Hlas volajícího na poušti

Dnes má svátek Jan. Jméno pocházející z hebrejského „Jochanan.” Což znamená, „Bůh je milostivý.” Mým křestním patronem je sv.Jan Křtitel. „Hlas volajícího na poušti. Napřimte stezky Páně, království Boží se přiblížilo.”

Někteří lidé tenhle úděl mají. Potkal jsem jich několik v životě. Bylo jich rozhodně méně než těch, kteří si o sobě mysleli, že jsou těmi, co jsou tím hlasem. O těch by se dalo říci,

že jsou mědí dunící a zvonem vyzvánějící.

Jak říká apoštol Pavel. Ale Bohu díky, že jsem ty hlasy volající na poušti v životě potkal.

Ono nejde jen o to je potkat, ale také uslyšet. Sluch je velmi potřebným smyslem. Kdo slyší, co se opravdu říká, ten ví i co se děje. Jak známo, je velký rozdíl, hlavně pro některé lidi, mezi tím, co se říká a co se slyší.

Naše smysly nás někdy matou. Něco slyšíme, ale protože máme představu o tom, co budeme slyšet, slyšíme, jen to, co si představujeme. A na malér je zaděláno. Už jsem si mnohokrát všiml, že lidé otázku často vnímají, buď jako útok, nebo požadavek. Tím, že jsem se naučil poslouchat otázku jako otázku a reagovat na ní patřičným způsobem, vyhnul jsem se mnoha potížím.

Můj přítel Lutera, jeden z těch „hlasů volajících na poušti”, co jsem potkal, vždycky, když jsem s ním mluvil a vytočil se nad jeho „zabedněností,” se kterou mi kladl otázky, týkající se mých postojů, názorů a pohledu na věc, říkal:

„Jen se tě ptám, Jeníčku, nehodnotím tě a ani nic na tobě nechci.

Samozřejmě, než mi došla absurdita mých reakcí, párkrát jsem se na něj namíchl. Pak jsem se naučil poslouchat, co se říká. A reagovat buď na tvrzení, otázku, nebo požadavek. A zase se mi ulevilo. Ona ta psychoterapie občas musí bolet, aby se člověku ulevilo.

Myslím, že tohle věděl i ten sv.Jan Křtitel. A proto je v té větě o království Božím, požadavek a oznámení. Otázka v něm zcela chybí. Otázku, jak už jsem řekl, mnozí lidé vnímají jako soud a hodnocení. Takovou tu: „Co si o sobě myslíš, že jsi?” Pokud kdo umí zachovat klid, odpoví: „Člověk, proto roven tobě.”

Touhle otázkou může chtít ten druhý upozornit, ale také ponížit. Ale odpovědí výše uvedenou, dáváme najevo, že jsme si všichni rovni a tedy mám právo odpovědět, jak uznám za vhodné, nebo také vůbec. Vůbec, protože jsem s nikým nepodepsal smlouvu, že budu na ponižující, hloupé otázky hledat správnou, nebo chytrou odpověď.

Jasnou výzvu nebo oznámení, jak hlásá sv.Jan Křtitel, tu můžeme vyslechnout, nebo následovat. Případně odmítnout. Máme svobodnou volbu. Pro mne je tohle dobrá výzva. Sv.Jan Křtitel z mého hlediska říká: „Zkrať tu cestu, je moc dlouhá, taky bys nemusel dojít.”

To, že se člověk naučí naslouchat, rozlišovat, mu zkrátí cestu k lidem. Myslím, že těm věřícím i k Bohu. Nakonec, všichni jsme stvořeni k obrazu Božímu. Dokonce jsou hlasy, že nevíme, v kom a kdy potkáme Krista.

Něco na tom bude. V tom je křesťanství právě odlišné od jiných náboženství. V každém člověku můžeme potkat ten hlas volajícího na poušti. V každém, ale ne ve všech. Proto je dobré naslouchat. A rozlišovat. Jo jo.