I hegemoni poznají svůj konec

Docela mne potěšil výprask ANO a vítězství ODS ve volbách. Nevím, jestli se dominance ANO drolí, jak předpovídají někteří komentátoři, protože za půl roku může být už všechno jinak.

Ale v tuhle chvíli se ukazuje, že nic není tak černé jak se zdálo. A mysl soudruhů z ANO je zřejmě zakalená. Tolik peněz a vše vniveč. Jak je vidět, peníze zmohou hodně, ale nikoliv všechno. Sice se povídá, že všechno je jen otázka ceny, ale myslím, že ne vždy tahle poučka platí.

A to je dobře, protože pořád věřím, že člověk nemusí být ve všem absolutní vítěz, ale musí mít jak se říká moderně: „Koaliční potenciál.” Tohle je známé a základní pravidlo. Vyhrávají, nikoliv ti nejsilnější a nejbohatší, ale ti, kteří umí vytvořit koalici. Nejen v politice.

Hegemoni musí občas dostat lekci, aby si uvědomili pravý stav věci. A pokud si myslí, že vše je navěky, tak si vzpomínám na tu moudrost mí babičky, co říkala: „Všeho do času a jen Pán Bůh navěky.”

Díval jsem se onehdy na dokument o Bitvě u Jutska, kde se střetla Royal Navy s flotilou Kaiserliche Marine Výsledek nebyl tak jednoznačný, díky chybám Královského námořnictva, ale tam se asi začala drolit ta hegemonie, se kterou Britové vládli na moři. I když to vypadalo, že už si Kaiserliche Marine ani neškrtne. Ona si do konce války v podstatě neškrtla, ale úpadek Britského Impéria už byl nezadržitelný.

Tak skončilo jedno Impérium, nad kterým slunce nezapadalo. A vypadalo tak nepřemožitelně. Hegemoni přicházejí a odcházejí a kecy, že volby jsou k ničemu, jsou jen kecy. Byly dvě strany, které se před deseti lety zdály být navěky. Uplynulo deset let, jedna z těch stran, ODS přežila klinickou smrt, jak se zdá, se poučila a ta druhá, nejstarší zřejmě zajde na úbytě. Nemyslím, že bude nějaká škoda ČSSD.

Navíc, dost dobře si pamatuji, že ze sociálních demokratů vzešli komunisté. Jak u nás tak v Rusku i Německu. Takové spodní patro politiky. A jak se zdá, komunisté též odejdou do politického hrobu. Začíná se nám to čistit. Organismus se ozdravuje. Zpívali socani takovou písničku, povinně jsem se ji musel učit ve škole.
…hola hoši na palubu i kdybychom pluli v záhubu, prapor náš neutone. Nikdy ne! I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, rudý prapor zavlaje.

Tak stačí, když vymizí, nemusí ani padnout. Vymizet, aby je nemohl nikdo ani křísit. Rudé prapory dlouho, předlouho vlály nad mou hlavou. Skoro čtyřicet let. Nějak netoužím po tom, aby se opět rozevlály. Tedy, když zmizne KSČM a ČSSD, žádná škoda. Ona se zas nějaká nová strana, na slibování všeho najde. O to nemám ani trochu strach. Jen nebude mít za sebou tu nezáviděníhodnou minulost. Tak aspoň něco.

Tak doufám, že si ODS časem ještě trochu víc polepší, najde slušné koaliční partnery a trochu nám uvolní ten obojek, co nám pomalu a jistě ti „spasitelé” s nevyčerpatelnou zásobou slibů, utahují a utahují. A pokud si někdo myslel, že miliardář hodlá pracovat ve prospěch lidu, a tedy je nutno mu dát šanci. Tedy o tak chudých duchem, se nedá říct: Blahoslaveni duchem… Protože těch se ono Království Boží zřejmě týkat nebude.

Tedy sečteno a podtrženo. Zdá se, že se Ústava měnit nebude a Andrej a socani to nebudou mít vůbec lehké a jak se zdá, budou mít menší čas na práci. Třeba na tu dřinu,jak nám ještě víc utáhnout ten výše zmíněný obojek. Jo jo.

Svoboda, sex a rokenrol