K svému předchozímu příspěvku jsem chtěl dodat jednu důležitou věc. Imperativ "žít naplno" zavání hektičností a nezřídka se stane, že navenek obdivovaní, dynamičtí lidé "žijící naplno" jsou vnitřně vyprahlí. Že jejich "život naplno" je jakýmsi kalupem útěku před vlastní vyprahlostí.

Proti tomu ale existuje "naplněný život", který se skládá ze spousty drobných nenápadných věcí. Matka s více dětmi, jíž se okolí vysmívalo, že je hloupá a že takzvaně "nemůže žít naplno", protože se takzvaně "uvázala k dětem" má krásný naplněný život.

Také jsem nedávno sledoval pořad s několika českými řeholními sestrami žijícími v misijní stanici v Paraguayi: Zřekly se "života naplno" a vyzařuje z nich pokoj a radost. Utahují si samy ze sebe a nezatajují těžkosti takové služby. Jejich život je přitom všem nepřehlédnutelně krásný a naplněný.

Ono to "žít naplno" je tak obecné tvrzení, že si pod ním každý může představit něco jiného. Někdo to bere tak, že se musí pořád honit, pořád někam spěchat. Já říkám - vyhnout se spěchu, ale neztrácet čas. Když člověk něco dělá ve spěchu, tak je velmi pravděpodobné, že to udělá špatně. A co je ztracený čas? Třeba zbytečná práce, která buď nevede k výsledku, nebo ten výsledek nikdo nepotřebuje. Čekání na něco či na někoho. Dohadování s blbcem. Neztracený čas je práce, která dává smysl a vede k výsledku. Také zábava a odpočinek (i pasivní, i ten člověk potřebuje). Nebo čas, který potřebuji k tomu, abych někomu udělal radost. Nebo nabývání znalostí, ale jen takových, které jsou mi k něčemu dobré.

Žít na-plno ve skutečnosti znamená žít život, který jeho "doživotního majitele" na-plňuje. Takhle je to prosté. Určitě to v obecnosti neznamená žít v trysku, jenom v tom případě, pokud dotyčného život v trysku naplňuje..

Ono není nutné brát některá vyjádření v plném jejich významu. Zažil jsem mnoho lidí, kteří např. pracovali z plných svých sil a zcela na doraz, z pohledu jiných však se jednalo tak zhruba o půl plynu.

Všechno je relativní.

Pokud bych dříve nečetl, jak jste se hloupě hádal s paní Palkovou, mohl bych snad podlehnout mylnému dojmu, že chcete tímto článkem odpovědět na otázku z titulku a něco sdělit. Myslím ale, že byste mě ani tak nezmátl. Pokoušíte se paušalizovat něco, co paušalizovat nelze.

A co mi chcete vlastně říct?

Krásná úvaha, nebo přesněji: pozorování ze života.

Vzpomínám na některé spisovatele, kteří tu frázi "žít naplno" uměli ve svých knihách podat takovým strhujícím způsobem, že to mnohé zlákalo. Matadory v tomto smyslu jsou životopisci umělců a slavných lidí nejrůznějších kategorií

Ale vlastně ani nevím, proč mě nabídka "žít naplno" nikdy nepřitahovala. Připadala mi bezobsažná. Ještě pošetilejší mi připadají lidé, kteří se chlubí, že "užívají život plnými doušky".

Díky Marku.

Žít život naplno je namáhavé. Nejlépe si život užijete, budete-li žít jen na půl plynu.

Moji rodiče i prarodiče všechnu dřinu a těžkosti brali tak, že to k životu patří, prali se s tím, nestěžovali si. Mám pocit, že čím máme pohodlnější život, tím jsme náročnější. Nedávno jsem si sepsala, co prožil můj tatínek, co těžkého prožil děda. Nadepsala jsem to "Muži mého života". Babičky a maminka zemřely brzy. Možná proto, že byly úzkostlivé, vším se trápily a chtěly nám dát víc, než zvládaly. O lékařské péči, jakou máme dnes si mohly jen nechat zdát. Tak žijme rozumně, bez extrémů.

Karma. Komentář tak za několik let.

Vy se pane Jílku s paní Palkovou navzájem asi nemusíte, jak jsem pochopil z diskuze. Mě se líbí oba články

Kdepak, já Palkovou jako bližního miluji. Přeci nikdy nevíme v kom potkáme Krista.

žít život jako o život je podle mě ustálené rčení a jako takové není třeba ho brát doslovně-když o blogu nějakého kolegy napíšu že je to nošení dříví do lesa a jeho komentáře zas mlácením prázdné slámy také budete oponovat s tím, že psaní nemá s těmi dvěma činnostmi nic společného? žít naplno nemusí být pojímáno v b materialistické a tudíž bolševickém smyslu jak hektickou činnost, ale plně si uvědomovat každá okamžik a co se těch apelů týče. málokdo svět zahrnuje apely jako ti co věčně citují Bibli-mimochodem jak se díváte na starozákonní příběh o Onanovi kterého Bůh potrestal za plýtvání semenem? Kolik procent populace odvolávající se na židovsko-křesťanské kořeny se podle vás tímto poučilo? Stejně jako nezabiješ, nesesmilníš, miluj bližního svého a nesuďte jiné abyste nebyli souzení-i to jsou tedy jen takové floskule a morální apely které bohužel málokdo bere vážně-vy osobně byste si měl vzít příklad z toho nepovyšuj se aby nebyl jednou ponížen-pamatuju jak vás jednou iritovalo oslovení Honzo s tím, že to nic neznamená zatímco Jan je bohulibý---no nevím jestli Bohu jsem bohulibí samolibá egomaniaci

Palková,zdá se že jste si naběhla na vidle. Dokonce jako ateistka se Biblí oháníte.