, jednoduše u každého člověka.

Platí to i u komunit takzvaně nepřizpůsobivých. Nepochybně, jak už jsem řekl, není ona metoda úspěšná na sto procent, ale je velmi úspěšná u valné části těch nepřizpůsobivých komunit a jejich členů. O tom ani na chvíli nepochybuji. Ano, potřebují ti lidé porozumění, pochopení, stejně jako potřebují přijetí, ale musí vědět, že všeho se jim dostane, jen tehdy, když změní chování. Jsou naivkové, co vyžadují upřímnou snahu, mě osobně stačí snaha se chovat jinak, aby získali, co chtějí. Oni stejně zjistí, dřív nebo později, že změna chování se vyplácí. A oni dost dobře vědí, co je pro ně dobrého.

Pravidla pro ně v terapii platí stejně pro všechny. Program je nastavený, aby jej zvládli i lidé s IQ 80. Ve společnosti a v libovolné komunitě je převaha těch, což mají průměrné IQ, což je zcela dostačující, aby zvládala ona společnost všechny své formy spolužití, uměla uspokojit své zájmy. Ale pořád platí, pokud jsou všichni schopní se o sebe postarat, není nutné se o kohokoliv starat.

Jenže to lidem s obrovským egem, kteří jsou přesvědčení o své neskonalé výjimečnosti, nestačí a chtějí mít moc nad těmi, kteří jejich pomoc naprosto nepotřebují. Takže se sdružují do různých socialistický spolků, co se chtějí postarat tam, kde není se třeba vůbec starat.

Solidarita je dobrá, potřebná, ale jen s těmi, co jsou opravdu neschopní. Těch je minimum, rozhodně jich není pět procent ve společnosti. A jak říká V.E. Frankl. Štěstí se neděje, štěstí se musí udělat.

A ti lidé, co jsou takzvaně nepřizpůsobiví, zjistí, že jsou schopni si své štěstí udělat, zařídit. Dejte jim rybu a nebudou mít dnes hlad. Naučte je ryby chytat a nebudou mít hlad už nikdy. Jsou schopni se ty ryby naučit chytat. Jsou schopni vědět, co je pro ně dobrého, co není a rozhodnout se mezi tím. Alkoholici,feťáci, bezdomovci, Romové.

Pokud se je nechtějí učit chytat, vzdělávat se, rozhodli se, že budou mít hlad. Budou na ulici a budou vyvržení.  A to už je jejich problém. Pak musí čelit tlaku společnosti a ruce zákona.  A mohou si stěžovat na co chtějí. Jo jo.