Co to je žít život jako o život a naplno?
Všechno po všech uklidil, všem poradil, všichni ho milovali, chválili, obdivovali. Nezastavil se. Říkal : "Já neumím odpočívat, mně je líto času, který bych promarnil."
Tak Pavel, onen psychiatr jen poznamenal na adresu onoho člověka. „Co když je jenom neurotický.” Nastalo ticho, a po chvíli začala dost vzrušená diskuse. Ano, čas od času jsem si na Pavla vzpomněl. Hlavně na tu jeho větu. Vždy, když jsem poslouchal nějakého klienta, který mi vykládal, jak chce žít naplno, jak teď, když už bude abstinovat, se všechno změní. Měl jsem pocit, že je vlastně bezradný, protože se domnívá, že jen akce má smysl. Což si já nemyslím.
Ano, člověk abstinuje, nebo se nerozvede, případně se ožení, vdá, začne chodit do divadla, začne číst, má své koníčky, pracuje ze všech sil. A přesto mnozí z těch tak činících nemají pocit, že žijí naplno. Kolik znám lidí, co žili podle mnohých plným způsobem života, cítilo prázdnotu, strach ze smrti, marnost a zbytečnost. Pili, přejídali se, racionalizovali tím známým způsobem, že tělo musí jít do rakve zhuntované, hodně kouřit, víc cigaret, těch hřebíčků do rakve zatloukaných, aby tělo z rakve nevypadlo atd.
Osobně nejsem schopen rozhodnout, kdo kdy žije naplno, pokud to tvrdí, nechám ho při jeho tvrzení, pokud si mi stěžuje na výše uvedenou prázdnotu, strach, zbytečnost hovořím s ním o jeho pocitech, důvodech, které z jeho hlediska ty pocity vyvolávají. Nejsem kouč a nevedu lidi k tomu, aby žili nějaký plný život, ale spíš mě zajímá, jak a co je pro ně v životě důležitého. Co opravdu chtějí.
Apely typu: „Žít o život, žít naplno” považuji jen za nic neříkající apely. Stejně tak návody na plný život. Jsou lidé, co se modlí, okopávají klášterní zahradu, jedí hodně střídmě, za celé roky neuvidí jediný film, mohou mluvit jen výjimečně a přesto mají pocit naplněného život.
A jak už jsem napsal výše, jsou lidé, co jdou z akce do akce, aby nakonec cítili jen únavu, prázdnotu a hledají stále a stále silnější podněty, protože mají pocit, že jdou od ničeho k ničemu. Nejsou chudí, nejsou sami, a přesto se jako chudí cítí a jako neskutečně osamělí. Neumí se zastavit, žene je jejich strach, že když se zastaví, něco zmeškají. A něco zmeškat je v jejich očích neodpustitelný hřích.
Žijí ve dvou polohách. Buď je něco super a nebo je to nuda. Pohybují se ve dvou extrémních polohách. Obětují se a očekávají ocenění a vděk, nebo nedělají nic a chtějí být baveni. Udělal jsem takový mírný osobní objev. Lidé, kteří skutečně mají pocit, že žijí naplno, nikdy nevydávají apely ke svému okolí, aby někdo žil naplno.
Oni si žijí svůj život, baví se jak umí, dělají, co považují za důležité, jsou rádi prospěšní, ale tak aby neohrozili sebe sama, případně jsou v těch klášterech, ať křesťanských, nebo třeba buddhistických. Na návštěvu chodí, když jsou zváni, respektují soukromí a schopnosti druhých pomáhají, když jsou požádáni. Neřeší jestli žijí naplno, oni si prostě žijí. Jen tak. Jsou v souladu sami se sebou i s druhými.
Všiml jsem si, že nevidí svět jako nepřátelské místo, stejně nevidí ty druhé jako nepřátele, ale umí rozlišovat, kdo je kdo. Komu věřit, na koho si dát pozor. Kde je bezpečí, kde je potřeba opatrnosti. Je jich docela dost mezi námi. Nemají iluse, mají víru a ideály. Jsou sami sebou a nepotřebují druhým lidem cpát svůj způsob života. Ale nemají problém o svém životě, považují-li to za vhodné vyprávět.
Moje obě babičky, jak Jílková, tak Mandzáková celý život pracovaly. Těžce. Jedna měla deset dětí, druhá devět a ještě navíc vychovala dva vnuky, když jim zemřeli rodiče na tyfus za druhé světové války.
Babička Mandzáková nikdy nepřečetla knížku. Neuměla číst a psát. Ale ani jednou jsem ji nikdy neslyšel, naříkat na těžký život. Uměly obě odpočívat a když odpočívaly, nebraly svůj odpočinek jako svou lenost, nebo selhání. Tohle jsem od nich převzal. Braly odpočinek jako dar a přikázání od Boha. Řídily se tím: Pomni abys světil den sváteční. Protože i Bůh sedmý den po práci odpočíval.
Do divadla nechodily, moc knížek nepřečetly, ale tak si říkám, zda měly pocit, že žily nadarmo? Myslím že ne. Nezmiňovaly se. Takže je zde otázka, co to je ten život naplno, a z jakého důvodu lidé takové apely vyhlašují? Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Referent – stavař Odboru správy majetku a investic ÚMČ
Městská část Praha-Libuš
Praha
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x